Milenci z Montparnassu

Stará filmová škola, viditelně inspirovaná realistickým herectvím, se vzepjala v tomto pozoruhodném filmu k jednomu ze svých vrcholných výkonů. Umírající tu hraje umírajícího: Philippe jako Modigliani je osobitý a vynikající právě tím, jak jde mimo kořeny stále zřetelnější nové vlny šedesátých let. Komorní obraz posledních měsíců života vynikajícího italského malíře je dovozen skvělým hereckým obsazením (Palmerová, Aimée, v drobné roli naznačující skutečný rozsah jeho herectví se objeví i Lino Ventura). Je škoda, že k tomuto starému rodinnému stříbru světové kinematografie hraného filmu se člověk dostává jen zřídka, úkradkem, skoro na zapřenou. To, co bolí nejvíce, je fakt, že skvělý francouzský herec, jeden z nejvýraznějších, musel odejít ještě před svým vrcholem; měl toho tolik co dát! (27.07.2008)

Rozorvaná duša alkoholika a umelca neraz v histórii vytvorila nádherné, no za života nikým nechcené diela. Stojí za úvahu, či alkohol a drogy nie sú skôr brzdou než stimulom tvorivého rozletu. Podobne ako Modigliani, hlavná postava filmu, trpel v minulosti aj Van Gogh. Toho Modi cituje pri pokuse predať zopár obrazov americkému boháčovi. Dobovou spoločnosťou nepochopení umelci s plamenným pohľadom, plahočiaci v materiálnej biede a zmierňujúci umelecké trápenia opojnými trúnkami, boli a sú prekliatím nadaných, no komerciou nevyslyšaných. Modi sa potáca od barového búrliváka k horúčkovitému maliarovi až sa dopotáca k vernej a nežnej láske, ktorá však jeho prítulnú alkoholickú vášeň už zabrzdiť nedokáže. Napokon ostanú iba hrabivé očká obchodníka s obrazmi. Neomylne vyčmuchal talent a čaká na príležitosť, aby mohol lacno skúpiť dielo, ktoré mu prinesie do budúcna zisk. Klasicky zrežírovaný film zaujme námetom aj spracovaním. Vrátane záveru, v ktorom preberajú rolu horúčkovitého umelca jeho obrazy, prezerané a divákovi ukazované cez chmatavé ruky umeleckého priekupníka. (06.02.2014)

Psát o Milencích z Montparnassu jako o životopisním snímku o jakémsi (mne neznámém) Modiglianim by byl asi ten poslední úhel pohledu, kterým bych se chtěl na Beckerův film dívat. Pár scén inspirovaných (asi) skutečnými historkami, třeba ta s erotickým obrazem za výkladem pochází jistě z řady těch snadno zapamatovatelných, ale jinak nám Jacques Becker ve svém předposledním snímku nabídl toho víc, než klasický příběh o jedném z mnoha malířů, který se dočkal svého uznání až po smrti. Dokonce i tenhle občas poněkud obehraný paradox dokázal originálně využít k vytvoření postavy vypočítavého mužíka (Lino Ventura) těžícího z déle předpokládané pozdní slávy neúspěšného umělce. Od počátku mne zaujala zakouřená hospoda plná chlastu a těch upovídaných lidí, mezi nimiž svojí tužkou tvoří své kresby, zneuznán a sám mladý malíř. I navzdory vycházejícímu romantickému vztahu atmosféra poměrně rychle začala houstnout, vztahy se hlouběji rozehrály, problémů a tísně přibývalo. Mizina, touha zůstat originál, mizina, těžké zalíbení v chlastu, opět mizina a do toho mimo jiné jedna šílená komerční šance prodat svůj obraz jako reklamní logo pro bohatého majitele firmy. Kam se vydá mladý muž, jemuž k splnění svého velkého cíle může nejvíc pomoct smrt...? Velmi povedené psychologické drama, občas s mírně rozvleklým romantizováním. 80% (18.07.2020)

Životopisné filmy jsou vždycky zajímavé. Pro mě je zvláštní, že jsem tento film viděla teprve téměř 50 let po smrti slavného a úžasného "Fanfána Tulipána " neboli miláčka žen Gerarda Philipa. Věřte mi, byl úžasný ! A pokud se někomu zdál jeho projev dobrý, ale unavený, věřte, že v té době už byl sám velmi těžce nemocen. Vždyť tento film natočil téměř rok před svou vlastní smrti. Gerard PHILIPE zemřel na rakovinu játry 25.11.1959 ve svých nedožitých 37. letech. Vzpomínám si na to tak přesně, vařila jsem zrovna oběd a rozhlas tuto příšernou zprávu hlásil v poledních zprávách. Pro slzy jsem nemohla oběd vůbec dovařit. Byl to jediný herec, kterého jsem opravdu upřímně oplakala. Byl to prostě náš "FANFÁN". Film Milenci z Montparnassu se mi líbil. Filmy se životopisnou tématikou se musí držet faktu, takže tam režisér nic moc nenavymýšli. Trochu nudně působila Anouk AIMÉE ( no ale to byl typ herečky, který hrál furt stejně... žáden jiný výraz v obličeji než unuděná krása). Lino VENTURA se nemohl nijak rozehrát, pro herce jeho kalibru to byla moc malá role. (29.07.2008)

Po několika viděných filmech s Gérardem Philipem jsem chtěl napsat, že i Francie měla svého Jamese Deana, ale vzhledem k dožitému věku a počtu filmů je to spíš francouzský Montgomery Clift. Každopádně strhující talent, hodně by mě zajímalo, jak by jeho kariéra pokračovala v "novovlnných" 60.letech. Beckerova jako vždy neokázalá a velmi realistická režie taky potěší, ostatně ten už toho před sebou bohužel taky moc neměl. (15.03.2014)