Muž na střeše

Detektivni thriller natoceny podle knihy zname autorske dvojice Sjöwall & Wahlöö. Natoceny ume a s notnou davkou autenticke atmosfery. Zklamani samozrejme pro milovnika klasickeho pribehoveho, patraciho modelu, prichazi v posledni pulhodine kdy se z filmu stava akcni zalezitost. Ovsem ta cast pred tim, at uz se to nekomu libi nebo ne, operuje s opravdu podle meho pritazlivimy prvky, tolik tipickymi pro skandinavske krimi (mezi jehoz fandy se pocitam) vykazujici slusny tvurci a herecky potencial. Kdyby to totiz byla podprumerna vysetrovacka jen tezko bych ji snesl. (25.11.2008)

Jak už přede mnou napsal Rudovous, "Muž na střeše" je adaptací knihy autorské a manželské dvojice Pera Wahlööa a Maj Sjöwallové, konkrétně "Säffleské bestie", sedmého z deseti jejich "románů o zločinu". Snímek se poměrně přesně drží předlohy jak dějem, tak i zřetelným společenskokritickým podtónem. V čem se film od knihy výrazně (a podle mého ke škodě věci) liší, je pojetí postav policistů. Nejhůř dopadl komisař Beck - proti románu je minimálně o 10 - 15 let starší (není divu, že pak působí "předdůchodově" a jeho závěrečná střešní akce vyhlíží skoro komicky). Jeho manželka se z přitažlivé ženy ve filmu změnila na obstarožní nerudnou ženštinu, které už na hlavě chybí jen ty natáčky. Stejně podivný mi připadal filmový Larsson - z robustního hromotluka se ve Widebergově pojetí proměnil ve vyhublého střízlíka. Tak by se dalo pokračovat u Melandera a dalších postav. Nechci vypadat jako hnidopych, ale výše zmíněné švédské detektivky patří k mým oblíbeným knihám a při sledování "Muže na střeše" jsem se nedokázal oprostit od srovnávání s předlohou. Hercům je nicméně nutno přiznat, že s charaktery postav se většinou vyrovnali se ctí. Také je třeba ocenit autentickou atmosféru Stockholmu 70. let. (Zkušený režisér Bo Wideberg kvalitní práci s atmosférou předvedl mnohokrát - například v ponuré kriminálce "Muž z Mallorky"). Celkem vzato - "Muž na střeše" jako takový není špatný film, ale jako adaptace známé předlohy zůstává na půli cesty. Tři a půl *. Pro Kimona: zbytečná akce s vrtulníky měla jen ilustrovat neschopnost policejního řiditele a ten mechanik nedostal pistoli přidělenou od policie, došel si pro svoji (tím ovšem nechci říct, že by tak jeho zapojení do akce působilo nějak věrohodněji :-) ). (22.01.2009)

Je ohromná škoda závěrečný půlhodiny, protože v tu chvíli jsem si myslel, že si snad ze mě někdo dělá srandu, že policie nadokáže zajistit prostor a nechá civilisty běhat po chodníku, že nevyklidí ani dům ze kterýho vrah střílí a díky tomu tak můžeme vidět jak pán v bytě kouká na TV a nad ním na něj ze střechy čumí vrah, to fakt teda nevím. Úplnej vrchol přijde však v okamžiku, kdy se policii nabídne nějakej chlap z baráku s tím, že je instalatér a že má v bytě bambitku, a jestli může jít na střechu s nima, jen pro připomenutí, vrah na střeše před tím zabil či postřelil na chodníku několik policajtů a sestřelil vrtulník čili extrémně nebezpečnej parchant, a policie klidně řekne tomu instalatérovi, ať teda jde s nima, to do tý doby hodně výbornou kriminálku posílá někam k Bláznivý střele. Ovšem než se toto událo, sledoval jsem naprosto civilně vyprávěnou krimi soustředící se především na identifikaci vraha. Scéna, kdy je za závěsem záběr na vrahovo oko je docela nepříjemná. My tady máme teď na baráku lešení a jelikož po skončení bijáku byla tma jak v prdeli, nejednou jsem se kouknul směrem z okna na to lešení a hnout se tam něco, tak se asi na místě duálně poseru i pochčiju a můžu říct, že takovej pocit z nějaký scény jsem neměl už hodně let. (10.06.2013)

Seveřani mají pověst podivínů se zvláštním (ne)smyslem pro humor. A Muž na střeše tuto image rozhodně nevylepšuje. Při nejlepší vůli tuto kriminálku nemohu označit jinak, než jako podivnou. Zpočátku se odehrává ve velmi pomalém, takřka bergmanovském tempu a najednou, asi po hodině, záporák chytne do ruky pušku a vše se změní v akční film se sestřelenými vrtulníky a honičkami na střechách. Jeden z policistů ve filmu bůhvíproč jistý čas chodí nahý. Když vrcholí přestřelka, náhle se mezi špičkovými agenty objeví člověk, co jde zrovna kolem a má u sebe zbraň, a když se policistů zeptá, jestli se k nim může přidat, oni mu to dovolí. Nejpodivnější je ovšem hlavní hrdina, komisař Beck. Hned po Clouseauovi asi nejmizernější detektiv, co spatřil plátno kin. Starší pán, co v nevzrušeném tempu chodí po různých archivech a čte si články, nebo si dává kafe a klábosí s lidmi, a to i tehdy, když už policie dávno ví, kdo je pachatel a snaží se ho dopadnout. Beck se potom hrdinně nabídne jako největší odborník na přestřelky, ovšem doslova v první vteřině je postřelen a pak už jen leží, chroptí a přidělává všem ostatním policistům práci. Inu, jakousi atmosféru to má, to proslulé vrahovo oko za závěsem je děsivé, ale asi dávám přednost detektivkám, co jsou tak nějak... normální? (24.12.2017)

Švédske krimi nemá nejaké zvučné renomé, a po tomto filme asi tuším prečo. Začiatok je pritom fajnový, síce má iba "derrickovské" tempo, ale s uveriteľnými chovaniami postáv i presvedčivými kriminálnymi postupmi. Všetko okolo so svojimi severským zmyslom pre detaily dáva zmysel. Všetko sa to zvrtne, keď sa o slovo prihlási akcia a pokus o budovanie akéhosi napätia. Stáva sa z toho úplne iný film, ktorý svojím divným a aj remeselne slabým spracovaním podupáva to dobré z prvých dvoch tretín. Bez napätia, bez atmosféry a herci, ktorí asi v živote nespravili kotrmelec a je im to cudzejšie ako sneh v Maroku. Človek nevie, či sa má smiať alebo to naozaj mysleli vážne. (02.12.2017)