Dáma ve zlatém

Rozhodne môžem povedať, že životopisné filmy, bývajú často zaujímavé. "Woman In Gold" nie je výnimkou. Myslím si, že ide o dobre zrežírovaný, dobre zahraný, dobre spracovaný film, ktorý nám ukazuje druhú svetovú vojnu a prenasledovanie židov v Rakúsku a súčasne príbeh Marie Altmannovej, ktorá chce získať späť to, čo jej právom patrí a čo nacisti jej rodine ukradli. Helen Mirren a Ryan Reynolds sú skvelí a dobre sa na nich pozerá a súčasne aj príbeh je napísaný veľmi solídne. Celkovo si myslím, že v roku 2015 sme mali obrovské množstvo dobrých životopisných filmov, a tak tam len tento priradím tiež. (26.01.2016)

Kvalitatívne a svojou rozpoltenosťou mi film pripomína svoj plagát. Dejová linka, ktorá sa týka minulosti hlavnej postavy bola výborná a zaujímavo dramaticky spracovaná, plná silných scén, no zato druhá časť príbehu, ktorá sa venovala súčasnosti a právnemu vymáhaniu pozostalosti, nestála ani za máčny mak. Príšerná, ale vážne príšerná nuda, plná právnických kecov a trápne sa tváriaceho uplakaného Reynoldsa, ktorému som neveril ani to, že má nos medzi očami. Vidím to na slabý priemer, presne pol na pol. 50/100 (09.06.2017)

Ten film má slabá místa a jsou zde scény, které jsou zbytečně vyhrocené a jsou dané pouze na efekt, ale to mi ani tak nevadilo. Snímek mě bavil, mimo jiné i proto, že celý příběh je nesmírně zajímavý, a to jak z pohled soudu, tak i z pohledu útěku z Rakouska před nacisty K hereckým výkonům nic nemám. Ryanovi věřím neustále a tady mi mou víru oplácí. (07.07.2015)

To, co by se podle obsahu mohlo jevit jako zajímavé právní drama o navrácení slavné Klimtovy „Zhulené transky“ právoplatným majitelům, není nakonec nic jiného, než další tendenční, rektobolné, demagogické židácké píárko a reklama na holou kost. Škaredí a hrabiví židé však v Holyúdu vůbec, ale vůbec nejsou, a tak sledujeme příběh roztomile ironické, skromné a sympatické židovské babičky, mimochodem fantasticky ztvárněné Mirenovic Helenkou, která to má sice všechno těžce v piči, avšak bytostně touží, aby jí bylo výhradně, ale fuckt výhradně z úcty k jejím předkům, tolik postiženým nacistickým holocaustem, vráceno její rodinné dědictví. A když se to náhodou nepovede, tak mrdup, bude akorát smutná, že byla pošpiněna památka její tolik trpící tety, jíž skolila meningitida, když ještě Hitler stával se štětkou na štaflích, tatínka, kterého trefil šlak hned po anšlusu Rakouska, a maminky a strýčka, co proživořili válku v nelidských podmínkách švýcarského blahobytu a pošli mnoho let po ní přirozenou smrtí. Stařenka si tedy jen tak, v podstatě ze srandy, najme mantáckého židího právníka, mimochodem opravdu žalostně ztvárněného panem Gaynoldsem, který se ujme kauzy jako bokovky a úplně zadarmo, protože jakmile v Rakousku navštívil pomníček obětí holocaustu, strašně se najednou rozplakal, prozřel a morálka mu zavelela prodat veškerý majetek a pro bono dopřát své klientce zaslouženou spravedlnost. Nakonec po mnoha útrapách to všem těm zkurveným, nesympatickým Rakušákům, nacistům, antisionistům a popíračům společně těžce natřou a pravda s láskou zvítězí nad zlem, mamonem a pokrytectvím. No, Gébls by ten tklivý příběh nezfilmoval lépe, a když jen trochu zapátráte, máte chuť si po tomhle pustit tu O perníkové chaloupce. Ve skutečnosti totiž hned poté, co se v devadesátých letech minulého století náhle začaly zelené mozky v Rakousku vypořádávat s minulostí, zaslechla zdaleka ne až tak sympaticky vyhlížející baba nenažraná slovo restituce a šustění amerických prezidentů, okamžitě zařadila druhou kosmickou a evidentně jela cíleně po prachách jako slepice po flusu. Její tolik altruistický právník a sveřepý bojovník proti holé kosti měl od počátku smlouvu na 40 procent, a jakmile ta stará rakovina obratem střelila všechen ten vymodlený odkaz za 300 míčů v dolarech, jen co se dotkl americké půdy, přišel si milý a ani trochu vypočítavý jeliman na krásně kulatých 120. Ale to už je, milé děti, úplně jiná pohádka, kterou však bratři Vajštanové nikdy produkovat nebudou, neboť ti chtějí světu ukazovat jen pravdivé a ani trochu propagandisticko – demagogické příběhy. Hezky natočená, dobře zahraná, avšak unylá, místy otravná a hlavně naprosto amorální a manipulativní propagace těch tolik kůl pejzů a obřízek. (23.06.2015)

Spíše povedená televizní inscenace než kinofilm. Bylo to sympatické, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hlavní hrdince zase tak nic strašného nestalo (před válkou rozhodně netrpěla materiální ani citovou chudobou a navíc stihla včas emigrovat), aby byla vůči Rakousku tak zahořklá. Soudní proces mohl být více vygradovaný, chybělo mi napětí. (13.07.2015)