Voyeur

Varování: Komentář nevhodno čísti před sledováním... Dialog: "Vyprávějte mi o svém otci." "Má obrovský penis, který mu stále stojí. Bože, mám z něj takový strach," ve Voyeurovi nezazní. Kdyby se však objevil psychoanalytik se zálibou v hypnóze, jistě by se nám něčeho podobného dostalo. Takhle musí freudovskou povahu tohoto softporna odhalit sám divák. Přístup, který lze jen pochválit. Chování hlavního hrdiny budiž mu vodítkem. Neschopnost Doda jednat bez myšlenky na penis jeho otce (nejlepší scéna tohto ranku je příprava jídla - rytmické šlehání evokuje Dodovi kopulační pohyby a dovádí ho k šílenství), neustálé zobrazování toho olbřímího údu, omílání jeho schopností, splývání postavy matky a manželky, šok ze sexuality rodičů, všechno ukazuje příslušným směrem... Dodo snad nakonec dospěje. Soudím tak z obdivu k jeho vlastnímu ztopořenému penisu a náznaku síly s jakou si v závěru bere svou ženu. Musím sebekriticky přiznat, že takto zvolený interpretační rámec nepostihuje celý možný význam díla. Věřím však, že alespoň vyvrací pocity, že jde pouze o bezobsažnou "pěkně natočenou erotiku" či "nic zajímavého, jen obyčejný sex" nebo "lehký upgrade nosiče pizzy". Netřeba se dále vozit po nevnímavosti diváků. Omlouvá ji skutečnost, že rozum často zatmívá jak vzrušení z nahých žen, tak znechucení vulgární lascivitou a Brass nemá ve zvyku ani jedním šetřit. Žel i já sleduji jeho filmy částečně z "nízkých", tělesných důvodů. Tudíž mě potěšilo, že některé odhalené dámy oplývaly dostatkem přitažlivosti. Krásu těl spojil režisér s krásou architektonicky vytříbených interiérů, což lze považovat za jeho typický trademark. Obvyklou brassovinu vnímám i v zrcadlech umístěných nad postelí (kdo normální by tam dal zrcadlo, že), jež mu umožňují nahlížet na týž akt hned dvakrát, dále ve výrazně svisle symetrických záběrech a samozřejmě všudypřítomné erotiky, u které rád zdůrazním, že docela solidně odráží vztah aktérů k sexualitě, a to i po formální stránce. Žel, i přes leckterá pozitiva se mi Voyeur příliš nepříblížil. Je mi cizí jeho fraškovitost, byť možná související s výsměchem upjatosti, potlačování sexuality či možná i samotné psychoanalýze, která by mohla spoutávat lidskou sexualitu do sady zákonů. Ale to asi není důvod proč dávám ***. Nedokážu jej přesně pojmenovat, jde o určitý druh znechucení, jehož důvod snad sídlí v hlubokém podvědomí. Zase ten Freud! Ale možná mi jen tenhle film i přes chytrost tématu připadá lehce připitomělý. (12.12.2010)

Proslulý Tinto Brass oslovuje své diváky především takovými fláky, jako je Salon Kitty nebo Caligula. Pokud se rozhodne věnovat románu Alberta Moravii, vznikne téměř moralita. Protože Moravia, to je vysoké, ale Brass zase nízké. Nicméně pokud máte v sobě kouska citu v těle a smysl pro humor, tak se spokojeně prosmějete nad všemi těmi těmi lascivními výstřihy a zadečky sličných Italek, které rozhodně nejsou cudné jako panenka Maria. A v knihovně pak najdete cosi, co se honosí tímto popisem: "Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem." (Voyeur aneb Muž, který se dívá) (29.10.2016)

Dodo leží, spomína. Tá spomienka ho omína. Veď žena ušla bez príčiny. Či má v tom prsty ktosi iný? Príčinu rozchodu iste poriešime. Medzitým však pozrime na čosi iné. Nakuknime cez oválne okná i zrkadielka. Ukážu sa prsníky, stehná, pičky i ritná dierka. Podpazušia i ohanbia. Za ochlpenie sa vôbec, vôbec nehanbia. Veď: Amor est vitae essentia! Snáď teda nevadí holiacej čepieľky absencia. Do oblín ženských prehliadky zrazu vtrhne Dodovho otca falus mamutí. A Doda? Doda ten pohľad veľmi zarmúti. No spamätá sa z toho šoku, pozrie na erekciu svoju priamo, nielen zboku. A poučenie aké tento artový kus skrýva? Kto len chce, nech s partnermi v byte býva. A nech nežiarli manžel denne na to, že do manželky sem-tam vloží zozadu úd hoc i jeho vlastný tato! Detailne nech si obzerá i pofotí súlože iných párov. No k svojmu vlastnému nástroju nech sa - napriek príkoriam - obracia vždy len s hrdou tvárou. Autor predlohy, Alberto Moravia sa podieľal vraj na scenári, no groteskne erotický film sa intelektuálne príliš netvári. Voyeuristický pohľad však Tintovi sadol. Kvôli podsukňovým pohľadom totiž rozpočet väčšiny jeho filmov padol. Jedna scéna (s dejom nesúvisiaca) predsa vyhrala: keď plážová nahá slečna si muža za vtáčika stoporeného ako psíka za sebou ťahala. (21.08.2013)

Byl jsem překvapen, co vše se může vydávat za drama. Já viděl jen erotický film se špatným dějem a zajímavou kamerou. Vidět lze jen stopořené pindíky, velmi půvabné ženské zadky, zarostlé klíny a většinou velmi provokativně oděné ženy, které jakoby říkaly: vem si mě. A jen mladý profesor literatury Dodo (Francesco Casale) měl ve všem smůlu. Frustrovaný, ze stále stojícího penisu svého otce a váženého profesora Alberta (Franco Branciaroli) a jeho sexuální vitality, si ze sebe nechal dělat dobrý den. Půvabné ženy, z nichž stojí za zmínku především Dodova manželka Silvia (Katarina Vasilissa), podléhající sexuchtivosti Alberta, ošetřovatelka Fausta (Cristina Garavaglia), neustále provokující, a Afričanka Pascasie (Raffaella Offidani) s ženskou obřízkou. Provokativní oblékaní, sexuální jiskření, chtíč. A také jsem se dozvěděl, jak se řekne italsky pindík. Dalo by se říci: mám netopýra "učela", a občas mi také stojí. (31.08.2011)

Tak takhle to chodí v Itálii. Tinto Brass je opravdu šílenej dědek. Věřím, že natáčení s ním musí být hrozná věc. Těžko to hodnotit. Nemyslím si, že je to vyloženě špatné a možná, že kdyby se ubralo trochu hardcorovějších scén, tak je to i širší veřejností bráno jako kvalitní thriller. Ovšem potom by to samozřejmě přišlo o své výsostné postavení v žánru. Párkrát jsem se i zasmál. Asi si budu muset pustit ještě nějakého Tinta, abych pochopil jestli je to jen úchylárna, nebo v tom mám hledat něco navíc. (06.12.2018)