Spotlight

S přibývajícími hodinami od zhlédnutí se mi to jeví čím dál lepší, protože ač to téma svádělo k bulvární kontroverzi, či nestrannému podchycení z obou stran, zvolený formát investigativní novinářské procedury nakonec sedl úplně nejlíp. Samozřejmě, dá se tomu vyčítat odtažitost i právě onen absentující pohled druhé strany, ale umanutí reportéři, fungující i v minimalisticky načrtnutých osobních rovinách, jsou natolik fascinující, že se tomu jen těžko dá vyčítat něco navíc. Jedinou vadu vlastně spatřuji v tom „wannabe Fincher stylu“, kdy se jde po přesných kamerových osách a ten cílený chlad je chvílemi až moc upjatý, nikoliv vnitřně živelný. Každopádně lepší poklonu si investigativní novináři nemohli přát, mravenčí práce, ověřování faktů a chuť nejít po prvoplánových titulcích, je vlastně obdivuhodná. Škoda, že u nás už to tak moc nefunguje. (16.02.2016)

“PODLE MĚ JSOU TAKOVÉ PŘÍBĚHY DŮVODEM, PROČ TO DĚLÁME“... /// Pomalej sběr dat a informací, náročná, několikaměsíční práce, která předchází zveřejnění dlouhotrvajícího skandálu a to pěkně na vlastní bulvy. Dejcháte atmosféru novinařiny bez vizuálních pozlátek, bulvární atraktivity (církevních výhružek, výpovědí dětí), ale i bez osobních problémů. Je to vo lidech, kteří stáli za šokujícím odhalením a (bohužel) bez emocí ukazuje, jak to tenkrát bylo. Myšlenky a názory si prej utřiďte pozdějc sami. Je to film, kterej řeší závažný téma a tomu je podřízený všechno. Díky jednoduchýmu stylu vyprávění poberete všechno hned na poprvý a nakonec vás zaplaví onen pocitem štěstí, že se dílo podařilo. Fajnová exkurze do továrny jménem žurnalistika. Ale je opravdu pro všechny? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Do trenek mi (často) leze Bůh. 3.) Jmenuju se Radek John. (Klíma? No když jinak nedáš…) 4.) Thx za titule „cricket277“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2016)

Hodnotné téma, jasné poselství a kritika církve přitom zůstává velmi citlivá a diplomatická. Spotlight nelze nařknout ze světské zaujatosti, či protináboženského naladění. Jistá absence dramatičnosti mě však uspávala, "filmovost" ustupuje faktickému popisu (novinářských) události, což je podobný problém jako u Boylova Steva Jobse. Nicméně věřím, že patřím k menšině, která to takhle vnímá... 7/10 (14.02.2016)

Ze začatku jsem se moc nechytal v těch všech jménech, ale na konci jsem seděl jak opařanej. Co to je za svět, když představitelé církve mluví o lásce k blížnimu svému a o morálce a v realu se svými činy dopouštějí jednoho z nejodpornějšího zločinů... je mě z těch všech pobožnejch zmrdů na blití. Krásně gradující dialogová poctivka, která ti na konci dokonale zavře hubu a nebo naopak, otevře. Z herců všichni výborný, nejlepší scénu tam však měl bezesporu Mark, hold umí chlapec. (25.03.2016)

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)