Přicházejí z tmy

Ano, souhlasím s tím, že film je schematický, propagandistický, šablonovitý, ale do odpadu bych ho kvůli tomu určitě nezařadil. Přišel mi docela akční, od první minuty se něco děje, defacto až do minuty poslední. I přes pár docela trapných a hloupých scén, jsem se svým způsobem bavil a těch 60 minut docela uteklo. Navíc bylo hezké vidět hrát mladého Hrušínského, Medřickou, Švorcovou, Kemra, herce, kteří na svoji slávu v roce 1953 teprve čekali. (07.09.2012)

Myslím, že keby sú protagonistom vštepované hĺbavejšie a ďalekosiahlejšie postavy, skrátka lepšie napísané a dramaturgicky zosnované príbehy hoci aj zo socialisticky sploštených námetov, vôbec by neprepadli. Dobové politbyro a rámce vtedajšej kritiky sa však zmohli len na lacné schematizované stupne možného a nemožného a akýkoľvek odliatok od tvrdých dogiem vzbudzovalo velice odvážne, nezávislé rysy, ktoré bývali bezprecedentne potlačované. Bohužiaľ, Přicházejí z tmy skutočne nedisponujú žiadnym momentom prekvapenia a s odstupom desaťročí jeho vzťahový tón čo i len z ideologickej vierohodnosti je pošľapávaný v podobnom merítku ako dokumenty z dielne ministra propagandy v Nemeckej ríši z počiatku 40. rokov. Akurát s tým rozdielom, že tu máme ambivalentný príbehový naratív vstupujúci do konfrontačného kolegiálneho súperenia spoločenských tried a tam si dovolili skutočne bez okolkov štvať proti parciálnym základom identity a genetiky jednotlivca z princípu dedičnej príslušnosti a nie(len) disponibilitou majetku. V Gajerovom filme sú za čertov vyobrazení kulaci; ku ktorým boli priradené osobité vlastnosti, charakter a temperament, ale umelecké ambície sú vo všetkých úrovniach nulové a ani sa nesnažia preukazovať snahu o ich bádací rozbor. Preto je oná schematickosť vysoko účelová. (14.07.2017)

"Pamatuj, bude válka...a dostaneme od Američanů všechno zpátky, i ty Brůny!". Je docela s podivem, že na tuto zrudlou, krkolomnou estrádu nedostal soudruh Gajer barevný materiál. Na druhou stranu není s žádným podivem, že díky hercům jako Hilmar, Medřická, Kemr či skvělé hudbě Jiřího Srnky, je celá tato pokrytecká komédia sledovatelná, zvlášť, když k tomu připojím jakousi povznešenost nad tématem diváka jednadvacátého století. (19.01.2012)

Na bolševických agitkách mě nejvíce fascinuje jedna věc - a to fakt, jak se dokážou vykašlat na jakoukoliv psychologii postav a vnímají lidi pouze dvěmi barvami (černou a bílou - a to ne pouze na filmovém pásku). Zatímco příslušníci komunistické strany jsou skromní, chrabří, odvážní, po majetku netoužící a navzájem si pomáhající (a jejich ženy vypadají jako by právě vylezly ze chléva, kde celý den dojily krávy), druhá strana zase jen kuje pikle, škodí venkovanům, hádají se mezi sebou, otec praští syna, syn podvede otce, spolčují se s americkými záškodníky (a naopak jejich ženy jsou půvabné, opečovávané, s norkovou kožešinou kolem krku). Ta dvojbarevnost je tak průhledná, že to přece muselo být jasné i těm lidem v padesátých letech? Nebo jim byly vymyty mozky natolik, že slepě věřili rudým bratrům? Ať je to jakkoliv, tento film je špatný a nezachrání ho ani poměrně zdařilý výkon Medřické, poněkud netradiční výkon Cupáka, skvělý záporák Hrušínský. Jako špatnou herečku zde vnímám Kurandovou - jak ona dokáže být trapně patetická, naivní maminka všech bolševiků (ani v Babičce ji nemůžu vidět jinak). (22.09.2013)

Rudolf Hrušinský ako záškodník, našťastie si tu ale nezahral príliš a nepošpinil si tak svoju slávnu povesť. Všetci budujú, len jeden Hrušinský hnusne všetko podpaľuje a strieľa čo mu príde. No je to už tak. Za neúspechy kolektívu môžu jednotlivci - záškodníci. Hovorili to komunisti a hovoria to aj dnes koronafašisti. (19.04.2021)