Ain't Them Bodies Saints

Príbeh Cormaca McCarthyho (No Country for Old Men) natočený režisérkou rukou Terrenca Malicka v Texase 70. rokov. Jednoduchá, pomerne priamočiara, ale o to emotívnejšia love story jemne zmiešaná s kriminálnou drámou. Pomalé tempo; úchvatný vizuál, ktorý si vystačí len s prekrásnymi zábermi prírody zaliatej slnkom; famózny hudobný sláčikový doprovod dokresľujúci pocit melanchólie; prvotriedni ústrední herci: čoraz výraznejší Casey Affleck, vynikajúca Rooney Mara (o nej budeme v budúcnosti ešte veľa počuť!), výborný Ben Foster s pomerne zanedbaným výzorom, vsádzajúci na utlmené, nesilené herectvo. To všetko dopomáha k priam hypnotickej atmosfére. Minimálne celú prvú hodinu som bol priam ponorený do diania a film ma usvedčil v tom, že v jednoduchosti je jeho krása, ktorá ho robí výnimočným. Bohužiaľ, vytriezvenie z atmosféry nastáva v prípade, keď ani po hodine neponúkne žiadnu esenciu navyše. Zvolenou výstavbou deja totiž neponúka žiaden „climax“ moment, takže mu v druhej polovici (resp. v záverečných 30. minútach) chýba ťah na bránku, vďaka ktorému by príbeh pôsobil osudovejšie a vyplavil na povrch silné emócie. Chcel som dať tú štvrtú hviezdu, veľmi chcel ... avšak nemôžem. Ako celok totiž film v závere nefunguje, čo zamrzí o to viac, že potenciál tam bol neskutočný. V jednotlivostiach je však výborný. Režisér David Lowery je rozhodne talent, takže verím, že sa v budúcnosti ešte prevedie. CELKOVO: 3,5* (30.09.2013)

Vizuální kvality to má, něco nového/jiného/objevného ale divák v obrazové stránce jinak nenajde. Moc toho nenachází ani v té příběhové. Poetika á la Altman nebo Malick je patrná, love story s nádechem retro atmosféry láká na zachmuřený manželský pár, který čelí zkoušce letitého odloučení. Nějaké sdělení mi chybělo, s postavami se prakticky nedá identifikovat, jejich vývoj je nulový. Zbývá ona atmosféra. Je tam, ale ne každý filmař má Malickovy kvality, aby na ní mohl postavit základy. Jako poctu filmům z éry Nového Hollywoodu beru, jako něco, k čemu bych se chtěl vracet, nikoliv. (09.07.2014)

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)

Ten vláčný, pomalu až zasněný odér tomu vyloženě slušel, i když v prostřední části i docela uspával (to když se postavy nechávaly unést dlouhými monology). O esenciální příběh násilně rozdělené lásky a návratu domů sice příliš nešlo, "usekávavší" střihová skladba mu ale dodávala potřebné zdání osudovosti. Hodně silné 3*. (14.10.2015)

Nebýt faktu, že v tomhle filmu hraje jednu z hlavních rolí Rooney Mara, na jejíž filmografiii občas mrknu, asi by mě Ain't Them Bodies Saints minulo ještě něco déle, možná dokonce nadobro. A to by byla škoda, protože se mi tenhle syrově poetický, meditativně pomalý a krásně obyčejný texaský novodobý western moc líbil. A navíc k němu hraje nádherná hudba. Uživatel Isherwood v souvislosti s ním zmínil knihy Cormaca McCarthyho. Jestli je máte taky rádi, možná se v průběhu filmu tak jako já několikrát udiveně zeptáte: "Cože? Tohle že NENÍ Cormac McCarthy??" Kdybych nevěděl, vsadil bych boty že je. (17.11.2013)