Dobrodružství Barona Prášila

Samozřejmě nelze se ubránit srovnání se Zemanem. I zde si vizuální stránka zaslouží absolutorium (s přihlédnutím rozdílu přes 25let), příběh je ale zdlouhlavější, ne tak přímočarý, ale hlavně mi tu chybí charizma herců jako Kopecký, Werich či Höger. Tady se mi líbil akorát Pryce a Williams. Gilliam na to navíc musel vynaložit nesrovnatelně víc prostředků, což vzhledem k pochopitelnému nezájmu v USA, muselo film odsoudit k obrovskému finančnímu propadáku. 72% (08.01.2006)

Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. (22.09.2013)

Film volně vychází z knihy spisovatele Rudolfa Ericha Raspeho ´The Surprising Adventures of Baron Munchausen´ z roku 1785. Nevěděla jsem, co čekat od filmu, který začíná uprostřed války s Turkem a zároveň se odehrává divadelní představení, které vyžaduje obrovskou představivost od diváka. Fantasie příběhu a zanícených zúčastněných mě však vtáhly do děje. Baron Munchausen se vydává s malou Sally Saltovou na cestu, aby vyhledal svoje bývalé společníky a s nimi pak Turka porazil. Nejprve zamíří na Měsíc, kde najdou Bertholda, nejrychlejšího běžce na světě. Pak utečou do podzemí k bohu Vulcanovi, kde objeví siláka Albrechta. Tady se mi líbila hudba. Na to se dostanou na moře, kde se setkají s Gustavusem, který má vyjímečný slech, Adolphusem, střelcem s vynikajícím zrakem, a baronovým věrným koněm Bucephalusem. Baron se třikrát setká s Andělem Smrti, ale pokaždé se mu podaří uniknout. Svoji smrt najde až zpátky ve městě. Munchausenovo cestování a boje před městem se střídají s jeho vyprávěním před diváky. Stejně jako legendy doplňují historii a je těžké je pak oddělit. Svět je hektický a pokrytecký. Mnoho lidí se z něho snaží uniknout alespoň díky své představivosti. Takový paralelní život není pro každého, stejně jako tento film. (01.04.2015)

Sledovat dokument o natáčení je skoro stejně tak dobrodružné, jako sledovat film samotný. Na místo obvyklého plácání po ramenou jak každý dělal "great stuff", je to od počátku Golgota a Waterloo v jednom. Hořká a trnitá cesta produkčním labyrintem a totální tvůrčí disharmonií. A je opravdu zázrak, že jako Waterloo skončil jen film samotný a ne Terry Gilliam. Jeho anděl strážný musí být bezmezný filmový fanda. (31.07.2009)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)