Rocketman

Dějově si to může s Bohemian Rhapsody podat ruce - sledujeme další cestu ultratalentovaného a extravagantního gay hudebníka na vrchol, nefunkční milostné vztahy s oběma pohlavími, propadnutí drogám, odcizení se blízkým, pád na dno a pokorný návrat. Stylizace je u Rocketmana zajímavější, i když spíš než muzikálová čísla (zprvu tuctová, později výraznější) mě bavily Eltonovy kostýmy. A celkově se mi nejvíc líbily scény, kdy s jeho textařem tvořili. Egerton - stejně jako Malik v BR - vynikající. Písničkově to ve mě tak nerezonovalo, Elton holt nemá takové vypalovačky jako Queen (s čestnou výjimkou I´m still standing). (25.06.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)

Eltona jsem nikdy neposlouchal. Pustil jsem si film jen kvůli tomu, že psali na webu, že bude možná lepší, než Bohemian Rhapsody. Mimochodem, nikdy jsem neposlouchal ani Queen. My odchovaní stylem DISCO, jsme měli jiné idoly. Co se týče filmu Rocketman, já tedy nevím, ale po shlédnutí u mne zůstal pouze pocit, že Elton je naivní šlapka, feťák a alkoholik... (10.07.2019)

Dlouhý předlouhý životopisný muzikál, při jehož sledování jsem měl paradoxně pocit, že sleduji život britské superstar z rychlíku. Tvůrci jako by chtěli obsáhnout úplně všechno, ale přitom se dostatečně nevěnovali žádné fázi Eltonova života. Eltona znám jako zpěváka a extrémně výstředního člověka. Dokázal bych identifikovat jeho jedinou písničku This Is Your Song, kterou úžasně přezpíval Ewan McGregor v Moulin Rouge. A to je asi tak všechno. Neznalost zdrojového materiálu však nikdy nebyla při sledování filmů překážkou. Tady ale bohužel nefungovalo nic. Písniček bylo až moc a nelíbila se mi ani jedna. Jindy vynikající Taron Egerton mi do role nesedl a celkově nebylo na co koukat. Z celého filmu se mi líbil jen jeden citát: „Real love is hard to come by, so you find a way to cope without it." A to je poměrně málo. (01.01.2024)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)