Něžné vlny

Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% (22.10.2015)

Pohoda za každou cenu. 1) Vidím 41letého režiséra (zde i scénáristu) Jiřího Vejdělka, jak stojí nad beztvarou hromádkou, zuřivě do ní kope a řve: Budeš pohodovej, budeš pohodovej! Nešťastný film se choulí u jeho nohou a povzlykává, protože víc pohody prostě nedá. 2) Na začátku avízované odhalení tajemství sametové revoluce mě fakt pobavilo. Snad mu mohl autor věnovat více, než jednu či dvě minuty filmu. (22.07.2014)

"Teda to je nechutný !! Podívej se !! Oni si snad holej i podpaždí !!" ;) Kýčovitá poezie na setrvačník, ještě vyprázdněnější než další rádoby nostalgické bijáky, jež Vejdělek "vykrádá".. Další překrásná a milá Vyprávěj!da pro uplakané nostalgiky s obsesivně fetišistickými obtížemi, které eskalují ve výkřiky typu "Takovou teplákovku nosila moje máma !!".. A tak jen zvažuji, zda mě víc irituje účes Hynka Čermáka nebo ta zoufalá scéna z revolučního náměstí, s níž si Vejdělek honil triko již při propagaci.. Podvratné (či naopak jakkoli konejšivé) asi jako pohlazení obuškem od fízla.. (17.11.2018)

Měl jsme možnost navštívit sponzorskou RWE předpremiéru a později jsem trošku s překvapením zjistil, že premiéra je až téměř za měsíc. Nicméně, za mě se nejedná o nic jakkoliv výrazného a tak atraktivního, na co bych měl vzpomínat. Téma sametové revoluce a obecně historických událostí je asi to jediné, na čem se dá postavit kvalitní český film. Jenže se to omílá pořád dokola a v tomhle podání to na mě opravdu moc nefungovalo. Nejvíc mě bavil Hynek Čermák jako cholerický tata a ne/úspěšný plavec a Jan Budař, jako pošťák, který chce ženu svých snů :-)). Ti dva tvořili věru úsměvné situace. Naopak herecký výkon hlavního hrdiny Cejnara je velice diskutabilní. Osobně mě spíš iritoval. Co mi v tomhle filmu ale vůbec nesedlo, je až přílišně "zamilovaný a přecitlivělý" průběh celého filmu s velmi vlažným dějem. Ženské publikum kolem mě se sice rozplývalo, jak dojemné a krásné to je. Na mě to ale neplatí a závěrečnou půlhodinku jsem tlačil očima ke konci. Pro mě se jedná o český filmový (pod)standard. Místy zábavný, ale ve výsledků lehce zapomenutelný. (16.12.2013)

První láska je ta nejkrásnější a na ni se nezapomíná. Člověk se k ní po létech v myšlenkách rád vracívá. Příjemný film pro deštivé letní odpoledne. Hynek Čermák byl jako cholerický tatínek výborný. Chtěla bych, aby byl více obsazovaný do filmů. Díky té paruce jsem ho nemohla hned poznat. Jan Budař si určitě roli pošťáka užíval. Takové figurky mu jdou. (14.07.2014)