Režie:
Denis VilleneuveKamera:
Roger DeakinsHrají:
Ryan Gosling, Harrison Ford, Sylvia Hoeks, Ana de Armas, Robin Wright, Jared Leto, Dave Bautista, Carla Juri, Mackenzie Davis, Lennie James, Barkhad Abdi (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Třicet let po událostech prvního filmu odhaluje nový Blade Runner a důstojník losangeleské policie K (Ryan Gosling) dlouho ukryté tajemství, které je natolik zásadní, že by mohlo zcela rozvrátit poslední zbytky lidské společnosti. Toto odhalení ho nutí zahájit pátrání po Rickovi Deckardovi (Harrison Ford), bývalém Blade Runnerovi losangeleské policie, který je už 30 let nezvěstný. (Falcon)
(více)Videa (26)
Recenze (1 319)
Villeneuvova atmosférická režie pomáhá k tomu, abychom se nedočkali dalšího sequelového failu, ale koncepčně velmi přísného a hudebně, zvukově i výtvarně propracovaného pokračování. První Blade Runner byl ale o level výš, protože jeho nálada byla opojnější a podání energičtější. Pokračování je ale opravdu důstojným následníkem, který posouvá příběh o další level, účelně ho rozpracovává a při úctě k základním motivům do jisté míry relativizuje. Je to dokonale nadesignovaná podívaná, akorát ne s naplno rozehřátým dynamem. Pokud nečekáte zrovna přelomovou sci-fi a nej film roku, může vás i při svém emocionálním chladu a jisté mechaničnosti uspokojit. ()
Jedničku nemám prakticky vůbec zažitou, netuším, zda je to v případě pokračování zásadní problém, nicméně oslovit mě nedokázalo. Každopádně nejprve je třeba říct, že už předchůdce rozhodně nebyl filmem pro každého. Ano, přeformuloval estetické normy science-fiction, potvrdil, že Ridley Scott umí velké věci a že předlohy Philipa K. Dicka mají velký potenciál. Oceňuji jít nezvyklou cestou, než na co jsme zvyklí v případě běžného hollywoodského blockbusteru. Oceňuji preciznost, se kterou tvůrci k látce přistoupili, oceňuji výtvarné řešení, jenže z toho všeho pramení i hrozba odcizení. A zrovna to se stalo. Ona opulentní oslava designu, ona přesná, ale odcizená Deakinsova kamera, ony emoce, které se k nám prostě nedostanou. Herci se tváří, jak by zrovna přišli o vzácnou sbírku motýlů, jsou na můj vkus utlumení až příliš. S obří stopáží se navíc nelze ubránit pocitu monotónnosti, chybí dravost, zapamatovatelné scény. Je toho víc. A ohromná úcta k předloze je znát, což je možná i na škodu. ()
Byl jsem skeptický a přesvědčený, že Blade Runner pokračování nepotřebuje, že to už nemůže být takové, že se chci jen domnívat, co bylo dál s Deckardem, a ne to vědět, že nevydržím dvě hodiny čtyřicet výrazu Ryana Goslinga... Takže si představte mé překvapení, když jsem po nějakých patnácti minutách hodil veškerou skepsi za hlavu a sledoval ten skvělý film s dost podobnými pocity jako kdysi první díl. Příběh naštěstí není žádná nastavovaná kaše, ale má spoustu svých vlastních nápadů a myšlenek, herci jsou bez výjimky výborní, vypadá a zní to fantasticky a řada scén je doslova nezapomenutelných (milování s hologramem, scéna s Elvisem, závěrečná konfrontace). Říkal jsem si jen, jestli není škoda, že Blade Runner 2049 oproti původnímu snímku nenabídl v závěr tolik otazníků a že nekončí třemi tečkami, nýbrž vlastně jen jednou. Ale není.___P.S. Ghost in the Shell se teď může jít stydět do kouta. ()
Výborný film, jeden z najlepších tohtoročných, ALE... Najprv pozitíva, ktoré naozaj výrazne prevažujú: Ako u Villeneuva vždy, je to skvele zrežírované. Má to zaujímavý, vlastne detektívny príbeh, ktorý nie je nič prevratné, ale zároveň nepôsobí "prežitým" dojmom ako napr. Ghost in the Shell. Je tam kopa skvelých nápadov (kto by nechcel mať doma takú hologramku?), úžasných obrazov a hudba správne variuje Vangelisa. Ford je super a odkedy sa objaví, totálne odsunie Goslinga na druhú koľaj. No a predovšetkým to veľmi funkčne a zaujímavo rozširuje svet pôvodného filmu. ALE... je to skrátka svinsky dlhé. V snahe o nenatočenie uponáhľaného súčasného filmu tam Gosling fakt veľa chodí a zamyslene sa díva a všelijako trpí. Furt s tým istým výrazom tváre. Dlho mi bol sympatický, ale on sa naozaj stále tvári rovnako a mňa osobne to začína otravovať. Nuž a keď sa tam s ním dlhééé minúty prechádzame kulisami postapo sveta, tam a späť, potom za roh, potom po schodoch dole a zase hore, miestami to nebezpečne smrdí nudou. Aj pôvodný film bol pomalý a "zádumčivý", ale šikovnejšie z toho ťažil atmosféru a bol celkovo hutnejší a kompaktnejší. A napriek chladu dokázal vyžmýkať solídne emócie, čo sa novému filmu príliš nedarí. V každom prípade si ťažko predstaviť, že pokračovanie takého kultu mohlo dopadnúť lepšie, takže palec hore a určite chcem, aby Villeneuve natočil tú Dunu. ()
