Vášeň lásky

Ettore Scola zase nezklamal. Neobyčejný příběh důstojníka, u nějž vynucený soucit přeroste v lásku. Scola obratně do role nemocné ošklivky obsadil herečku, která nebýt šílená a blbě učesaná, byla by i krásná. Laura Antonelli si zahraje sice vedlejší roli ale zmákla ji velice dobře. Její pohled při loučení u vlaku leccos napoví... (28.10.2009)

Konecne film z 19. storocia, kde aj kulisy na mn posobili ako z 19. storocia - hodne vela filmov som videl, co maju lacne papundeklove kulisy za par supov -potom ma ani tieto filmy nebavia. Ma to az 113 minut, co ma dost odradilo, no pribehlasky na urovni. Tvorcovia mohli trochu rozprudit tempo, miestami sa mi to zdalo ospale : 65 % (03.10.2020)

Snad mých celých pět ovlivnila nostalgie, protože je to film s malým příběhem, viz můj profil. Určitě také skvělý román Fosca od I. U. Tarchettiho, který nějak citlivě zasáhl moji dušičku pubertální holčiny. No, snad povědomá příčina byla, ale nebyla jsem tak nehezká jako hlavní hrdinka, bohužel ale ani tak vášnivá a silná. Ráda bych se něj s odstupem hodně let podívala, ale asi je ztraceným klenotem a těžko vyhledatelným pro téměř nulové procento zájmu. A tak zřejmě pro mne bude uchován s prvotním zážitkem a okouzlením. (07.09.2014)

"Nebeské mocnosti, mám duši stvořenou pro bolest, dejte mi duši pro radost. Nejmučivější vášně skýtají neklidnou rozkoš, která nahrazuje štěstí". Malá ukrytá perla mezi tolika filmy. Nádherné milostné drama Giorgia a Foscy, které mě doslova drželo přilepenou po celou dobu na obrazovce. A i kdyby mně rozum stokrát říkal, že se tam nějaká ta chybka vloudila, třeba v podobě mírného patosu, tak srdce jasně říká, že když emoce jsou tím nejdůležitějším kritériem, musím dát nejvyšší hodnocení. Vůbec nechápu, proč není mezi herečkami nahoře napsaná Valeria D'Obici, která hrála Foscu. Její výběr do této role byl geniální, protože její hlas byl velmi příjemný, takže pokud by se zavřely oči, tak nikoho vůbec nenapadne, že zjev tomuto hlasu vůbec neodpovídá. Za sebe říkám, že to byl jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků. (13.01.2015)

Vynucená přízeň. Pronásledování vojáka, vysněného "sexualního objektu", jednou fanatickou, přecitlivělou, nemocnou ženou, které překvapivě nevedlo ze strany vojáka pouze ke zhnusení z dámy, ale zároveň ambivalentně i ke zdeformované, soucitné lásce. Muž se nad nebožačkou slitoval, ale "nakazila ho svým pokřiveným vnímáním světa", zkazila mu svojí zvrácenou vášní život. Pozoruhodné, kniha je ještě lepší. (11.09.2017)