Porodní bába

Kniha je vrstevnaté syrové vyprávění hlavní hrdinky. Nepopsatelné, naprosto strhující rytmem, jazykem, obrazy, dějem. Film je plytké, popisné, neuvěřitelné (ve smyslu pravdivosti) milostné drama, se špatnými herci (na vině bude nejspíš režisér; proč musí Víločka vypadat jako ošklivka Betty, hlavní padouch SS jako karikatura a milenec jako účastník super star?), s krásnými záběry severské přírody a ilustrativní druhou světovou válkou kdesi mimo „klasické“ válečné lokace. Ve výsledku jako bych viděla perníkovou chaloupku i s Jeníčkem, Mařenkou, Ježibabou i Ježidědkem ve válečném filmu. Vše pro mě podstatné z knihy ve filmu není. Budu se opakovat, ale je to kýč jako bič. Co mě nejvíce zklamalo, že se na tomto podílela jako scénáristka samotná spisovatelka Katja Kettu. (16.08.2016)

Tak nějak nevím, co si vlastně myslet, protože můj pohled je zatížený předchozí četbou knihy, takže jsem příběh dopředu znala. Tvůrci příběh značně zjednodušili a osekali o většinu vedlejších postav a všechny vedlejší zápletky a komplikace. Zůstal vlastně jen banální milostný příběh dvou lidí stižených válkou. Abych řekla pravdu, tak mám pocit, že ani nevím, čím tvůrci zaplácali ty dvě hodiny, když skoro nic neřekli ani o oněch dvou hlavních postavách, o jejich traumatech - Johannesově válečném a Helenině vyděděneckém. (13.02.2016)

Hodně zvláštní záležitost a opět děkuji příteli Volodimirovi2 za echo... Mým hlavním problémem byla po celou dobu filmu snaha získat nějaký kladnější vztah k hlavním postavám a zejména k ústřední dvojici. A ačkoliv jsem se opravdu snažil, nepodařilo se. Velitel sonderkommanda SS od Babího Jaru byť zde byl vykreslen jako psychicky zlomený člověk na mne nepůsobil jako oběť. Pro mně to byl prostě masový vrah a co na tom, že mu svědomí nedalo pak spát a dostal třas? To samé Čtyřočka. Buď byla úplně hloupá, nebo schválně neviděla zřejmé. A to jak ve vztahu k Němci tak ve vztahu k táboru a zvěrstvům co se tam dělo. Jistě, je hezké (na druhou stranu nijak neuvěřitelné), že i tito mladí lidé do sebe silně zamilovali. Na mne však ta romance mladé lásky odehrávající se během válečných hrůz nefungovala. Ba co víc, některá rozhodnutí i chování některých postav mi přešla nedomyšlená a nepochopitelná. Místy film něco naťukne, ale dále už o tom nepadne zmínka a tak divák očekávající např. reakci velitele tábora - kterému se lhát beztrestně nesmí a který zjistí, že mu Čtyřočka lhala očekává reakci zbytečně... Co na filmu zaujme určitě je pěkná kamera a samozřejmě krása exteriérů. Pro mne osobně to byl hodně zajímavý kousek z opravdového okraje druhoválečného bojiště. Vůbec jsem netušil, že tak daleko nahoře měli Němci své tábory smrti a ,,kravíny''. Finové rozhodně zaslouží palec nahoru za odvahu, protože film je to dosti kontroverzní a silně se vymyká všem těm válečným filmům, kde zlí a dobří jsou daní už jen díky stranám za které bojují. Tři ampulky opiátu. * * * (04.03.2016)

Prostě to nefunguje. Nejde si najít cestu k postavám, jako by tam chyběla jakákoliv lidskost, i když se o ní tu a tam mluví. Všudypřítomná krutost, drsnost, ale přesto nepřichází žádný kontrast k ní, láska mezi ústřední dvojicí je víc vyřčená než zahraná. Jestliže je film o síle lásky, pak hledejte ve filmu všechno možné, ale lásku ne, je ústředním motivem, ale přesto tam chybí. Navíc z filmu nejde poznat řada motivací postav, nuancí, vůbec se nedozvíte nic o hlavní hrdince, proč ji ostatní říkají tak jak říkají, pokřikují na ní. Dvouhodinový film, který vám naservíruje krutost doby bez příběhu, na konci promítání sedíte v kinosálu a je vám psychicky nevolno, ale vaše emoce jakoby byly nedotčeny. Když z poslední doby vzpomenu třeba na českou Colette, která vás vydeptá a nepustí ještě několik dní, pak je Porodní bába těžko uchopitelná pro diváka, nespolupracuje s ním, nenabízí žádné možnosti jak se, i když trnitě, dostat k postavám. 55% (viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (27.02.2016)

Je to ďalší výborný vojnový film v podaní fínskej kinematografie. Ak sa mu chcem trocha venovať po historickej stránke, musíme si odmyslieť tu romantickú vsuvku a tak mi z filmu veľa neostalo. Táto časť tzv. Laponskej vojny bola pre obyvateľov tejto časti Fínska tou najstrašnejšou morou. Na rozkaz Hitlera, ktorý sa chcel Fínsku pomstiť za akt prímeria so Sovietmi, ostalo v Laponsku pri ústupe nemeckej armády, len spálená zem a ľudské utrpenia. Táto časť vojny je veľmi dobre zobrazená vo filme Vojna v severnej Európe, 2007 ale predovšetkým jeho druhý diel pod názvom Spálená zem. Niekoľko krát sa vo filme premietla otázka vytváraných zmiešaných vzťahov medzi miestnymi fínskymi ženami a nemeckými vojakmi. Po vojne sa do Nemecka dostalo len pár týchto žien so svojimi deťmi, ostatným (okolo 700 žien) ostali vo Fínsku len oči pre plač. K vysvetleniu tejto otázky je spracovaný výborný film Dva životy, 2012. (26.02.2016)