Učitelka

Příběh, ze kterého mrazí. Počátek spirály, která zatím nemá konce. Pokud někteří přemýšlejí, proč před 30 lety věci dopadly, jak dopadly, dopadá na tvrdou podlahu neodlehčenou poduškami. Komunisté na tento druh morálky ovšem neměli monopol. Podobné postavy najdeme i v normalizačních seriálech a v tvorbě šedesátých let. Režisér Hřebejk zřejmě natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Lze se jen dohadovat po rozsahu slovenského vkladu; v případě hereckého obsazení je však neoddiskutovatelný. Lidé přicházejí a odcházejí, křiváctví zůstává a přežívá. (29.01.2019)

Musíme si pomáhat za normalizace. A koneckonců to nemusela být jen soudružka učitelka. Mohl to být i soudruh soudce, soudruh příslušník SNB, soudruh major, soudruh náměstek nebo soudruh primář. Ti všichni oportunisticky kolaborovali a využívali komunistický totalitní režim a vlivem neproběhnuvší dekomunizace české i slovenské společnosti svůj oportunismus nepozorovaně přenesli i do režimu nového... Mrazivě popisná sonda do doby ne zas tak dávno minulé... (09.12.2016)

Už jsem Hřebejkovi příliš nevěřil, nic jsem od tohoto filmu neočekával, spíše jsem tušil další zklamání. Ale ne! Režisér vstal z polomrtvých. Na malém prostoru jedné školní třídy dokázal zobrazit základní atmosféru strachu, privilegií a handicapů socialismu. Je to věrné, realistické, mrazivé, je to výtečné. (08.01.2017)

Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 (11.11.2020)

Ty vole, na základní škole, mám průsery a koule a s naší účou problém. Je to golem a má knír. Z týhle úči palice mi hučí, prej hejbnul jsem jí žlučí a proto, za to ručim, mě teď mučí pořád víc. Mě snad šlehne, ta se odsud nehne, ať zem se po ní slehne. Děsná nuda, zákazy a pruda a za katedrou zrůda. Základní škola ti dává mnohem víc, než bys tušil, na mou duši teď už víš, když ráno vstáváš, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zmizet v zadu akorát. Jo chlape, to se těžko chápe je svatá jako papež a na jazyk si šlape s říďou chrápe, prostě hnůj. Každej cítí, jak je to tu v řiti, když venku slunce svítí, tak pod krkem jí chytit, je to k blití, vždyť to znáš. Základní instinkt ti říká, že škola nás stejně dennodenně ničí, teď už víš, co se tě týká, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zůstat vzadu a nic víc. Je to k blití, vždyť to znáš. ** (03.02.2021)