Způsob zabíjení

Staručký Anwar je milý, priateľský a populárny dôchodca. Má to len jednu chybičku - je to masový vrah s približne tisíckou obetí na účte. Silná, sugestívna štúdia masových vrahov v Indonézii 60.-tych rokov minulého storočia, ktorí si dnes pokojne nažívajú na dôchodku či zastávajú vysoké funkcie v štátnych organizáciách a vláde, a hrejú sa na výslní popularity bez akejkoľvek známky svedomia, súcitu či pochopenia svojich činov. Pre kamerami dánskych filmárov sa neštítia ničoho, prezentujú účinné vražedné praktiky, kódex obliekania, otvorene rozprávajú o napáchaných zverstvách a potom vám s úsmevom podajú ruku a odídu. Krásna ukážka politiky "keď je to dostatočne ďaleko, nás sa to netýka" - krajina, v ktorej sú deti od narodenia vychovávané v nenávisti ku komunistom, posiela medzinárodnému tribunálu v Haagu a morálnym zásadám efektný pľuvanec do tváre. Akt zabitia je jediným dokumentom, ktorý ma svojou záverečnou scénou Anwarovho uvedomenia, čo vlastne vykonal, dohnal k slzám. Videl som predĺženú verziu, a ani jednej minúty, strávenej pri obrazovke, neľutujem. Viac v recenzii. (26.01.2014)

Je to zdlouhavé. Základní informace je přitom prostá: Někdejší sérioví vrazi ani dnes nečelí žádné společenské stigmatizaci a bez zábran o svých vraždách hovoří. Něco jako kdyby bývalí členové Einsatzgruppen rozšafně vyprávěli na kameru, jak v Bělorusku vybíjeli Židy a politruky. --- Šokuje nás to díky kulturní vzdálenosti. V Číně se za časů občanské války (1911-1949) dály neuvěřitelné brutality v ještě mnohem masovějším měřítku. O japonském příspěvku do této kruté historie se mluví, protože to vyhovuje čínskému šovinismu, ale Číňané Číňanům pustili žilou mnohem víc. Nikdo se tím bůhvíjak nezabývá. Současná Indonésie je dost sebevědomá, aby dokument podobného druhu povolila, ale to neznamená, že jinde nebylo ještě hůř. Třeba ve Vietnamu, a tím opravdu nemyslím My Lai. --- Orient opravdu nemá s násilím problém. Dělo se tam vždy. Námitka, že za to může Západ, je očividně lživá. Je to právě naopak. Humanismus a vytrvalá snaha omezovat násilí na nezbytné minimum je po staletí výlučnou výsadou Západu. Tak třeba v Africe bylo právě koloniální období jedinou epochou, kdy zabít souseda kvůli karamelce nebylo tak snadné. --- Naše úsilí o potírání násilí se projevuje v až hysterických reakcích na případy, kdy se Západ násilí dopustí. Nejnověji třeba v Iráku. Tenhle film je dobrý pro porozumění, jak se na násilí dívají ve zbytku světa. Hlavně to nepokládejte za nějakou indonéskou specialitu. Koneckonců i mnohý Rus vám ještě dneska ochotně dosvědčí, že Stalinova vláda byla pro jeho vlast dobrodiním. (07.09.2015)

Dechberoucí.. Úplně chápu proč tomu Herzog pomohl na svět. Tohle je fakt unikát. Oppenheimer natrefil na zlatou žílu, kdy mu extrémní otevřenost protagonistů umožňuje hrábnout nezvykle hluboko a nazírat na to vše z úhlu který i přes svou stylizaci ve výsledku tvoří komplexnější a relevantnější výpověď než kdejaká striktně (a poctivě) faktografická filmařina.. ... Snad poprvé v životě jsem v dokumentu natrefil na společenství (nechci říct přímo kulturu nebo národ) kterému absolutně od základu nerozumím. Korupce, krutost, cynismus, atrofovaná empatie a morálka, nejsprostější kýč jako estetická norma, nejsofistikovanější argumentace někde na úrovní sedmé třídy základní školy.. to vše prorostlé naprosto samozřejmě celou společností... Věřím, že dokument o životě mimozemšťanů by mě fascinoval možná o kousek méně než tenhle bizar.. (22.09.2019)

O kvalitach a originalite tohoto snimku uz ostatni napsali dost. Presto si neodpustim jednu zasadni vyhradu - absenci kontextu. Hned v uvodnich titulcich se divak dozvida v rychlem sledu nekolik faktickych informaci - zapojeni zapadnich velmoci v genocide, pocet obeti, atd. - ktere ovsem postradaji uspokojive vysvetleni. Jake zeme zabijeni podporovaly? Do jake miry a jakym zpusobem? Jake pro to existuji dukazy? Jakou pozici melo komunisticke hnuti? Bylo realnou hrozbou pro Indonesii? Jak byly "vybirany" obeti a byly potencialnim rizikem nastoleni komunisticke diktatury (tak treba Ceskoslovensku '48 by takova antikomunisticka ocista jenom prospela)? Vsechny tyto otazky zustavaji nezodpovezeny a komplikuji tak interpretaci onech udalosti a jejich dozvuku. V souvislosti s tim pak dochazi jeste k vyraznejsimu problemu - vzhledem k tomu, ze udalosti genocidy jsou zde vylucne nahlizeny prizmatem samotnych vrahu, kteri se od podstaty zabijeni pro vlastni dusevni klid distancuji, tento odstup se preleva i na divaka. Rozhodne bych necekal, ze se u filmu o milionove genocide budu tolik smat a o mrazive pusobivosti NEPRATELU NARODA, dokumentu z genocidy pro zmenu v Kambodzi, vubec nemuze byt rec. I pres to prezevsechno se jedna o opravdu nezapomenutelny filmovy a emocionalni zazitek. (04.03.2015)

Pohled na jednu z mnoha asijských genocid, které zůstaly světem nepotrestány. Nechme stranou tupé a vylízané "zeleno-oranžové" milicionářské mozky, celé je to o Anwarovi a jeho zázračné sebereflexi. Oppenheimerovi se možná podařilo něco v co sám ani nedoufal, dostat z indonéského hrdiny přiznání toho, že pachatelem vražd a zločinů proti lidskosti. To hlavní se vlastně stane až na samém konci, děj je totiž vyplněn především epizodními scénami, jako kandidatura do parlamentu Anwarova přítele, natáčení scén pro tamní film o Anwarovi, popisování metod mučení a vraždění "komunistů". Anwar je zvláštní postava, na které je dobře znázorněna povaha válečného zločince, pachatel zločinů proti lidskosti v dobré víře, že pomáhá vlastní zemi od komunistů si sice "pouze" ve filmu, ale prožije si, utrpení vlastních obětí a zázračně zjistí, co to vlastně před padesáti léty prováděl za levárny. Po stránce kvality zpracování se dá vytknout jen jedno, délka. Trošku uondané a možná trošku přeplněné scénami "lidu", jinak po všech stranách výjimečné dílo. (26.08.2013)