Jestřábí věž

Jeden z mnoha televizních filmů o minulým režimem snad nejvíce protěžovaném sportovním odvětví na obrazovce televize, totiž horolezectví. Hereckým zhmotněním horolezce je opět Radek Brzobohatý (což lze při jeho fyziognomii pochopit), méně už u ústřední postavy Jana Čenského, kterému se ten drsný horal nedá věřit, jeho herecký rejstřík je věru omezený a jeho tři grimasy těžko postihnou nějaký psychologický vývoj postavy. Munzar odvádí svůj (slušný) standard. Moskalykovi se nedá upřít opravdu povedená mizanscéna, prostředí Vysokých Tater je nádhera sama. Proto oku lahodí kamerové celky, které mizí až ve finální scéně výstupu na Jestřábí horu, kde kamera zabírá jen polodetaily a detaily dvou našich filmových horolezců, respektive částí jejich těl (ruce, boty, tváře...), trochu moc je tu vidět televizní přístup... (25.11.2012)

V tomto tv filmu byl Jan Čenský poněkud neklidný. Skoro jako starý Brůna. Není se co divit. Jeho bratr zařval na horolezecké výpravě v Himálají. A on měl na něj velkou citovou vazbu. Teď je nucen sledovat, jak se do jeho pietního pokoje v horském penzionu nastěhovali dva noví hosté a ten mladší z nich, Lukáš Vaculík, dokonce vyjíždí po dívce jeho zesnulého bratra. Libuško Šafránková, to jsi tedy k jeho bratrovi velmi neuctivá. Honza Čenský musí vyzvat na horolezecký souboj Radka Brzobohatého, kterého viní z bratrovi smrti, aby si na "prokleté" hoře, kterou nikdo nikdy nepokořil, vyjasnil pravdu za nevyjasněným úmrtím. Ještě než Čenský zešedivěl a dal se na moderování, uměl být i kvalitním hercem. A tady dokazuje, že je rovnocenným hereckým partnerem zkušeným kolegům, jakými tehdy byli Radek Brzobohatý a Luděk Munzar. Sice ustavičně vyšiluje, ovšem neměl jsem s tím problém. Majestátní Vysoké Tatry, respektive prostředí TANAP, se pěkně tyčí na pozadí psychologického dramatu. Antonín Moskalyk se režijně činil, jen ten Ivan Hubač ho v závěru moc scenáristicky nepodržel. Finální horolezeckou skobu zatloukl dost ledabyle a rozuzlení příběhu moc v úžas nepřivedlo. A příliš neoslnila ani vizuální stránka. Kdo má rád ty nejhnusněji nasnímané tv filmy, bude skákat do výšky osmitisícovky. A za minulého režimu protěžované horolezectví dnes působí  značně naivně a čistě archaicky. Jedná se o celkem snesitelný snímek s psychologickými prvky, co má s přibývajícími léty stoupající technickou a obrazovou nekvalitu, dobří  herci zůstali a příběh se nedá řadit k těm imbecilním. 6/10 (26.03.2023)

Šlo to. 1)  31letý scenárista Ivan Hubač (ano, syn Jiřího Hubače) napsal trochu toporný příběh, který pak dostal do ruky režisér s mírným sklonem k melodramatu 54letý Antonín Moskalyk. Výsledek je nabíledni. Průzračná zápletka v očekávatelném ději a předem jasná pointa._____ 2)  52letý Radek Brzobohatý (Filip) i 51letý Luděk Munzar (psychiatr) podávají své standardní dobré výkony. Fešácký 23letý Jan Čenský (hlavní postava Petr) sice trochu přehrává, ale sluší mu to stejně jako 39letému Miroslavu Středovi (člen horské služby) a 22letému Lukáši Vaculíkovi (psychiatrův syn). Za herce přidávám hvězdičku._____ 3)  Všichni členové horské služby v Tatrách mluví česky (slovenština se ve snímku objevila na půl sekundy). Natočíme taky příběh z Krkonoš, kde se bude mluvit výhradně slovensky? (07.05.2023)

Možná se nezbavíte pochybností, jestli Čenda náhodou těžce nepřehrává. Pravdou ale je, že tenhle film je napsaný hodně dobře a máloco v lidských vztazích by se opravdu nemohlo udát. Chybí opravdu akčnější scéna, ačkoliv tvůrci filmové hudby a kameraman dělali, co mohli, šplhání na konci je napínavé jako blázen a málokterý divák si vnitřně nepoloží otázku: tak shodí ten Petr toho Filipa nebo ne? Tušíte určitě, jak to dopadne, já navíc prozradím, že je tedy hodně mladá (a hodně pěkná) Libuška (přibližně v podobné době jako ve Svatební cestě do Jiljí), v maličko nesympatické roli i Lukáš Vaculík, ale všechny naprosto válcuje charakter Lůďův. A opilec Trávníček. Zvláštní film, stojí za to vidět. (26.09.2016)

Krásně nasnímané prostředí Vysokých Tater. Hory jsou to opravdu majestátní. Ta horská chata, kde se skoro všechno odehrávalo mi přišla strašně známá. Měla jsem pocit, že jsem ji někde už viděla. Jestli to náhodou nebyla ta samá, kde točila Poledňáková svoje "Krokodýly". Radek Brzobohatý byl hodně uvěřitelný. Stačilo se mu podívat do tváře. Jeho rysy prostě patřily horolezci. Jan Čenský mohl být ještě bláznivější. Očekávala jsem, že se na té Jestřábí věži stane něco víc, něco, při čem budu mít nervy napnuté jako struny u kytary. (26.11.2012)