Rozhořčené 2012

Ekonómka Švihlíková nemá čas na vzťahy, lebo protestuje, mamička jej vyvára a ona sa z protestov vráti do útulného domova plného tygríkov, farebných vankúšikov a pripravenej večere. Pani Uhlová nechce do tohto marazmu rodiť deti, ale keď stretla aktivistu, hneď s ním chcela dieťa a tak má napokon tri, to posledné dokonca rodila bez účasti štátu. Keby však vedela kde sa ocitneme, deti by zvážila. Ďalšia mala vzťah, ale bol to sviniar, čo z nej vytiahol peniaze a navyše nevrátil kľúče od bytu. Otázne pre ňu je, či nevynakladá príliš energie, keďže cieľovou skupinou jej aktivistickej pomoci sú ľudia typu jej exfrajera. Pri skúmaní osobného života každého jednotlivca, nielen aktivistiek, by sa dali nájsť podobné anomálie. "Ono se to už děje!" Dokument potom vyznieva takto: ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj. No a čo? - dodávam ja. Rozhořčené patrí do línie dokumentov podobných novinám Nový čas alebo Blesk - ak nevieme vyvrátiť nepohodlné názory, zhoďme aspoň ich nositeľov. Nakoniec ľudia a intelektuáli zvlášť majú v tomto veľké zaľúbenie - s jasnozrivosťou a nadhľadom humanitných vzdelancov sa z nich obratom ruky stávajú odborníci medicínski a veľmi radi psychiatrizujú správanie tých, ktorí nie sú hodní ich vzorného života, plného prenikavo bystrých myšlienok. (26.02.2013)

Názorově nejblíže mi byla jednoznačně ekonomka Ilona Švihlíková. Samotný dokument podle mého názoru velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti a neschopnosti současné radikální levice v naší zemi. Místo toho, aby se všechny antikapitalistické a antisystémové organizace sjednotili tak se utápí v iluzích toho, jak by bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té celosvětové změně, ale zapomínají, že dokud se nevytvoří jednotná, silná levicová antikapitalistická fronta (kde budou radikální socialisté, komunisté, trockisté, anarchisté, zelení a další) ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového sjednoceného hnutí, tak se nemůže nic nezměnit. Problém je, že anarchistické i trockistické postoje jsou naprosto mimo realitu a sociáldemokratismus je dnes nedílnou součástí kapitalistického systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu jsou podle mého názoru co možná nejsilnější Marxistické organizace, které vycházejí z vědeckého světového názoru Marxismu-Leninismu a tyto myšlenky se musí snažit prosazovat. PS: Tento dokument by si zasloužil o něco lepší hodnocení než má zde, ale chápu, že místní většinově převažující banda pravičácké pseudointelektuální mládeže, děsící se všeho levicového, něčeho podobného není schopna, třeba s toho jednou vyroste. :-) (27.03.2013)

Je zajímavé přemýšlet nad tím, proč někteří diváci berou Vondráčkův dokument jako útok na (své) ideje/ideály. Nevěřím totiž tomu, že Vondráček "zaujal stanovisko" (niethustra); alespoň ne žádné přímočaře interpretovatelné, jak tu např. uvádí Radko: "Ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj". Nebo v diskuzi na ČT Milan: "51 minut komunisticke spinavé propagandy". Vondráček ukázal život (který má tendenci se skrývat a je paradoxní). A diváci se s tímto faktem musí nějak vyrovnat. Po svém. Tudíž si do něj promítají (a autorovi podsouvají) své vlastní předsudky, pochybnosti či frustrace, jež jsou vidět i na jejich reakcích. (27.02.2013)

Myslel jsem že to bude nějaká blbost, ale příjemné překvapení. Na Švíhlíkovou rád chodím na její zajímavé přednášky a mám jí rád. Konečně jsem se o ní dozvěděl blížší věci. Další dvě ženy v dokumentu neznám. Odborářskou demonstraci proti Nečasovi si pamatuji. Na Populačních teoriích na Přírodovědě jsem se později učil, že za jeho vlády byla nejhorší propopulační politika od vzniku ČR. Zrušil třeba i porodné. Naštěstí nás od té doby nenápadně doplnili imigranti z kulturně blízkého východu a nejsme závislí na doplňování z Afriky a Arábie jako Němci. (16.04.2020)

Zdá se, že tenhle dokument spoustu lidí uráží, ale nedokážu si vysvětlit proč. Po formální stránce je dost konzervativní, tudíž tímhle to asi nebude. Tak že by obsah? Ale vždyť tu nejsou fašisti, soulož se zvířetem ani nic z téhle kategorie obludnosti. Že by snad někomu vadilo, že se problémy, které se část společnosti snaží odsunout na okraj, cíleně objevovaly v hledáčku médií bez odsuzujícího komentáře? Osobně jsem ráda, že vznikla reflexe neklidného roku 2012 a jsem ráda, že právě skrze několik velice výrazných žen. Historek z osobního života mohlo být méně, nezdály se mi příliš relevantní, ale jestli tohle stačí na odpad, toť otázka. (25.02.2013)