Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Zdařilý, a celkem ojedinělý námět, který je na to, že jde o anime, výborně zpracován. Bohužel to ale občas skřípe u Hikkiho, hlavního hrdiny, se kterým jsem se částečně ztotožnil. Bohužel, někdy je jeho cynismus natolik velký, že mu nějaký Baudelaire nesahá ani po kotníky! Jeho občasné diskuze s Yukino, které jsou mnohdy až přespříliš filozofické tomu vskutku moc nepomáhají. Jinak jde ale o anime s dobrým, a zajímavým nápadem, Jelikož jsem cílovka, sedlo mi to velmi dobře. (28.04.2014)

Trochu mě tu děsí ta romantika, ale dejme tomu, že tam je s určitým slabým nádechem přítomna. Tohle je hlavně o vtipu, psychologii a filosofii. Co se týče vtipu, tak většina věcí se týká cynismu, takže ne každý si přijde tomuhle seriálu na chuť (narozdíl od jiných anime, to tu naštěstí není stavěno na klasických klišé nebo ecchi prvku). Případně se o hodně vtipných scén postará onen BL prvek. Další věcí je určitý souboj mezi psychologií a filosofií, proto se tohle anime celkem těžce sleduje. Člověk si musí lámat celkem slušně hlavu tím, kde končí filosofie a kde začíná psychologie. Navíc je zde vidět, že počáteční těžký kriticismus se postupem času mění díky jednotlivým událostem a zesilňujícím "poutem" v lehkou kritiku. Nejvíce se mi tu hlavně líbil onen prvek, kdy občas, abychom dosáhli požadovaného výsledku, musíme zvolit ne úplně dobré prostředky. A tím se dostávám k jednotlivým postavám, kdy každá z nich je unikátní a má svůj specifický účel. Když vezmu tohle anime obecně, tak si udržuje intelektuální úroveň a proto je oproti drtivé většině podobných anime vyspělejší. Animace je opravdu povedená a hudba, i když není výrazná, tak je celkem příhodná atmosféře. (04.04.2015)

Oregairu mi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. Pro Oregairu je typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*. (06.03.2021)

Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % (07.05.2017)

Trhá mi to srdce, protože Oregairu by si za mnohé zasloužilo mnohem víc. Skvělými postavami, námětem, myšlenkami i formou je to seriál pyšnící se vysoko nad průměrem romantických anime, ale bohužel je přecpaný prázdnými pseudohlubokými kecy, fádními a nekonečně nudnými pasážemi o ničem, při kterých má člověk chuť to několikrát dropnout (ehm, prostředek druhé sezóny mě donutil dát si pauzu asi na měsíc) a občas hrozně nesmyslnými problémy, za kterými často stojí pár nicneříkajících vět některé z žen YukinoSHITových a které se vždycky vyřeší nějak hrozně random, ale má to vypadat mindbowingly důvtipně. Díky tomu bylo pro mě sledování občas dost painful a i když mě to hrozně mrzí, tak mi to až příliš kazilo dojem. Charaktery postupem času nabydou větší lidskost a zranitelnost, ale zároveň skoro všechny ztratí svoji jiskru a zábavné, drzé dialogy se vytratí taky skoro úplně (Yukino s Hachimanem ke konci bohužel až moc "znormálnějí" a nejsou pak už ani trochu kousaví a to mě na nich v první sérii hrozně bavilo). A navrch jedno z hlavních děvčat se od druhé sezóny v seriálu skoro přestane vyskytovat a pro mě pak bylo hrozně těžké jí fandit. Nakonec se stalo, že svou lidskostí, živelností a citelně hořkou rozpolceností, mi nejvíc k srdci přirostla Yui. Její charakter v průběhu seriálů kolísá ze všech nejmíň a zůstává pro mě jako nejvíc main MC, bez které by to stálo už úplně za nic. Moc se mi ale líbila bromance Hachiman + Saika a taky krásně ryzí, reálné a relatable přátelství Yui s Yukino. (12.09.2021)