V jeho očích

Představte si ten pocit, když ležite na pláži, slyšíte jak moře šumí. Představte si ten pocit, když jdete po rozlehlých horských cestách a vítr Vám rozčechrává vlasy. Představte si ten pocit, když jdete dehydrovaní po poušti a náhle se před Vámi objeví óáza s nomády, kteří Vám zachrání život. Představte si ten pocit, když po několika týdenní abstinaci můžete do úst strčit kousek na jazyku se rozplývající čokolády. Představte si pocit, když si po několikahodinové práci sednete a zavřete oči. Představte si ten pocit když se po dlouhé době pořádně vyserete.... To všechno jsou moc hezké věci, ale ani zdaleka se nerovnají tomu, co bylo ukázáno v tomhle filmu. Nejkrásnější queer film co jsem kdy viděl. (09.07.2014)

Jaké to je dospívat a být poprvé zamilovaný zná asi každý z nás. Ale jaké to je být ještě k tomu slepý a navíc zamilovaný do osoby stejného pohlaví, to už si zažil asi málokdo. Tento film mě svým tématem silně přitahoval, protože v sobě spojuje hned několik motivů, které mám v příbězích, ať už filmových či literárních, hodně v oblibě. Je tu téma dospívání, téma hledání sebe sama a svého místa v životě a především téma homosexuality. A k tomu všemu je to film z Jižní Ameriky. Je tedy asi logické, že jsem do filmu vložil nemalá očekávání a on mě dokázal nezklamat, ba právě naopak. Nadchnul mě svou obyčejností, svou civilností, nenásilným pojetím tématu. Příběh byl odvyprávěn s úžasnou lehkostí, kde nic nepůsobilo jako pěst na oko, příběh se vyvíjel přirozeně a uvěřitelně, hlavním hrdinům jsem to všechno věřil, a především jsem se dokážal vžívat do jejich pocitů a soucítit s nimi. Takhle mě zaujmout se hned tak nějakému filmu nepovede, ale tenhle to dokázal a já vím, že jsem ho určitě neviděl naposledy. Není co dodat, super zážitek z obyčejného, ale o to zajímavějšího filmu. Uděluji pět hvězd. (16.02.2015)

Svou premisou snímek přímo svádí k lacinému moralizování a emocionálnímu vydírání, Daniel Ribeiro se však ukazuje jako empatický tvůrce, který si děj snímku několikrát pořádně promyslel. Na příběh dospívajícího chlapce, který se narodil slepý a začíná prožívat svou první lásku, se dívá s porozuměním a trochu jinou optikou, než je zvykem. A napomáhá mu k tomu právě i ono výše zmíněné postižení. To skrze něj lze sledovat Leovo nazírání na sebe samého. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho není příběhem o přijímání a objevování sebe samého. Místo otázek „Proč zrovna já?“ se Leo pouze táže „Proč mě nevnímáte jako každého jiného?“. Snímek je poměrně silný v těch nejobyčejnějších momentech, dost často se ale ke „klíčovým scénám“ dostává zbytečně násilným a doslovným způsobem (kino, západ slunce). (31.07.2014)

80-85% ... Nádherný 'coming-of-age' príbeh o chalanovi s dvojnásobným "hendikepom", no i tak s veľkou chuťou žiť. Prirodzené, citlivé, milé a k veci. .... Som zaujatý, of course, ale film odo mňa nedostane dobré hodnotenie len na základe homosexuálnej tematiky, ak je to v iných smeroch gýčový brak. ;) (18.12.2014)

Režisér Ribeiro sa zatiaľ venoval krátkometrážnej tvorbe a tento príbeh je "prerábka" jedného svojho kraťasu. Príbeh hovorí veľmi citlivým a decentným sposobom o láske medzi mladými mužmi a ako heterák oceňujem tento prístup. Vzniklo nenápadné dielko, ktoré ponúka čistotu partnerského ale aj priateľského vzťahu. V tomto prípade je jazýčkom na váhach mladá Giovanna, ktorá dokázala dať na oltár najvyššiu obeť bez štipky egoizmu. Zaujímavý film má však aj slabiny a tou je určité naťahovanie deja a tým strata tempa. Tretí komentár. 3+ (05.07.2014)