Cosplay (E04)

Infantilita oficiálního merchandisingu nemajetných, ale o to více šikovných… Čím dál tím více se i u nás prosazující cosplaying je natolik zajímavý (a do jisté míry i znepokojivý; jakkoli v jádru nekonfliktní) fenomén, že z něj mělo být i na ploše s touto subkulturou pouze letmo seznamující půlhodiny vytřískáno podstatně více než něco málo rádoby dojemných momentek „kterak si introvert ke svému vnitřnímu extrovertnímu já cestu našel“. (30.03.2015)

Za socializmu chaty, záhradky a domácke majstrovanie. Za kapitalizmu sú nehnuteľnosti drahé. Naopak - lacné sú audiovizuálne zobrazovacie plochy. Na nich púšťané hry, seriály a filmy zdrojom obdivu. No a keďže chuť podomácky majstrovať v ľuďoch zostala, púšťajú sa mladí do zháňania a vyrábania masiek svojich hrdinov z obrazoviek. Citácia z dokumentu: "Vobjíždím různý Baumaxy a železářství a kutilský krámy a podobný instituce.". (01.04.2015)

Pobavila mě postava, která má v sobě sedmiocasého démona. Je sympatické, když má někdo pro něco vášeň a neupadne na úroveň vegetativního přežívání teplo a jídlo, jako někteří vyhořelí důchodci, nebo bezdomovci. Je legrační když se skupina převlékala, tak i holky mají hrůzostrašné tetování. Dříve to byla výsada kriminálníků a když jsem někoho takového potkal , bylo to tzv, podezřelé místo a oba účastnící nezáměrného setkání se snažili rychle odklidit.Názory se vyjadřovaly jen oblečením. Dnes podle sociologů proběhla tzv. socializace těla a názory se vyjadřují přeměňováním vlastního těla. Změnu spustili banky, protože změnou myšlení společnosti již klientům potetovaný zaměstnanec banky nevadil a potetovaní lidé najednou snadno získávali práci. Subkulturu mládeže lidé opustí do 25 let veku což se potvrdilo i v tomto dokumentu. (04.01.2021)

Nedávno si mně kamarádka stěžovala, že ti čuráci z csfd hodnotí u Kmenů primárně danou subkulturu, respektive jejich vztah k ní, namísto formátu a pojetí dokumentu. Já to na jednu stranu chápu a rozhodně to nepovažuji za přečin hodný chemické kastrace, neb když někdo natočí technicky vytříbený dokument o hovně jménem Pinďa, které nějaká prasnice po třech porcích domácí hrachovky vysere z prdele, dojemné šplouchnutí do mísy vyšperkuje digitálními efekty, Pinďovu cestu skrze odpadní rouru opatří 3D technologií a celé to proloží soundtrackem autentického zvracení, stále to bude dokument o hovně a i ten sebevětší milovník fekálií nad tím zajisté zakroutí hlavou. Takže moje hodnocení se zkrátka vztahuje k mému vnímání kostýmové hry v Čechách a nehodlám si tu dlachnit vocasa nad tím, jak ten borec úpa božsky držel kameru, nebo ji totálně famózně přišrouboval ke stativu. Český cosplay se mi jeví jako těžce slabý vývar té skutečné kostýmové hry vzniknuvší v Japonsku, která na rozdíl od svých nevyvedených mutací má nějakou úroveň a je především nehorázně sexy! A když se naproti tomu v Chotěboři před polorozpadlým kulturákem promenáduje obtloustlý úchyl v kostýmu My Little Pony tak chabém a nevěrohodném, že by si nad ním nepřeleštil rekvizitu falického meče ani ten nejpoďobanější nerd, tak je asi něco špatně. Já jsem samozřejmě zas chytrej, ovšem na druhou stranu rozhodně neshazuji snahu těchto nadšenců, ono rok vytrvale dřít na kostýmu, kvůli kterému zmeškáte spoustu užitečných souloží, abyste si v něm pak párkrát ohřáli koule a mohli se jeden večer dvořit otylé princezně Masako z Frýdku, je zcela jistě činnost záslužná a tuze motivující. Kdybych si měl já vybrat nějaký kostým, ve kterém bych si směl před porotou anime figurek zablekotat špatnou angličtinou nějakou tu moudrou floskuli, asi bych volil kostým kostkového sádla, takže bych se vlastně ani nemusel moc převlékat. (26.03.2015)

Předem se omlouvám všem geekům, exotům a bláznům, ale nehodlám se nikoho dotknout. Na tento díl Kmenů jsem koukal s upřímným úžasem, protože jsem netušil, že v Čechách je tak silný zastoupení tohohle směru seberealizace, kterej jinak znám jen z amerických filmů. S určitým zadostiučiněním jsem shledal, že v USA stejně jako v ČR se jedná o zábavu povětšinou desocializovaných, vyžraných a stydlivých jedinců s mongoloidním výrazem v ksichtě a nemůžu se ubránit asociacím k pojmům "kompenzace" či "frustrace". Musím ovšem uznat, že ti chudáci, kteří se normálně shromažďují někde v kulturáku na vesnici a zcela příhodně tam uspořádají nerdskou diskotéku a tancují tanečky typu "jede jede mašinka", se zjevně věnují i charitativní činnosti a taky musím kvitovat, že patří do kategorie bláznů neškodných. Tahle subkultura je zjevně dalším dopadem globalizace a prarodiče těch přerostlých dětí jistě kroutí hlavou, a vůbec nechápou, co se to děje. Jak už to ale s globalizací v Čechách bývá, má zde poměrně dost ubohou a směšnou podobu; zatímco američtí nerdi si kupují drahé kostýmy a doplňky u specializovaných výrobců, Češi si to zbastlí na koleni z materiálu ukradenýho v práci nebo vytaženýho z popelnice a podle toho to taky vypadá. Ubohou českou podobu režisér naprosto geniálně zachytil při pózování maskovaných exotů v popředí rozpadlých normalizačních betonových zátiší a v interiéru pak ještě v podobě Iron Mana z paneláku (stydlivě natahujícího světélkující paprči a hlesnoucího "I am Iron Man"). (30.03.2015)