Světlo mezi oceány

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)

Nepopiratelně úžasné, bezchybné herecké výkony hlavních představitelů Michaela a Alicie, doplněna vstupy Rachel. To podtrhávám dvakrát ! Pomalé tempo, lehký pel romantiky, která je už malinko přes čáru, obzvlášť v závěru příběhu a mně to vůbec nerušilo, ačkoli jindy bych možná připomínky měla. Věřila jsem slzám Isabel, vyhaslosti v očích Toma, pohlazení po tváři jsem cítila i já na té své. Pohledy do očí, do jejich nitra a svědomí, která tolik bojovala, žel každý jinak. A s Desplatovou hudbou nemohu jinak. Jen ten vítr bych malinko utlumila, přece jen ho bylo až příliš, silný, mohutný, asi jako jejich vzájemná láska. Derek umí a ví jak zapůsobit na naše city. (19.12.2016)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)

Pro někoho je tento film romantická epopej, ale pro mě ta absolutní doslovnost ve všech ohledech, která zároveň způsobuje abnormální délku, byla neuvěřitelně ubíjející. Samozřejmě uznávám, že herecké výkony jsou skvělé a námět není vůbec špatný. Do toho prostředí je jedna velká pecka, protože jsem vůbec neměl pocit, jak kdybych byl v Austrálii. Spíš jak kdyby mě vítr zavál na Severní Hebridy. Tudíž musím uznat, že atmosféru tento film opravdu měl. Vztah Michaela a Alicie mi ale na druhou stranu přišel hodně přitažený za vlasy. Respektive neříkám, že ne nepravdivý, jen mám pocit, že film si hodně upravoval, aby z něj vymáčknul maximum. To, že ani jeden z nich nejedná racionálně, bylo zřejmý už od počátku. Jenže jak se pak k tomu stavěli, to mě vysloveně udivovalo. No a jak se k tomu ještě připletla Rachel Weisz, tak bylo jasné, že tenhle film pod dvě hodiny prostě nepůjde. A i když jsem byl hrozně zvědavý na závěr, tak musím říct, že tak dlouhé romantické drama jsem dlouho neviděl. Jak doslovně, tak vjemově. (16.01.2017)

,,KEĎ ŽENA PRÍDE O SVOJHO MANŽELA,STANE SA VDOVOU.NEEXISTUJE ŽIADNE SLOVO KEĎ RODIČIA PRÍDU O SVOJE DIEŤA.STÁLE STE MATKOU ALEBO OTCOM,AJ KEĎ UŽ NEMÁTE ŽIADNE DIEŤA." Večne filmármi omieľaná téma osvojenia si cudzieho dieťaťa,neskôr i jeho navrátenia k skutočnej rodine a problémami s tými súvisiace.Tentokrát vsadené do krásneho prímorského prostredia povojnových rokov..Možno by bolo lepšie v takejto situácii mlčať,ale výčitky Vás skôr či neskôr dobehnú,že lopata555 :-)) Trocha zdlhavé na môj vkus berie jednu hviezdu,no ubehlo to docela rýchle.Ťažká téma a dráma to nepochybne je a ten záver ma dostal...Apropo pre dieťa nie je matkou tá,ktorá ju porodila,lež tá ktorá ju vychovala. (23.04.2017)