Naqoyqatsi

Úchvatná obrazová symfonie, která v sobě má energii slunce i naléhavost. Celých 89 minut, které plynou velmi pomalu při poslechu hudby a sledování různých obrazů, je napěchovaných zajímavostí, která je nepopiratelná, ale také špetkou uspávacího syndromu, kterým trpí nejeden hudební snímek. Umělecký dokument nebo Requiem za svět? Ať jedno či druhé, Godfrey Reggio dokázal, že film může být pohlcující i bez herců a "scénáře". Bezpodmínečná povinnost pro každého, kdo miluje hudbu a celkové audiovizuální vyznění snímku. (16.12.2007)

Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85% (07.08.2008)

O ničem. Nicéméně to je celkem hezký spořič ... ______ POZNAMKA ______ Naqoyqatsi. Kdo, kurva, vymýšlel to jméno? "Co to je?" faktor je sice fajn http://www.youtube.com/watch?v=3r5Ynz-a7Io#t=1m40 , ale hledat to jméno 3 minuty na gogolu? Asi si to pak líp zapamatuju, či co .. hehe, to určitě. ______ DELSI VERZE ______ Jako v případě IMPAIRED, se kterým souhlasím. Doom byla kurevská pařba! ______ Dejte lidem trochu kulešova * a hned začnou mlít o poselství (či jak jinak fajnově se informaci dneska říká). Obrázky fajn (prostříhané a hýbajícící se dokonce, panejo ... škoda že ne 3D to bych tomu asi MUSEL dát 5*) Ale myšlenka tam není - lidé si ji pletou s vlastní představivostí. ... * http://www.youtube.com/watch?v=2FoYrmNICYc#t=5m30 , http://en.wikipedia.org/wiki/Kuleshov_Effect ______ U propagandy snídám když zapnu rádio a tak mi dokumenty nemají co říct. Nic nového. Aspoň že v tomto nikdo nemluvil, jak tomu v dokumentech bývá. ______ Lidi sou rádi chytrý, ale pletou si vzdělávání s blitím informací. Naprostým blitím informací. Náhodných údajů z nejzašší paměti. Zbytkových informací. Informací nikdy nevydýchaných - leda trávou (ale i ty bývají více srovnané). Trávou. Díky trávě se paměť narušuje. Díky! ______ Lidi sou rádi chytrý, ale pletou si vzdělávání s blitím informací. Naprostým blitím informací. Nepotřebných údajů z neotročtější paměti. Hodinou Literatury. Tak jako mě dech nutí k životu dokumenty mě nutí k snížení volume. Díky Naqoyqatsi jsem nemusel. Díky! ______ Obvyklý dokument (naděje, že uvidím rozumný 5* dokument ve mě dosud nezmizela) ... co dodat? ______ BOREC NA KONEC ______ Jeden se diví, jak mohl Hitler vyhrát válku. Stačilo pár dokumentů o židech a troška fajnové hudby k tomu. (EDIT: Jo a Hitler u toho mluvil. Zmiňuji kvůli odlišení dokumentů, protože už tu jsou i dokumenty pro neslyšící či ty co neumí číst - Naqoyqatsi. I když Naqoyqatsi beze zvuku by asi moc co říct němělo, žejo?) (03.02.2010)

Godfrey Reggio pompézně zakončil svoji "qatsi trilogii", která v různých formách konfrontovala lidstvo s přírodou. Stejně jako u předešlých dílů i v Naqoyqatsi podléhá divák čistě subjektivním vjemům, na jejichž různorodosti se podílí dosti abstraktní ztvárnění, prodchnuté hypnoticko-magickou hudbou z pera Philipa Glasse. Chvílemi až nepříjemně předimenzované záběry mohou působit chaoticky, ve spojitosti s nosným tématem filmu se ale není čemu divit. Život a technika (stejně jako život a boj a spousta jiných variant). Život v neustálém shonu, propojenosti, svázanosti, bezduché masovosti a válečné zuřivosti. A technika, která jde ruku v ruce s člověkem. Schopná mu pomoci, zároveň ho obtěžující či v nesprávných rukou stávající se věcí destrukční, přesahující rámec našeho chápání. Kdo přistoupí na režisérovu hru a nechá se unášet devadesát minut v něčem naprosto odlišném, nebude zklamán. Komu i po půl hodině bude připadat, že kouká na nekonečně dlouhý psychedelický videoklip bez špetky smyslu, může si jít raději číst. (22.03.2004)

Opět skvělá symfonie Philipa Glasse, ke které jsou dodány "nějaké" obrázky od Reggia. Silné zaměření tentokráte na západní civilizaci bylo poloviční výhrou. Může se dostat k ožehavým tématům, ale zároveň dlouhé projíždění fotek Castra, Bushe, a spol. je trochu laciné (a také nejnudnější částí filmu). I ty barevné filtry (a hlavně ten negativ) v takovém množství si mohl pan režisér odpustit. 40 % (22.07.2010)