Mahóka kókó no rettósei

Po dlouhý době anime, z kterýho jsem doslova žasl. Konečně nějaký dílo o magii, které dává smysl a je správně zasazené do prostředí. Nejedná se tak ani o typický fantasy žánr s různými rasami a nadpřirozenými příšerami, ale o sci-fi, kdy magie je vlastně produktem vědy a je to zasazené do skutečného světa. I když je tu opět ono ohrané téma školy, tak zde to ani nevadí - naopak divák sám se učí pomocí různých technických vysvětlení (i když bych řekl, že je to trochu i na škodu u tohohle anime, protože je to zbytečně přehnané), takže není vynechán z dění. Obecně je to vedeno v akčním stylu, kdy se nebojej i některých neetických či krvavých scén. Sem tam je to odlehčeno správným humorem, najde tu člověk nějakou tu romantiku a jsou tu i nějaké ty "politické" machinace. Příběh je obsáhlý a pestrý a já jen očekávám, že udělaj pokračování, aby se vyřešilo těch několik rozvázaných konců. Hudba je hodně dobrá, i když sem tam se najdou takové doslova zvláštní kousky, a animace je taková zpochybnitelná - obecně by se dalo říct, že je dobrá, ale sem tam, když člověk vidí ty kostrbaté počítačové prvky, tak je to bolest pro oči na tak dobrým anime. (28.09.2014)

Když jsem si začátkem jarní sezóny vybíral anime, jimž dám tu ctěnou možnost mě oslovit, zaujmout, pobavit a potěšit, u Mahóky jsem váhal nejvíce. Zpětně si říkám, že oprávněně, neboť synopse nebyla zrovna dvakrát lákavá a po zkušenostech s předchozím, velmi špatným výtvorem studia Madhouse, jenž rovněž pojednával o světě magie, byly mé rozpaky na místě. Co však naplat, nakonec jsem Mahóce přeci jen šanci dal, ovšem taktéž odcházím nepotěšen. Lze-li to považovat za kompliment, můžu přiznat, že oproti Magickým válkám je Mahóka jen špatný seriál, jehož sledování nepředstavovalo takový okabol, břichabol a nervové drásání jako při výše zmiňovaném díle. Mahóce se zjevně dostalo vyššího rozpočtu, což mělo za následek zlepšení kresby, animace, hudby i zvýšení počtu dílů, ovšem postavy i děj zůstaly na zhruba stejně tragické úrovni. Za dobu devíti dílů jsem zaznamenal opravdu jen střípky čehosi, co by se s přimhouřením obou očí dalo považovat za děj, přičemž ten zbytek, na nějž jsem koukal, byla jen všudypřítomná vata plná vyprázdněných dialogů, jejichž pisatelé by si mohli podat ruku s Havlem, pár akčními momenty (slova „pár” a „moment” zde chápejte opravdu doslovně) a vzdycháním sestry hlavního hrdiny. Právě hlavní hrdina Tacuja a jeho sestra Mijuki jsou ukázkovým příkladem toho, jak by hlavní postavy neměly vypadat. Nejvýstižnějším adjektivem pro popis Tacuji je totiž „nijaký”. Opravdu. Zeptám-li se totiž sám sebe, čím mě Tacuja zaujal, respektive čím si aspoň trochu zasloužil mé sympatie, dostanu odpověď: ničím. Jde o tak mizerně napsanou postavu, že bych se možná ani nepozastavil nad tím, kdyby si je spolu se sestrou od desátého dílu odnesli kami a až do konce seriálu by se na obrazovce neukázali. Vlastně bych to i uvítal, neboť by do silně stojatých vod tohoto anime byl vnesen aspoň nějaký zajímavý prvek. Bylo by to mnohem lepší než sledovat současnou statickou podívanou plnou klišé o jakémsi třídním boji na škole umělé magie, kde asi z nějakého záhadného důvodu nefunguje vedení školy a pedagogové se zjevně stali přežitkem. Že vás můj komentář už nebaví číst? Nebojte, mě ho už taky nebaví psát. Končím po devátém díle v naději, že snad dá Madhouse aspoň na rok s anime o školách magie pokoj. A pokud náhodou přemýšlíte, že byste se na Mahóku přeci jen podívali, radím vám: pusťte si raději znovu celého Pottera, uděláte lépe. (18.06.2014)

