Česká pivní válka

Čekal jsem dokument o různých způsobech výroby piva, srovnání malých a obřích pivovarů a objektivním pohledu na současnou pivní situaci. Dostalo se ke mně ale něco trochu jiného. Česká pivní válka nabízí spíše subjektivní pohled na současný stav českého pivovarnictví a až filosofické zamýšlení se nad českou identitou a významem českého piva pro (nejen) náš národ. (30.10.2014)

Neboť ve filmu absentuje komentář autorů, můžeme pouze spekulovat, jaký je jejich vlastní postoj k zaznamenaným pivním moudrům. Zda je hrabalovská poetika pěnových knírů a pivních pupků fascinuje, zda sami považuji půllitr za národní emblém a novodobý symbol české státnosti, zda chtějí vysokou koncentrací myšlenkově prázdných floskulí na něco poukázat, nebo v názorech pivařů nacházejí hlubší sdělení. Je pravda, že muži dávají dohromady výstižný portrét národní povahy. Jeden z nich zaujme svým kverulantstvím, druhý pragmaticky motivovanou příchylností k východu, třetí kutilstvím a provincionalismem. Všechny tři poté spojuje životní obzor vymezený světem chmelového nápoje, snížená ochota přijmout cizí názor a vnímat pivní problematiku v mezinárodních souvislostech. Zdali byl ovšem právě toto důvod, proč si tvůrci dokumentu vybrali tuto trojici aktérů, není z nabídnutých informací, ani z toho, jak jsou informace prezentovány, patrné. Tři různé perspektivy filmaři nadto nijak nekonfrontují – jednotliví sociální herci se nepotkají a ani zpoza kamery nejsou vedeni k zamyšlení nad svými stanovisky. Myšlenky všech tří mužů od piva jsou stejně nepřekvapivé jako styl filmu. Rozhovory střídá neutrální observace, výjimečně je k oživení monotónního vyprávění použit hudební podkres. Česká pivní válka by mohla být slibnou úvodní epizodou televizního cyklu, který by se třeba postupně dobral nějakých neotřelých závěrů ohledně české identity nalezené v pivu. Jako autonomní celovečerní dokument ale vyvolává spíše rozpaky než podnětné otázky. 40% (01.11.2014)

Nějak mi unikl smysl a celkové vyznění dokumentu. Jedná o změť myšlenek tři lidí spjatých s pivem, kteří chrlí svá moudra bez jakékoliv společné koncepce či společného tématu. Ono vedení těchto řečí a nesmyslnost jednání ostravského kritika, který si jede do JAR, aby zjistil, že s ním nikdo nebude nečekaně mluvit, je vyloženě nezajímavé. O vztahu europiva a poctivého piva z minipivovaru dokument v podstatě neřekne nic. (09.09.2015)

Konečně něco pro nás píče piva, pomyslil jsem si těsně před slavnostní premiérou v České Televizi. Po "vystřízlivění a několika doušcích" mohu konstatovat, že tento způsob prezentace národního zrzavého moku, zdá se mi poněkud nešťastným. Z celkového pohledu mě byl nejsympatičtější pán z dědiny. Na něm alespoň bylo vidět, že si na nic nehraje. To se nedá říct o těch dvou dalších frajerech, kteří si hráli na mistry světa (alespoň tedy ten pán z Ostravy). Tak něják jsem skrytě doufal, že film bude mapovat českou pivní kulturu, že nám představí různé pivovary a zdůrazní na co by si měl píč Českého piva dát pozor a co naopak vyzkoušet. Bohužel žádného manuálu nebo tipů jsme se nedočkali a pouze jsme se dozvěděli, co už asi někteří víme a sice, že rozprodaná a velkoprodukovaná piva většinou za moc nestojí. Kupříkladu nejdražší Česká "desítka" jménem Pilsner Urquell. Ono obecně je to s pivem těžké, sto lidí sto chutí. (08.09.2015)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)