Otcové a dcery

Celkem zajímavé, ne však překvapující drama o ztroskotaném taťkovi a dceři, která má problémy se závazky. Ještě nejsem rodič, takže s Russieho postavou jsem se zcela ztotožnit nemohla, ale s postavou Amandy ano. Také mám své zkušensti v tahání lidí za nos, naštěstí jsou ty dny už dobrých pár let ze mnou :). Co mi ale unikalo byla souvislost mezi rodinou tragédií a neshopností se vázat - tyhle dvě věci mají podle mě trochu jiné původy, ale možná to nebylo podstatné. V tom případě však mohli natočit dva filmy - jeden o Jacku Davisovi a jeho záchvatech, a druhý o Katie a jejích úletech. A protože Russella naprosto zbožňuji, jen kvůli něj dávám o hvězdničku navíc. Ne za maniodepresivní záchvaty, ale za epizodu s topením, která mi vyrazila dech ve filmu, který mě skutečně neoslovil, byť jsem do něj vkládala naděje. 68% (04.04.2017)

Tak tu máme Russella Crowea opět po letech v roli ala Čistá duše, tentokrát ale nikoli v géniovi, ale spisovateli s post traumatickou stresovou poruchou, která silně zasahuje do jeho života a výchovy své dcery. Přičemž sledovat ústřední dvojici neúplné rodiny je pastva pro oko i ucho. Kvalitní žánrový počin, který má srdce a má minimum dějových odboček. Vše se točí okolo vztahu otce a dcery. A ta přímočarost je zde možná i to negativum, které vidím. O Katie bych toho třeba chtěl vědět daleko více, všímat si jí více ve škole, více znázornit její vztah se strýčkem a tetičkou a jejich sourozenci, jenže na to zde není čas. I tak jde ale o dobrý film, dobře odehraný, zrežírovaný, nasnímaný i odvyprávěný. Palec nahoru. 75% (28.01.2019)

Příběh Otcové a dcery v tomto psychologickém dramatu za kvakerské účasti gladiátorského Russella jsem vsákl na jeden dlouhý zátah, který ve mně zanechal pocit přemýšlivé trudomyslnosti. Aaron Paul ukázal, že nepotřebuje nijak výraznou rychlost k tomu, aby dokázal, že umí i hrát. Amanda Seyfried je jako vždy se svými vyboulenými kukadly kouzelná a z Kylie Rogers roste velká herečka, u níž doufám, že její dětský talent nezanikne ve světě drog a jiných opojných látek. Byla by to škoda. Russell Crowe si vybral látku, která není pro všechny, zhostil se jí velmi dobře a já jsem v potěše, že tuhle roli na svoje ramena nasadil, neb to bylo v jeho podání srdcervoucí herecké opojení. (11.11.2015)

Muccino opět z diváků tahá cíleně slzy, ale opět se mu daří zabalit to do příběhu, který zaujme a divák je zvědav, jak to s hrdiny dopadne. Herci jsou navíc opravdu fajn a režie je občas až nečekaně přirozená a lidská (2 scény natočené na jeden záběr jsou tím nejlepším co film nabízí) a film naštěstí netlačí tolik na pilu a citové vydírání není samoúčelné. (30.07.2016)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)