Knick: Doktoři bez hranic

Dokonalé dílo, které už většina nejspíš zná, ale kdo o něm doteď neslyšel, tak rychle dohnat. Naprosto fascinující seriál, který diváka vtáhne do počátků 20. století a informuje o pokrocích a vynálezech jak ve vědě tak v medicíně, kde vládne ohromující Cliwe Owen, závislý na kokainu, který na sále doslova kouzlí, překonává hranice, přepisuje historii a fascinuje diváka svými dovednostmi. Operace jsou velmi detailně natočené, takže krve a vnitřností si divák užije dostatečně a není nouze i o místní bordel s kurtizánami, hojné množství drog, nekompromisní tehdejší rasismus a kus historie s hutnou dávkou informací. Nejvíce mě bavilo sledovat pokroky v medicíně, nové vynálezy, vynaložení s čím dál náročnějšími operacemi a vážnějšími nemocemi. Žánrový skvost. Sjeto za dva dny na jeden nádech. 10/10 (21.11.2019)

Jednoznačne udalosť sezóny, ale samozrejme aj seriál, na ktorý sa vyplatí pozrieť aj s niekoľkoročným odstupom. Pre Owena ide zrejme o životnú úlohu, jeho Thackery je tou správne ambivalentnou postavou, ktorú budete milovať takú, aká je. Veľkým plusom je, že si obľúbite aj postavy prevažujúce na vážkach ľudskosti na tú horšiu morálnu stránku. Možno je to aj v tom, že doba bola iná a rasizmus, xenofóbia či šovinizmus boli jej súčasťou. Každý má ale to svoje maslo na hlave. Výprava nemá žiadnu chybu, každý diel pôsobí doslova filmovo, scenáre sú prepracované, dej nedrhne v žiadnej epizóde. Osobne by som skúsol aj tretiu sériu, čisto len zo škodoradostného hľadiska by som chcel napríklad sledovať riaditeľa, ako prežíva utrpenie naznačené v samotnom finále. (30.06.2020)

Slova, která mě při sledování tohoto seriálu především napadali byla syrový a sarkastický. Nesentimentální obraz doby, kterou si tak rádi sentimentalizujeme. Sarkatiscké do morku kostí, až do poslední závěrečné scény. Velká část oné ironie plynula ze sledování éry, která se sama považuje (celkem oprávněně) za vrchol pokroku a která nám přesto připadá tak zoufale zastaralá. Jen obraz měnícího se vnímání genderových a rasových rozdílů byl podán maličko tézovitě. Mnohem věrohodněji to na mě působilo třeba v Mad Menech. Ale co už ... i tak geniální počin. (13.03.2015)

Pomaly ale isto sa blížim ku koncu tak by som teda mohla začať pracovať na ďalšom mojom neduchaplnom komentovaní. Neočakávala som toho veľa, len veľa krvi. Splnené. Ale okrem toho sa mi zo seriálu dostalo do hlavy i veľa informácií ako napr. čo je to aneuryzma a takisto i veľa pocitov. Na všelijaké nechutnosti som zvyknutá ani tu som neodvracala zrak ale tá koža z ruky, prišitá na nos. Vždy keď to vidím alebo si na to spomeniem svrbí ma nos. Či už New York alebo Londýn toto obdobie je plné zaujímavostí, no nikdy som sa až tak nezaujímala o lekárov. Na ich začiatky. To nadšenie v The Knick z obyčajného gramofónu, ktorý nahrával zvuk či ako to vlastne pomenovať alebo nadšenie z X-ray prístroja. Bola to sranda sledovať, kedže my to berieme ako samozrejmosť. Chcela by som zažiť ten pocit z čoho by som bola tak nadšená ako oni. 6. epizóda bola vážne fajnová. Zatiaľ sa mi páči práve táto najviac. Čo si cením na The Knick je ten nenásilný humor, nesnaží sa to byť vtipné, ale je to vtipné. Som zvedavá na poslednú časť, že čím prekvapí. Trošku ma sklamalo, že posledné časti boli skôr také o vzťahoch. Až tak ma to nebralo. Dala by som tomu aj 5 ale no nedala. A posledná časť a posledná scéna tak to fakt stálo za to! Som zvedavá na druhú sériu. Možno to hodnotenie zmením k lepšiemu. (15.10.2014)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)