Konečně jsem po delší době narazil na anime, které je celkem kvalitně nakreslené a má dobrý hudební doprovod. Hlavní hrdina je racionální, vážný, vyrovnaný a cílevědomý. Přestože si zachovává odstup, je laskavý a nesobecký. Jak tu už nějaká fanynka napsala "chlap, jak má být". Negativní stránkou jeho charakteru pro diváka je, že působí poněkud nudně. To by nebyl problém, kdyby v anime byly nějaké další postavy, které by ho vyvážily ...bohužel tam nejsou, ztřeštěná postava je tam jen jedna a to jen trochu. Všech 26 dílů má jen 3 "kapitoly", například všechny díly 8-18 se týkají soutěže ve sportovní magii. Byť se na pozadí odehrávají i další příběhy, to hlavní se točí kolem studentské soutěže - jeden čas, jedno místo, stejní lidé a v zásadě stejný průběh dílu ...na můj vkus zde byl příliš malý vývoj a občas byla nuda. Pokud jde o souboje ...díky enormní převaze hlavního hrdiny jsou svým způsobem někdy nudné i ony. Na druhé straně kladné body dávám za to, že se vysvětlují jejich principy, takže krom hezké světelné podívané divák zhruba ví, co se děje a proč se to děje. Dialogy jsou celkem dobré a občas jsou vyzrálé reakce a myšlenky Tatsuya inspirativní, na druhé straně je v nich věnováno dost prostoru zdvořilostním frázím ...což se též spolupodílí na skutečnosti, že anime není svižné a napínavé tak, jak bych si představoval. Podobných anime je nicméně nedostatek, takže na příští sezónu mrknu taky. 65% (edit: japonci fakt umí nasrat -- druhá série je oznámena na červenec 2020.. ! ...točit druhou sérii za 6 let od první ??! ...magoři) (27.08.2017)

Potěšila zase jednou normální mužská postava, která nebrečí na každém rohu, ale dělá, co chlap musí... a také podtitul skrytý mezi řádky, který říká, že místo skuhrání o diskriminaci a dožadování se nějakých "práv" je lepší dělat to, co člověk umí a rozvinout to. Překlad na lehce podprůměrné, poameričtěné úrovni. Prozatím 4* (nakonec s odřenýma ušima za 5*, protože té sestře jsem opravdu ochoten její city věřit). Mám na anime rád, že není pro masy a tak každá jedna z nich někomu sedne zcela a někomu vůbec. (10.08.2015)

Jsem velice potěšená. Anime, kde mi jako největší zápor připadá barva školních uniforem (jako vážně. Při scéně, kde je Tatsuya jen v černé košili a vestě, mi spadla čelist v tichém PROČ tak nechodí pořád), je slušně udělané anime. Zdá se to ironické, ale pravidelná dávka stereotypních postav, školního prostředí s klasickými událostmi (které se naštěstí udržely z dávných a dávných časů), slušných bitek a super-schopných hrdinů mi dělá opravdu dobře. Ano, platonický incest mě zprvu dost vytáčel, ale po pár epizodách už jsem se tím upřímně bavila. Vlastně u všech postav, co mi přišly otravné, jsem v závěru už jejich otravnost akceptovala jako celkem fajn vlastnost. A světe div se, hned bych se koukla na pokračování. Nebo třeba na podobné anime. Ale těch je překvapivě málo. Ale stejně mě na tom nejvíc bavila ta agent-se-strašně-nenápadně-skrývá-ve-škole-pod-zástěrkou-neschopného-žáka zápletka. (04.12.2014)