We Are Still Here

Když nám ten trapný ťaman v Inshitdiousech standardizoval do strašidelných baráků jen bandu vyteplených, úděsně nudných až otravných skřípopantů, vrzdveřníků a trubkohuků, co se během filmu objeví pouze jako rozmazaná šmouha v koutě, mastná, tlemící se skvrna na stropě či bordel ve dřezu a vyděsí akorát tak nešikovné, sexuálně dezorientované instalatéry a malíře pokojů, všichni se začali na téhle homobubací vlně vozit a zdálo se, že je tento žánr kompletně v prdeli. Pardon, chtěl jsem říct „vyčpělý“. Naštěstí není. Pořád existují mačo heteráci, co to umějí udělat s hnusnýma, do křupava propečenýma mrtvolama, které se nebojí naprudko a dlouze ukázat a tu odpudivou blondýnu přinutí ječet ne proto, že „hrůzyplně“ ukápla špatně těsnící baterie nebo se esoterickým průvanem pohnulo s „příšerným“ to zaskřípáním houpací křeslo, ale proto, že nějaký opravdu strašidelný humusák nejprve pořádně bafnul a pak žhavýma rukama vyprstil jejímu kolíkovi oči a vyrval střeva. Jsem rád! (11.06.2015)

Okultismem posedlá Amerika sedmdesátých let točila podobné filmy jedna radost a člověk musí smeknout klobouk, když se dočte, že film byl natočen v roce 2015. Parádní retro styl přináší 84 minut dlouhý snímek (kéž by i ostatní režiséři měli dostatek rozumu a své filmy zbytečně neprotahovali), který má nejeden trumf v rukávu. Tak za prvé parádní atmosféra. Za druhé sklep, který se okamžitě zařazuje k legendárním hororovým sklepům. No a na závěr dějový veletoč, který bude zkušenějším hororo-žroutům jasný už od půlky, ale stejně potěší. Parádní stylová práce. (25.02.2024)

Tak toto mi fakt sedlo. Vynikající retro vizuál, krásné exteriéry a hlavně perfektní přímočarost, která mě opravdu dostala. Hrozně se mi líbily všechny postavy, protože to nebyli žádní nažehlení teenageři, nebo úspěšní starší manželé, ale normální lidi, kteří se snad i normálně chovali. První polovinu filmu jsem byl doslova nažhavený (ve filmu je jich nažhavených víc), jak to bude pokračovat a co se z toho nakonec vyloupne. Ale od návštěvy restauračního zařízení se to rozjede na takové obrátky, že nestačíte počítat nebožtíky a litry krve na do té chvíle bílých stěnách domu. Všechno navíc do sebe celkem zapadá a ve finále jsem už jenom seděl a usmíval se blažeností nad jedním z nejlepších hororů tohoto roku. Opravdu VŘELE doporučuji. (03.07.2015)

We Are Still Here se snaží vzdávat hold hororům z osmdesátých let. Ted Geoghegan za malé prachy tvoří perfektní retro look haunted house-ových řemesel. Ale co z toho, když víme co se stane za deset minut? Horor, který potvrzuje že Wan nyní nemá konkurenci a House of the Devil je stylovější a nostalgicky nádherný. (06.07.2015)

Jakmile jsem se tady rozhlídnul, hned jsem nabyl dojmu, že jsem si zřejmě spletl film a koukal na něco jiného. To co z počátku vypadá jako skvěle budovaná duchařina, při jejímž sledování není člověku v pátek večer zrovna nejlíp se velice rychle změní na únavnou vesnickou nedomyšlenou psychárnu. Kdepak, takhle se na mě nesmí. Herecké výkony tomuhle ubližíjí více než co jiného. 40% (25.09.2015)