Tutti i colori del buio

Tenhle kousek si mě získal hned svým začátkem a nepustil až dokonce. Film si dokáže pohrát s divákem tak, že si místy připadáte zmatenej jako hlavní hrdinka. Co je pravda a co je sen ? Co je reálné a co je halucinací ? Parádní vizuál i hudební doprovod + Edwige Fenech je pořádná samice. I přesto ve srovnání s Martino(vým) filmem " Torso " prohrává. Slabší 4 hvězdy. (12.02.2018)

Vzhledem k tomu, že Edwige Fenech je trvalou součástí všech romantických snů mého života, v minulých jsem nevěděl, že vlastně sním o ní, protože jsem k ní teprve spěl a ty sny nebyly výlučně romantické, současné nebudu popisovat , jsou pro změnu až příliš vyspělé a do komentáře se nehodí a ty budoucí počítám budou skutečně už jen romantické, nemusel bych k tomuto hypnotickému ne až tak giallu vůbec nic psát a jen tiše a s nepřítomným pohledem ohodnotit zejména výkon mé vysněné femme fatale. Avšak i když od ní s vypětím všech sil odhlédnu, zůstane mi sice méně poutavý, přesto pořád dost dobrý, film s podivnou formou vyprávění balancující na hraně reality a snu, avšak pro mne vcelku přehledně, s rozeznáváním toho, co má a nemá býti sen jsem neměl problém a kontinuitu vyprávění jsem si užil bez větších zmatků. Rozptylovalo mne spíš něco jiného, velmi příjemně ovšem..ach, ach Edwige ! (24.08.2014)

Velice zajímavý a atmosferický mix thrilleru, mysteriozního filmu a tak trochu i gialla. Hned na začátku snímku jsem vzpomenul na Argenta, protože úvodní scéna byla jako vystřižená z Profondo Rosso. A musím konstatovat, že je to zároveň nejlepší scéna filmu. Ta mě dokázala správně naladit a já byl jsem napnutý, co bude dál. Příběh se pak začne pěkně odvíjet, bohužel, je ale prokládán velkým množstvím halucinogeních scén, které mě spíše nudily. Naštěstí je Martino zdatný režisér a dokázal mojí pozornost udržet. Především díky výborné kameře, krásným herečkám a částečně i atmosféře(hudební složka zajímavá) a samozřejmě pointě. Na ty je Martino fakt machr a opět nezklamal. PS:Zajímavé na filmu je, že se na plátně setkali největší soudobé giallo krásky Edwige Fenech a Nieves Navarro, škoda jen, že neměli spolu nějakou "pořádnou scénu". (24.11.2009)

Film, který se leckde schovává do škatulky giallo, ačkoli s ním má pramálo společného. Jde spíše o halucinaci slepenou nepříliš složitým příběhem (i přesto se divák občas neorientuje), ve které je důraz kladen na audiovizuální složku. A ta je tak dokonalá, jak jen na začátku sedmdesátých let v Itálii být mohla. Stačí úvodní snová scéna a znalý divák má jasno. Ten neznalý se bude chvíli ztrácet v modrých očích Ivana Rassimova a poté buď propadne kouzlu tohoto nevšedního díla anebo se vrátí zpátky do stáda. (10.02.2011)

Další režisérův nadprůměrný zářez, i když tentokrát už nedosahuje kvalit jeho nejslavnějších děl. Martino sem použil už osvědčenou hereckou trojici z jeho staršího The Strange Vice of Mrs. Wardh a giallo jako takové spíše lehce olizuje, jelikož přidává mysteriózní zápletku v podobě podivného kultu, který je hrdince neustále v patách. Pointa mě tentokrát nijak nevzrušila, větší pozornost jsem totiž věnoval úžasné vizuální stránce. (12.06.2012)