Ronja, dcera loupežníka

Už si to pamatuji jen mlhavě, ale působilo to na mě hodně silně. Hrad na skále rozdělený bleskem na dvě poloviny, podivní malí skřetové v lese, loupežnická rodina, hrozně ponurá atmosféra, film na pomezí pohádky a regulérního fantasy - jako dětský film to zafungovalo výborně, když si to stále pamatuju. Jen si nejsem jistý, jestli bych to takhle nadšeně přijal i po shlédnutí v současnosti, přece jen s odstupem let. Jako vzpomínka z dětství 5* (20.08.2005)

Asi mě mrzí, že mě tento film minul v dětství, protože obsahuje přesně to, po čem každé dítě touží. Dítě uvidí Ronju, která žije na hradě s loupežníky a svým veselým otcem, uvidí dobrodružství, strach z harpyjí a úžasnou svobodu, když se hlavní hrdinka přestěhuje se svým kamarádem do jeskyně. Dospělý uvidí frigidní matku, která se svým věčně opilým mužem obývá zříceninu a křoví jim dělá dvanáct homosexuálních loupežníků, kterým musí prát. První třetinu filmu jsem se nudil. Děj více méně žádný, zachraňovala to jen přítomnost nadpřirozených postav, hezká krajina. Jenže pak bylo i nějaké drama, stěhování do jeskyně, psychopatické vydírání ze strany toho protivného zrzouna a už to bylo zábavnější. Tak jsem to ze dvou hvězd zvedl na tři. Jenže pak... nevím. Asi to děcko ve mně a pak to děcko vedle mě začaly brblat, že už je to konec a že to bylo dobré a ona je to asi pravda. Má to kouzlo, takový ucelený svět, kde se dá všemu nahlas smát, tančit na stole, házet shnilá jablka do stěny a všechno to bude v pohodě. Bylo to příjemné, snové a v ničem to nekousalo. Jo, asi chci bydlet přes zimu na hradě, spát ve slámě, mít sklep plný piva a v létě se cpát lososem na špalku před svou jeskyní, hulákat na lesy, a prostě tak. (01.01.2019)

Překrásná pohádkanepohádka. Viděla jsem ji dávno a chtěla jsem ji nahrát na video, aby se jednou mohly podívat moje děti. Pak jednou byla v televizi a moji dva kluci si oblíbili ty malinkaté človíčky, kteří pořád říkali: Proč , proč, proč to dělá? Ale mi se líbila ta máma zbojníků, chtěla jsem být vždycky jak ona. A možná jsem jenom nemám dlouhé pačesy. (28.02.2009)

Geniální jsou ty oslavné zpěvy a tance loupežníků... jako malá jsem si přála dostat se tam mezi ně a řádit. Netradiční pohádka, ojedinělá, originální, je v ní všechno i bez spanilé princezny a udatného prince... člověk by si přál vyběhnout najaře s Ronjou do lesů a pořádně si zařvat.. Měli by ji častěji reprízovat. (15.03.2011)

Tak toto je legendární pohádka mého mládí a to bez debat. Stále i po tolika letech kdy už jí moc v televizi nevysílají, ji mám před očima jako živou, resp. všechny ty opravdu strašidelné a napínavé scény. Jistě je to pohádka při které jsem se jednak skvěle bavil a pak také docela i bál. Celý ten podivný svět severských skřítků, trollů a harpyjí ožívá v celé své pochmurné děsivosti zásluhou výtečných loutkových scén, skvělých vizuálních efektů, a v neposlední řadě pak krásnými záběry z panenské přírody. Tato romantická pohádka s dobrým koncem dvou znepřátelených loupežnických stran, pod vedením na jedné straně Mattiho a na té druhé Borkyho byla původně knihou od známé severské spisovatelky pro děti a mládež Astrid Lindgrenové. Nevím knihu jsem nikdy nečetl ale film mě zaujal jak zdařilým zpracováním, tak dobrými hereckými výkony. Optimisticky laděný snímek opravdu může být hodnotným zážitkem pro všechny dnešní děti kteří tuto pohádku ještě neviděli a stejně tak i pro dospělé. Nejlepší scény: tak určitě úvodní skákání přes propast, mytí nahých loupežníků, skřítci a jejich: "Proč pak to-to děláš, po-potvůrko po-podivná", a v neposlední řadě pak samotné nepřátelské harpyje. Navíc si bohužel už nevzpomenu. Je to nejméně už deset let co jsem to viděl naposledy. Z nostalgie a z jisté originality však ale nakonec dávám za 5*. (04.10.2006)