Odvážné palce

Strašný. Spousta rádoby intelektuálskejch keců lidí, který používají hromady cizích slov ( u některých z nich jsem přesvědčen, že ani neví, co znamenají ) jen proto, že je někde asi slyšeli a myslí si, jak děsně je to cool. Zejména skákání pana Fuky do řeči všem ostatním a vnucování svých názorů je nehorázně odpudivé. Člověk se toho vlastně moc nedozví, jen s otevřenou hubou čumí, jak si aktéři honí triko a jak jsou nesmírně chytří.... (16.01.2016)

Je to pěkné jak se mi zamýšlené hodnocení během pořadu přelilo z odpadu na 5*. Zvykl jsem si totiž na ty neposlouchatelné hlasy (obzvlášť Fuka) a staly se z nich hlasy poslouchatelné. Jinak je vidět, že tomu asi rozumí a že jsou celkem chytří. Jen mají takovou jednodušší škálu hodnocení, která se musí ještě slovně upřesňovat, což mi moc úžasné nepřijde, ale když už se to tak jmenuje... (27.04.2014)

Nechápu všechny ty hejty, pokud se mi to nelíbí, tak není nic jednoduššího, než se na to nekoukat. Ve většině případů s kritiky souhlasím. Při hodnocení si užijete plno srandy, jedna věc mě ale štve, často si skáčkou do řeči, což přímo nenávidím, ale jinak výborný pořad. Nejvíc jsem se pobavil při komentování Rychle a Zběsile 7 a Transformers 4. Za mě palec nahoru... (16.06.2015)

Poslední měsíc poslouchám každý den na cestě do práce postupně existující záznamy dílů od roku 2003 - a jsou stále vynikající, rétoricky svižné a (nejen) postupným vymezováním hodnotících parametrů inspirativní. Nešlo nicméně o "televizní pořad", jímž začal být až mnohem, mnohem později... už bez Toma Baldýnského, takže nevidím důvod kvůli tomu zvyšovat hodnocení. Měl jsem rád i epizody s Ivou Hejlíčkovou, upřímně nenáviděl díly s Irenou "ne, logický argument ode mě neuslyšíte" Hejdovou - a pak už mě to jen nechávalo hluboce netečným, což jen potvrzuje jakýkoli pozdější díl, který náhodou slyším. Jinak řečeno, Tomášovo a Františkovo myšlení se prostě na jedné straně doplňují a na druhé straně produktivně limitují. Navíc jejich hádky byly opravdové názorové střety dvou kamarádů, zkušených novinářů a hlavně filmových nadšenců, kteří se takhle hádali dlouhé roky... než se rozhodli z toho spolu se Sašou Michailidisem udělat rozhlasový pořad. Iva Hejlíčková byla pro změnu Frantovou šéfredaktorkou i sarkastickou kamarádkou, takže to fungovalo v jistých ohledech podobně - a od té doby už prostě jen na ploše několika desítek minut mluví František a někdo další. ____ UPDATE 2020: Jak poslouchám i ty další (post-hejdovské) roky, musím přiznat, že stabilní alternativní hlas začala reprezentovat Iva Přivřelová, leč jsou to častěji ony série po sobě jdoucích recenzních monologů než konfrontační dialog (s výjimkou sarkastických komentářů Saši Michailidise :)). Je to úplně jiný formát než zpočátku a jsem v systematickém naposlouchávání na cestách městem zatím u roku 2014 (ty díly mají už standardně přes třičtvrtě hodiny), ale zvyšují hodnocení o hvězdičku. Navíc mě fakt baví ta procházka minulostí distribučních premiér, z nichž mnohé mi dávno vypadly z paměti. (16.03.2017)

Tenhle poařad není nikterak jednoduché hodnotit. Kvalitám Kinoboxu rozhodně nestačí, ale zase ho předčí v pestrosti a škále filmů. Navíc mi připadá, že moderátoři jsou mnohem profesionálnější, poutavě hovoří k věci, nejsou zaujatí a vůbec, mají divákovi, co říct - což se právě u zmiňovaného Kinoboxu někdy nestalo (kdo jej viděl, ví o čem mluvím). Naopak musím vytknout to, že mnohdy věci až zbytečně natahují a komplikují, což nabírá na nudnosti a dává znát, že scénář je buď hodně špatný, a nebo prakticky žádný. Zkrátka, je to takový ten průměr, až lehký podprůměr. Jak by řekly páni moderátoři "Je to palec, ale jen tak-tak". (08.02.2014)