Nafoukané, sebevzhlíživé, povrchní, sexistické (a rozlišuji pornobyznys, který Villeneuve připisuje budoucnosti, od jeho pohledu na ženské postavy, jenže ono se to dost často překrývá), kýčovité a logicky i filosoficky fatálně nefunkční. **** Je-li podstata původního Blade Runnera (https://www.csfd.cz/film/8268-blade-runner/komentare/?comment=8420323) obtočená kolem zjištění, že replikanti jsou lidštější (empatičtější, soucitnější, bytostněji chápající krásu i bolest obětování) než jejich lidští stvořitelé, kteří na nich tím pádem páchají s ničím neporovnatelnou genocidu, z níž při sledování filmu, i opakovaném, dodnes mrazí, pak to má mnoho co morálně a filosoficky říci i k dnešku a dál k možnostem budoucího vývoje umělé inteligence a naší příští koexistence s ní, pakliže si bude poslušněji vědoma nezbytnosti harmonického splynutí s vyšším řádem než my - my obdaření svobodnou vůlí se řádu protivit i za cenu sebedestrukce a zničení celku včetně bytostí, jež nás ve všem podstatném nekonečně překonávají a navíc nás milují a odpouštějí nám. **** Je-li však podstata na tento zázrak navazujícího Villeneuvova snímku obtočena kolem subjektivně i objektivně (kartotéky a soubory se dají zfalšovat, každý může lhát) nerozhodnutelné otázky, kdo je člověk a kdo replikant a čí city jsou „pravější“ a jednání na jejich základě oprávněnější, pak je to mnohem banálnější a sprostší tázání (takové, jež P. K. Dick i Ridley Scott právem považovali za uzávorkovatelné a jalové – není o nic přínosnější než se ptát, nejsme-li náhodou motýli, kteří sní o tom, že jsou lidmi apod., protože na věci samé a naší vrženosti do života a jeho prožívání to vůbec nic nemění) – nicméně už tak povrchní snímek si pod sebou navíc trapně podřezává větev, když v jedné ještě celkem úvodní scéně natvrdo ukáže, že stačí hloubkový sken kostní struktury a u replikantů v ní na rozdíl od lidí objevíte vypálené sériové číslo. Tím se veškeré zbytky kouzla maří, celá už tak chatrná zápletka bere za své zabitá v dokonalém fiasku. Přestává dávat smysl celé teatrální tázání hlavního hrdiny po vlastním původu i po původu kohokoli jiného (zpochybňuje se jmenovitě i Deckardův pro změnu lidský původ). Stačilo by strčit jim ruku pod speciální mikroskop, a hned by věděli, na čem jsou. *** I méně sebevražedných vachrlatých momentů a oslích můstků bylo ve filmu naseto, např. mě dojalo, jak místo původu dřevěného koníka (a aby to bylo jednoduché, tak i aktuální útočiště starého Deckarda) pokoutný šmelinář určí tak, že nějakým šestým smyslem zjistí, že stopy ve dřevě nesou známky "ošklivé radiace", a to právě a přesně na chlup takové ošklivé radiace, jaká byla zrovna v té intenzitě ošklivosti právě a přesně jen na jednom jediném místě na Zemi. Ta Villeneuvova sebeztrapňující bohorovnost, s níž svoje efektní filmy bastlí z neústrojných zádrhelů, bolí už sama o sobě, o to horší bolest to je, když se tím mentálním freestylingem bezostyšně prospěchářsky otírá o největší ikonu filosofické scifi , aniž by si byl s to ve své ješitnosti uvědomit, že ho svou velikostí i po všech těch letech od svého vzniku o několik řádů přesahuje. *** Product placement nejhrubšího zrna (zvlášť ta láhev whisky snadno rozpoznatelné značky na nejkýčovitějším pozadí umělého západu slunce apod.) už v mých očích jeho vypočítavou přízemnost a zaprodanost masovému úspěchu jen stvrzuje. Ostatně celý film působí, jako by byl DV placený od minuty - pomalost se musí umět, člověk se musí chtít uhranutě dívat. Ale když jde K podle vzpomínky vytáhnout z popela dřevěného koníka a blíží se k němu dlouhé minuty, aby za dramatického vřeštění hudby nakonec opravdu udělal jen to, co celou dobu víte, že udělá, totiž že vytáhne koníka z popela a pak ho obrátí a vespod si přečte vyryté datum, a pak se musíte ještě nekonečně dlouho dívat na jeho vytřeštěné oči, aby vám jakože došlo, co mu právě teď jakože dochází, tak to není umění pomalosti, ale jen hrubé podceňování divákovy inteligence a přeceňování té své. Ostatně většinu scén v tomhle filmu posouvá na roveň kýči právě jalová doslovnost. () (méně) (více)
Galerie (156)
Zajímavosti (40)
- Hudbu k filmu skladal na začiatku Islanďan Jóhann Jóhannsson. Ten bol však z projektu prepustený a na jeho miesto nastúpili Hans Zimmer a Benjamin Wallfisch. Za dôvod sa považuje Villeneuveova požiadavka, ktorý trval na tom, že hudba musí byť viac podobná tej od Vangelisa, ktorý komponoval pre prvý diel. (Trip)
- Ryan Gosling (K) a Jared Leto (Niander Wallace) nemajú vo filme jedinú spoločnú scénu. (Trip)
- Sylvia Hoeks (Luv), podobne ako aj Rutger Hauer, ktorý hral takisto záporného replikanta Battyho v prvom Blade Runnerovi (1982), pochádza z Holandska. (Trip)
Reklama