Nebraska

Road movie, která překvapivě neukazuje Ameriku jako nádhernou zemi nekonečných možností, ale jako zemi zabydlenou spoustou malých a závistivých lidí plných závisti a necitelnosti, kteří to nikam nedotáhli. Se značným odstupem se líčí komplikované vztahy rodičů a dětí, film člověka netahá do mazlavých emocí, spíše jen konstatuje, promítá příběh, se kterým ať si divák dělá, co uzná za vhodné. Sympatický zážitek, (09.03.2015)

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)

Krásny film, naozaj prenádherný, formou aj obsahom, pričom čiernobiele spracovanie dodáva ešte výraznejšie na clivosti, čo sa tu veľmi hodí. Je to predovšetkým film o starobe a sumarizovaní jedného ľudského života, plný smutných udalostí ako aj premárnených príležitostí, natočený veľmi citlivou nostalgickou formou. Tiež sa tu potvrdilo staré známe pravidlo, že ak sa má rodina na niečom rozhádať, tak sú to jedine peniaze. Však im to nakoniec Woody pekne natrel, má moje veľké sympatie. Na druhú stranu, mať doma takú ženskú, tak buď ujdem už dávno, alebo sa radšej niekde obesím, to sa ani nemôžeme čudovať Woodymu alkoholizmu, málokto by pri nej vydržal triezvy. Pre mňa je tento film aj v niečom osobný. Zhodou okolností som v Billingse v Montane strávil nejaký čas a ešte stále som spoznal hlavnú ulicu. Je to vlastne také jediné najbližšie väčšie mestečko od Yellowstonského národného parku, kde som si privyrábal. Možno som si práve v obchode kde predával syn Woodyho Granta kúpil aj CD prehrávač, neviem naisto. Jednoducho táto nádhera sa musí vidieť, škoda ďalších slov. (23.10.2015)

Lidé jako Payne fungují jako doklad naprosté vyprázdněnosti indie škatulky. Dnešní americký nezávislý film je rodinná tuctovka, kterou jsme už stokrát viděli, a otravuje nás přinejmejším od Little Miss Sunshine. Že jsme umělci a ne Hollywood, se pozná třeba podle toho, že je to černobílé, nebo že stará bába ukáže na hřbitově frndu, ale v jádru je to prostě banální smířlivá člověčinka, jejíž nominace na Oscary o ničem nevypovídají, ale účast v Cannes už tak nevinná není. To opravdu i festivaly, které si mohou dovolit být výlučné, musí promítat divácké kýče? A tak to musej dál táhnout matadoři jako Coeni nebo Jarmusch, kterejm zatím stále invence a nápady nechybí. (27.03.2014)

Po úvodních minutách jsem byl připraven učinit s Nebraskou krátky proces. Putování pomateného Woodyho mě nechávalo značně lhostejným. Jenže to by byla chyba! Postupem času začnou být scény zábavné a to hlavně v momentech kdy se na sebe vrší situace, které zábavnost posunují stále dál. Například kdy neustále přibývá rodinných členů v obyváku, kteří sledují telku, celá ta situace kolem výherního losu (pochlubení v hospodě, fotka do novin, článek). Situace kolem Woodyho se stává místy neudržitelnou. Tomuto chlápkovi je to nicméně stále tak nějak šumák. Hlavně když si může dát svoje pivko. Samozřejmě mě zajímalo, kterak tohle všechno může skončit. 80% (03.03.2014)