Sama nocí tmou

Mám trochu podezření, že režisérka až moc vypočítavě chtěla udělat ze svého debutu malý klubový kult, protože do něj narvala většinu jeho prvků. Dlouhé záběry? Nechybí. Málo dialogů? Samozřejmě. Nezvykle volená hudba? Bez ní by to nešlo. Navrch černobílý obraz, bez něhož by nebyl klubový film klubovým filmem. Ale... ono je to splácnuté tak nečekaně sympaticky a přirozeně, že odpustíte snímku i jakousi prázdnotu, která z něho čiší s přibývající stopáží. Pár záběrů to má rozhodně působivých (obzvlášť ty, kde mladá upírka pronásleduje své oběti), ale nejkouzelnější je stejně scéna, kde se upírka poprvé seznamuje s Arashem. On na extázi, ona na skateboardu. Sranda zaručena. (60%) (08.01.2015)

Vytahovat Jarmusche je u téhle nahodilé a neuvěřitelně povrchní a intuitivně nahodilé směsice tradic / žánrů / odkoukaných póz spíš smutnou ukázkou nedostatečné soudnosti. Zatímco Jarmusch vytvořil elektrizující, sevřené a mytologicky bohaté univerzum, Amirpourová jenom mechanicky staví na odiv potenciálně zajímavé motivy, kterými se lze plakátově kochat, ale nic víc. Její svět je mrtvolná teze, cinéma du look bez magnetismu a objevnosti (i přechody mezi žánry jsou tu spíš křečovité než elegantní). V něčem je to v zásadě ideově blízké raným filmům Xaviera Dolana, ale ty měly (pro mnohé iritující) dandyovský švih a narcistní zaujetí. Pomalost dokáže být magická, uhrančivá a vtahující. Nebo prostě jen snaživě ubíjející. To je z mého pohledu případ Sama nocí tmou. (08.01.2015)

S artovými "festivaláky" je to složité. Divák si často připadá jako hlupák, který dokáže pochopit pouze triviální, konzumní snímky, a "skutečné" umění filmu je pro něj španělská vesnice. Každopádně asi ne pokaždé je to ten případ a to je právě problém. Kde je hranice opravdového umění filmu a toho, kdy se tvůrci snaží jen na oko ztvárnit něco, co svou nesrozumitelností jako umění působí. No, teď už ale k filmu. Musím pochválit kameru a vůbec celou kompozici obrazu, hrátky se světly a nejen to, jelikož i soundtrack byl super. Ovšem co se děje a postav týče, jsem zjednodušeně řečeno v rozpacích a asi to nebudu dále rozebírat. Tohle takový ten případ, kdy si po zhlédnutí filmu pomyslíte jen "OK" a jdete domů. Slabé 3* (16.01.2015)

[Febiofest 2015] Ak som niekedy pochyboval o tom, čo znamená slovné spojenie "plagátové postavy", film "najhustejšej iránskej režisérky" definitívne zmazal akékoľvek moje pochyby. Dosiahnutiu neurčitého falošného štýlu padá za obeť funkčný príbeh a celé Skazené mesto je len potemkinovskou dedinou, ktorá zakrýva obriu dieru zívajúcu prázdnotou. Naoko starostlivo komponované, v skutočnosti často nahodilé čiernobiele zábery zhadzuje neschopnosť režisérky pracovať so zaostrovaním. Takmer každá scéna je dlhšia, než je potrebné (a nevyvažuje to žiadnym hlbším zmyslom či iným, než len povrchným zámerom), vďaka čomu sa postupom času stáva ťahavá pomalosť filmu neznesiteľnou. Absentuje tu koncept, štruktúra aj zmysluplnosť, zostáva len - a tomuto výrazu sa obvykle vyhýbam, pretože je znakom určitého elitárstva - urážajúci gýč (za nič iné ani nemožno nechcene vtipné wtf momenty typu transvestita s balónikom považovať) a uspávajúca nuda. Dávno som nemal tak alarmujúci pocit, že sa tu ktosi na čosi veľmi silene a nevkusne hrá. S prehľadom najhorší film festivalu a totálna strata času. 0% (06.04.2015)

Sama nocí tmou mě svými tesáky zasáhla přímo do zkrunktuovaného srdce. Krásný snímek ochuzený artově o kolor, kde vyzdvihuji především kameru, skvělý hudební doprovod a humorné chvilky prošpekované hororovým momentem plným děsu. Ana Lily Amirpour ukázala, jak za malý skromný peníz natočit film, který má něco do sebe a ač film není pro každého, já jsem si v něm oblibu určitě našel. (09.01.2015)