Hipsteři (E11)

Nic extra dokument, spíš jen zvláštní zpověď zvláštních lidí. Při některých scénách jsem měl chuť vstát ze židle a raději vyhodit monitor z okna než se dívat na ty pozérská gesta lidí, jejichž nějvětší starost je sehnat dostatečně obnošený svetr a kostěné brýle po pradědečkovi. Nejvíc mě ale ranila scéna s ženou, kde hodnotí náhodnou kompozici květináčů a přijde jí fascinující. (13.07.2015)

Tenhle díl se povedl. Vzhledem k tomu, že režisér Látal je součástí pražský hipsteriády, tak se v tématu dobře orientuje. Pro nezorientovaného diváka ale připravil trošku matoucí polívku. Ukazuje tu jednak ty "pravý" hipstery, který nějakým způsobem myslej a žijou. Ale taky ty pozérský jakože hipstery, který maj potřebu to jen hrát svým stylem oblíkání, označováním něčeho za "normcore" nebo tvářením se, že rozuměj modernímu umění (protože každej správnej hipster tomu přece rozumí, že :) Takže Látal nám tu vlastně předložil takovou hru "Uhodni, kdo z nich je hipster a kdo si na něj hraje." A nebo hipsteři neexistujou a jen si na ně některý lidi hrajou? Tak teď fakt nevim :) (29.05.2015)

Zatím asi první formálně kvalitnější díl kmenů, který byl jistým způsobem informativní a skutečně se zabýval danou subkulturou... Problém je samozřejmě v tom, že tahle "subkultura" je prostě jen vyprázdněná, křečovitá a velmi dočasná snaha o jakousi odlišnost a alternativu. Absence jakéhokoliv intelektuálního konceptu má automaticky za následek, že jediným pojidlem je povrchní starost o šatník který se ve své marné snaze o osobitost stává paradoxně uniformou (podobně jako u punku)... Forma dobrá-obsah beznadějný. (23.05.2015)

"Líbí se mi to květinový zátiší." -"Máte super hodinky." - Jsi spokojená, rybí žárovko? - Tak mám dojem, že se v tom, hipsteři, nějak ztrácíte... Musím souhlasit s Jaroslafem, taky jsem se docela nasmála, např.když ta slečna obdivovala shluk pokojových kytek v květináčích, ale celé je to cekem vtipné. Zwanzig Herz. (21.05.2015)

Slovo hipster je převzato z ištvánského no swagos, což znamená člověk bez vkusu. A přesně o tomto nás celý díl Kmenů vytrvale přesvědčuje. Nejvíc mě v dokumentu dojala slečna vypadající jak bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně, která v sekáči dravě sjížděla novou jarní kolekci značkových Bucci šusťákovek a vyblitých větrovek, kterou by s nosem vztyčeným k pilíři mostu silně zapohrdal i každý slušný bezdomovec a se slovy jebu na to, mám nějakou soudnost by se raději oblékl do odpadkového koše z dámských toalet. Ale naše hipsterka ne, ta teda ne ne ne, ta na sebe hodí kdejakou prochcanou deku a borec místo toho, aby ji umlátil lopatou a zametl někam do škarpy, aby ji auta zbytečně nerozmazávaly po silnici, tak jí ten moderní vzhled průměrného narkomana z osmdesátek ještě pochválí, hodí na sebe vytahanou pláštěnku a jdou spolu hipsteřit do ulic. Hipsteři nedokáží definovat sami sebe, což já zvládnu - retročuráci -, ale zase umějí naprosto s přehledem definovat proměnlivé, mnohotvárné a silně nekonzistentní označení mainstream, kterému se chtějí mermomocí vyhnout, protože kdo ne, že. Vyhneme se ovčímu syndromu tím, že založíme vlastní skupinu ovcí. Proto taky hipsteři rádi objevují umění tam, kde po umění není ani stopy. Skvělým příkladem toho budiž ta transparentně obrýlená kravka, která bude užasle obdivovat uměleckou instalaci květníků pohozených na zemi, přičemž bude paralelně koketovat s myšlenkou, že ty květináče tam někdo možná odsunul jen proto, že potřeboval zamést chodbu. Není tedy divu, že žijeme v době, kdy je možno vydražit červené plátno s hovnem uprostřed za několik milionů, protože to je umění, vole, říkají to hipsteři, idioti a hipsteři idioti. To pak stačí, abyste se v noci vrátili namrdaní z knajpy a omylem si vysypali na podlahu odpadkový koš. To by hned přiletěl první retročurák a okamžitě viděl ten náhlý příval uměleckého cítění. Nalevo mozaikové aranžmá z kombinace vylitého jogurtu a kečupu, které by značilo svobodu a nezávislost, uprostřed pitoreskní kompozice čtyř plesnivých párků, to je jasná důvěra, vpravo zmačkaný obal od instantních těstovin z Tesca, to máme silnou osobnost a celé zátiší by perfektně doladila nedojedená Majka v pozadí. Dejme tomu honosnou nálepku Le Houmeles ze Strahovských kopců a on si to nějakej retard za deset litrů zamete. Fakt mi to celý chvílemi přišlo jak promyšlený virál na Bohnice. A kdyby chtěl někdo zas pindat, že opět hodnotím svůj vztah k dané subkultuře a nikoliv pojetí dokumentu, tak musím podotknout, že tentokrát se forma nesla ruku v ruce s obsahem, protože než sledovat zpomalený záběry nějakýho blbečka, jak žere čínskou polívku, tak si radši pustím v nekonečné smyčce slow motion Haliny, jak mi na monitor eroticky natřásá svojí vitální zmutovanou celulitidou. (24.05.2015)