Spřízněni přímou volbou (S01E04)

Pár postřehů: × I Miloš Zeman umí zazpívat hymnu, když mikrofon drží Daniel Hůlka. × Překvapilo mě, kolik lidí pod vlivem alkoholu se v dokumentu objevilo nebo v něm dokonce promluvilo. × Možná, že písnička Ach synku, synku by byla pro český národ a jeho slabošství výstižnější než Kde domov můj. × Závěrečná tečka s provázkem na nádvoří hradu je smutnou ukázkou toho, že je z pohledu společnosti úplně jedno, kdo bude prezidentem. ××× Dobrý dokument, kterému ale musím vytknout trochu falešné zúžení jen na druhé kolo prezidentských voleb. Samozřejmě,pro filmaře to byl přesně časově ohraničený úsek, ve kterém dnem i nocí sbírali materiál, na druhou stranu na začátku dokumentu jsou záběry, které patří k prvnímu kolu volby. Pohled na všechny původní kandidáty by byl zajímavější mozaikou (nehledě na to, že někteří kandidáti se ve filmu vůbec neobjevili). (13.07.2013)

Ano, ano, trapnost k zblití na obou stranách. Klusák chladným okem pozoruje a zakonzervovává všechnu tu ubohost, absenci míry, nedostatek vkusu, faleš, manipulaci, patolízalství, atd atd.. Ve výsledku to byla vlastně stejně zoufalá volba jako jestli si vystřelit mozek z hlavy skrz pravou nebo levou spánkovou kost. Nakonec teda-jakkoliv je to absurdní-by jeden až souhlasil s paní která by na hradě místo prezidenta viděla radši bezdomovce. (13.12.2017)

Viděno na festivalu Finále 2013. Těch deset let společné práce se promítá do poměrně suverénního uvedení jejich společného díla. Rozhodným způsobem dokáží uvést své popudy, důvody, pocity a dopady své práce. A divákům se představuje průběh přímé volby prezidenta, a to především druhého kola, které je ve znamení nemilosrdného souboje Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Je chvályhodné, že se tvůrci snaží o odstup a nestraní ani jednomu kandidátovi. Oba dva jsou svým způsobem stejní. Hystericky brání svůj prostor a s dětským vztekem kopou kolem sebe, když cítí, že je jim ubližováno. Je pozoruhodné, že autoři jsou levičáky označováni za pravičáky, a pravičáky za levičáky. A výsledek volby? Mohl snad být dobrý? Je to vítězství pro zemi a její občany? Zřejmě není a ani nemohlo být. Je to všechno začarovaný kruh: představitelé politiky jsou obrazem společnosti, společnost je vychovávána politiky. A stále dokola a dokola. Tohle si, i přes neustálé nadávání všech na poměry, zasloužíme. Jsme slepé ovečky, které zapomínají a nedokážou samostatně přemýšlet. Skáčeme po slovech útěchy, abychom zjišťovali, že jsme se opět nechali napálit. Důvěřujeme zručným rétorům a pohádkám, necháváme se zaslepeně strhávat, jsme líní a pohodlní, neurvalí a bojácní. A tak máme to, co si zasloužíme. Buďme alespoň rádi za pány Remundu a Klusáka. (23.09.2014)

Moc pěkný dokument ze zákulisí volby, nejen názvem mi připomínající Moravskou Hellas. Přestože je docela jasné, který z kandidátů je autorům sympatičtější, obvykle se snažili zachovat docela přísný tón pro obě strany. A to mě bavilo. Díky přiměřené stopáži tak vznikl příjemně uplynuvší obrázek povrchnosti a nechutnosti, kterou se vyznačovali oba finalisté naší volby. 90 %. (14.04.2013)

Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. (15.04.2013)