Režie:
Asghar FarhadiScénář:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Jevgenij GalperinHrají:
Bérénice Bejo, Ali Mosaffa, Tahar Rahim, Pauline Burlet, Sabrina Ouazani, Bábak Karímí, Valeria Cavalli, Elyes Aguis, Jeanne Jestin, Jonathan Devred (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ahmad se vrací z Teheránu do Paříže, aby dořešil rozvod se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého pobytu odhalí, jak konfliktní je vztah Marie s jejich dcerou, a záhy vyplouvá na povrch i tajemství z minulosti.
Ahmad přijíždí po čtyřech letech z Teheránu do Paříže, aby dořešil formality k rozvodu se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého krátkého pobytu Ahmad odhalí, jak konfliktní je Mariin vztah se starší dcerou Lucií. Ahmadova snaha vztah vylepšit odhalí tajemství z minulosti.
(HBO Europe)
Videa (5)
Recenze (53)
Drama, co roste a kolísá s každou další minutou. Zároveň moje první setkání s íránským režisérem Asgharem Farhadim. No a musím říct, že s těmi postavami to nebylo vůbec jednoduché. Stejně tak, jako se samotnou délkou. Když se ale oko kamery zaměřilo na poslední moment tohoto filmu, ukápla mi slza, což jsem vůbec nečekal. ()
Moc hezky a přehledně rozprostíraná až nakonec rozprostřená síť mezilidských vztahů. Obdivuhodně napsaný scénář, jehož postupně odhalované motivy zhušťují atmosféru a otevírají stále větší prostor k herectví. Tíha postav se postupně proměňuje a je to nakonec Samir, jehož účinkování v příběhu je klíčové. Bérénice Bejo sice strašně ječela, ale záleží na vkusu (a nastavení hlasitosti v sále), a ten já pro ní rozhodně mám. Loňský vítězný Rozchod Nadera a Simin jsem odložil na neurčito, ale tvorbu Asghara Farhadido je nutné do budoucna sledovat. Jeden z vrcholů letošního Cinema Mundi, 2014. ()
Čo Farhadimu nemožno uprieť je jeho cit pre vykreslenie postáv. Vystačí si takmer bez dramatickej situácie a na čom stavia príbeh sú slová, slová a ešte raz slová. Tá kráska z Artistu tu hrá rozpoltenú ženu snažiacu vyriešiť svoju súčasnú životnú situáciu. Výborný herecký výkon Aliho Mosaffa ako človeka, čo sa snaží udržať všetko pokope a vychádza z celého príbehu ako ten povestný kladný hrdina, čo dá do chodu veci, ktoré môžu skončiť buť katastrofou, alebo dobre, ale bez rozdielu na to, uvedie veci do pohybu a jeho skutkami sú determinovaný všetci zúčastnený. Výborne vypointovaný príbeh, ktorý v konečnom dôsledku nemá žiadnu výraznú chybu až možno na to, že Separation bolo predsa len prvé. Rovnako aj tu máme otvorený koniec a je len na nás akosi to v hlave uzatvoríme. Veľké plus totiž spočíva v tom, že Farhadi svoje postavy nesúdi a len nám ukazuje ako sa snažia z problémom popasovať, aj keď možno spravia na ceste viacej chýb. Rozhodne stojí za videnie. ()
Jedná se o stejný styl vyprávění jako v případě Rozchodu Nadera a Simin - postupné odhalování nových informací z jednotlivých stran, které nutí neustále přehodnocovat názor na dosavadní průběh věcí. Bohužel se však Farhadimu stalo to, co už několika jiným autorům, kteří za sebou dosud neměli příliš dlouhou kariéru - v dobrém slova smyslu se Farhadi Rozchodem odstřelil (podobně jako třeba Vinterberg Rodinnou oslavou, Bugajski Výslechem, Trzaskalski Edim nebo Lukaszewicz Linczem), protože hned ze startu je jasné, že každý další jejich film může být maximálně stejně dobrý, ale určitě ne lepší. Není možná nejšťastnější každý režisérův film srovnávat s předchozím opusem, ale vzhledem ke stylu, který Farhadi v Minulosti prostě a jednoduše jen bez dalšího opakuje, se nelze od tohoto oprostit. Minulost oproti Rozchodu zaostává zejména faktem, že mimo íránské hranice, reálie a společenské smýšlení příběh ztrácí na své naléhavosti. Francouzské prostředí žádnou přidanou hodnotu nenabízí a s ohledem na průměrnost až podprůměrnost filmové produkce této země ani nabídnout nemůže. To, že postavy ve filmu jsou přistěhovalci, je stejně výmluvné, jako kdyby o přistěhovalce nešlo. Dále je zde velmi obtížná identifikace s postavami, které, ač jsou propojeny jinak ne nezajímavým příběhem, jednají dosti iracionálně a ve výsledném dojmu spíše vzbuzují nesympatie za to, jak nerozvážně si rozesraly život a mohly si za to zcela samy, neboť jejich jednání nebylo důsledkem zoufalé situace nebo vynuceného úniku, nýbrž neschopnosti řešit věci mozkem namísto křiku, hysterie a nadávek (již jsem zde v komentářích několikrát psal, že nechť po mě jako divákovi autor nežádá, ať se ztotožním s blbci a blbkami). Nakonec, na rozdíl od Rozchodu je v minulosti pár hluchých míst, během kterých je velmi jednoduché ztratit divákovu pozornost. Shrnuto do hodnocení - včera po projekci bych film hodnotil mnohem níže, ale nyní s chladnou hlavou a s bujnou představivostí, jak by film rezonoval nebýt Rozchodu, dávám průměrné 3 hvězdičky. ()
Farhadi variuje to, co velmi dobre umi. Jemne pootacet optikou pohledu na sve hrdiny, naklast na rozchazejici se manzele neprijemnosti (tentokrat jak uz nazev napovida pujde o minulost) a prihodit tam trpici dceru. Stejne jako Rozchod Nadera a Simin to cele tahne kriminalni zapletka. A zenske hrdinky jsou tentokrat jeste protivnejsi nez v jeho predchozim dile. Presto prese vsechno je to ale jiny film, ma v sobe vic intimnejsich a jemnejsich momentu, par lepsich detailu, jiny (a rekl bych lepsi) rytmus, mene schvalnosti a teplejsi barvy. A navic od zacatku napeti, ktere si v leccems nezada se Zvjagincevovym Navratem. Proti nemu ale zustava Farhadi civilnejsi. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (4)
- Režisér Asghar Farhadi nehovorí po francúzsky, režírovať preto musel priamo pomocou tlmočníka. Zároveň sa jednalo o jeho prvý film, ktorý nebol v jeho rodnom jazyku - perzštine. (MikaelSVK)
- Ali Mosaffa (Ahmad) sa učil po francúzsky len dva mesiace pred začiatkom natáčania. (Crybaby)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Paríži. (MikaelSVK)
Reklama