Na mléčné dráze

Výrazne ubudlo humoru v porovnaní s predchádzajúcimi filmami Emira Kusturicu. Pritom téma minimálne rovnako vážna ako v Undergrounde (hádam najznámejšom režisérovom filme). Končiaca občianska vojna v bývalej Juhoslávii. Po podpise mierových zmlúv sa schyľuje k návratu mužov z bojiska a svadbám. Svadbám odloženým pre sľuby mužov, že ženiť sa budú po vojne. Svadbám odloženým pre narukovanie. A nakoniec svadbám dojednaným vďaka pašovaniu žien. Dozvuky besnenia pokračujú. "Mierové jednotky" v spojení s miestnymi zapredancami vybavujú vraždením a rabovačkami súkromné ublíženia vojenských papalášov. V takomto prostredí sa rozvíja príbeh dvoch vojnových obetí. Nosiča mlieka s traumou (otca mu zavraždili v jeho prítomnosti) a utečenkyne zo zajateckých táborov, pôvodom z Talianska. Téma zaujímavé. Spracovanie fantazijno - hravé, kusturicovské. Tak prečo len tri hviezdičky? Jednoducho: chýbajúci (takmer až nulový) humor, prestrelené až nudné zvieracie motívy (megahad), opakovanie scénok vedúce k nude, plytké plynutie deja (v rámci úteku z lásky sa odohráva len útek z lásky, ale trvá to hodinu a štvrť), hudba dobre známeho balkánskeho dychovkového strihu, no tu bez vypaľovačiek ako boli v Undergrounde alebo v Čiernej mačke, bielom kocúrovi. (08.06.2020)

Tenhle nový Kusturica by mohl být opravdu skvělým filmem, nebýt dvou problémů. Jednak velice častého a velice špatného užití CGI (ten had vypadal opravdu, ale opravdu naprosto příšerně) a jednak přítomnost mnoha momentů, kdy se celý ten magický realismus, který krásně funguje, bortí a přechází téměř v "troškovsky" nablblou komedii, ve které skáčete salta u rakousko-uherských hodin a necháváte se honit přiblble hloupým komandem vojáků. Je s podivem, že se tyhle dva světy mohou protínat, ale Kusturica to Na mléčné dráze dokázal. Film má mnoho opravdu skvělých momentů, které fungují jak z režijního hlediska, tak i z emočního. Chemie mezi Kusturicou a nestárnoucí Monicou Bellucci je cítit až do sálu. Bohužel v mnoha jiných chvílích jsem ale nevěřícně kroutil hlavou a litoval, proč celý film nejede v trochu soudržnějších kolejích. 6/10 (06.04.2017)

Film dvoch diametrálne rozdielnych polovíc. Asi budem patriť k menšine, ale tá druhá, road movie naprieč balkánskou prírodou, ma oslovila viac, ako ten klasický balkánsky exotizmus, kedy hlavná postava sa presúva na oslíkovi s dáždnikom v ruke. Herecky tu podľa mňa dominuje Sloboda Micalovic, ktorú by som na rozdiel od Kostu bral za ženu radšej. Kusturica sa symbolicky výrazne zameriava na zvieratá a každé z nich má svoju silnú scénu, prípadne celé stádo naraz. Jediný vážnejší problém s filmom vidím v jeho uťahanosti a neviem si ju príliš vysvetliť, pretože jednotlivé scény sú pekne vymyslené aj nasnímané. Subjektívny pocit je ale trojhodinový. (17.08.2017)

Shovívavý, ale působivý pohled . Ale opět je zde jako ve všech jeho bezduchých dílech o lidských pošetilých snech slitých do jednoho kýble vidět Kusturicova neschopnost zvládnou nějaký soudržný tvar a větší hloubku postav. Chvílemi je to romance pak to třeba přejde do grotesky. Tento film není tak hlučný jako jiné Kusturicovi filmy. Válka, láska, fantazie, bizarnost; to je kruh, ve kterém se proslulý absolvent pražské FAMU točí a občas vykrádá vlastní nápady. Jsou zde krásné kamerové scény .Snímek Na mléčné dráze má občas náladu tak trochu pohádkově neskutečného místa kdesi za devatero horami a devatero řekami, v zapadlé horské vsi na pomezí frontových linií, kde se zastavil čas a na okamžik i palba, protože přišel čas domácí zabijačky. Slunečně lenivý mikrosvět, ve kterém se husy čvachtají v krvi, had se živí mlékem z prostřílených kanystrů a sokol usedá na rameno podivína, jenž na oslu den co den putuje mezi kulkami pro další mléčnou várku, je v úvodní zkratce vystižen naprosto mistrovsky. Kusturicův hrdina projíždí balkánským westernem plným groteskních figurek i ustálených rituálů s nepopiratelným kouzlem venkovského kovboje, jehož z bohorovného klidu může vytrhnout snad jedině krásná záhadná cizinka. Jmenovitě Italka, kterou představuje stále žádoucí Monica Bellucci, válečná zajatkyně, prodaná nevěsta a usměvavá služka pro všechno, jež pláče výhradně u starých filmů. Stane se předmětem černých obchodů na velitelství mezinárodní vojenské mise, odkud ji odvezou do vsi, coby příští manželku jednoho z místních vojenských hrdinů. Tak se dva ztracenci potkají: ona se má vdát za jiného, jeho vleče k oltáři jiná, chystají se dvoje svatební šaty, příměří, jež tu beztak nikdo nedodržuje, se slaví divokou tancovačkou dokládající, jak podstatnou roli hraje v Kusturicových filmech temperamentní hudba. A také národopisná charakteristika, v níž horkokrevnost splývá se samozřejmostí v jeden celistvý, přirozený, plnokrevný obraz. Příběh Na mléčné dráze se ale právě v koloritu vyžívá až příliš zálibně i rozmáchle. Zběsilost ustupuje malebnosti, lyrický nádech romance ulpívá na hezkých detailech, včetně zábavné důvěrnosti, kdy žena domácky ošetřuje hrdinovi postřelené ucho, ale celek sílu jednotlivostí postrádá. Kusturica odzbrojuje jako milý vesnický klaun, Bellucci coby žena pubertálních erotických snů zkrátka jenom je, to úplně stačí. Barvotiskový folklor zralé love story v nepravý čas na nepravém místě se ale brzy přejí. (11.04.2020)

Když se kamera zaměří na slepici, která se líbí sama sobě před zrcadlem a pořád před ním poskakuje, tak jsem si říkal, že to je ten Emir Kusturica jak ho znám. Postupem času jsem ale pochopil, že tu chybí klasický Emirův vtip. Některé záběry jsou úchvatné, jiné postrádají důvod. Pak ale dorazil závěr a já zíral. Uznávám, že Na mléčné dráze má něco do sebe. Kdyby si odpustil digitální efekty, které celý námět dost ztrapnili, bylo by to lepší a klasičtější. (23.06.2021)