Moje romské děti

Úžasný dokument - ne o Romech, ti jsou, jací jsou a všichni to víme - ale o panu faráři Kuffovi. To je naprosto úžasný člověk a obrovská osobnost s obrovskou vnitřní silou. Kdybych jim já donesla cement na stavbu domu a oni ho prodali a opili se za to, tak bych je okamžitě poslala do pr...e, že jsou nevděční parchanti a ať si v těch srač*ách třeba chcípnou, protože jak je vidět, tak si to zaslouží. Ale on? On vidí dál, vidí za svoje uražené ego, vidí až k počátkům problémů, že když holt celé generace žijí takhle, tak se to nezmění mávnutím kouzelného proutku. Musíme je to všechno postupně a dlouho učit. Je snadné žít civilizovaně, když jste se do civilizace už narodili, je snadné chápat a dodržovat mravní hodnoty, když vás tak už vychovali. Ale co po generace učili je? Pan Kuffa je obrovská osobnost, před kterou smekám. (29.03.2016)

Chatrče špína odpadky. Nevraživost krádeže osočování handrkování. Chlapi, před kterýmiž bych prchla. Ženy, jímž bych se vyhnula. Chlapák v montérkách pohybující se mezi tím vším... Drsní chlapi chápající se práce a zvelebující svůj domov. Sousedská výpomoc. Pracovitost a lenost. Přemáhání a snaha. Semknutí v hudbě a tanci. Radost i bolest. A ten chlapík s každým novým kladivem přináší zároveň i novou a novou šanci pro každého, kdo se jí chce chopit. Je blázen. Blázen Boží. Ježkovi oči - nechce snad, bych jej následovala?! To ne. Může mne však povzbudit k hledání dobra v druhém a měnit svůj pohled na něj. I kdyby dobra byla jen špetička. Někdy je to dost fuška a obávám se, že u Putina pohořím. Co spolupracovník, soused, syn, manžel...?... * „Kdybych nevěřil, že se stanou lepšími, nikdy bych tam nešel. A kdybych nevěřil, že se tito lidé - bývalí kriminálníci, vrazi, prostitutky - nestanou lepšími, tak bych jim nepomáhal. Nemám jistotu. MÁM NADĚJI. Naději, že se stanou lepšími. Jestli se všichni stanou lepšími? Ani v nemocnici nevyléčíš všechny.“ „Projev lásky, založený na oběti – jinak to nebude fungovat.“ Marián Kuffa - kněz. Videošotek v Deníčku. (28.02.2015)

Základná myšlienka dokumentu je dobrá. Aj s cigánmi z osady sa dá pracovať a ak im človek dá vedenie, dokážu byť prospešní nielen sebe, ale aj spoločnosti (nehovorím tu o tých Rómoch, ktorí sa dokážu adaptovať do spoločnosti, nájsť si prácu a zodpovedne fungovať). Dôvod, pre ktorý však nemôžem dať dokumentu viac, než jednu hviezdu, je osoba samotného protagonistu. Jeho sociálna činnosť je záslužná, to je pravda. Dokument ho však vykresľuje takmer ako anjela pracujúceho s ľuďmi z okraja spoločnosti, pritom je to klérofašistický radikál, homofób a demagóg rozširujúci lži a nenávisť, ktorý sa nebojí prirovnať homosexuálov ku genocíde národa alebo zúrivo bojovať proti Istanbulskému dohovoru snažiacemu sa zlepšiť životné podmienky žien. Dokument samotný je jednostranný - z Kuffu robí hrdinu, z cigánov chudáčikov. K otázkam, prečo napríklad títo ľudia nemajú na zaistenie základných životných potrieb, ale pritom majú na cigarety a alkohol a po polorozpadnutom baráku im behá desať detí sa dokument ani farár Kuffa nevyjadrujú. Ale mali by. (29.01.2023)

Je vôbec možné k tejto absurdite napísať niečo normálne ? Je možné vyjadriť sa k tomu trápnemu duchovne nereálnemu fiasku ? Kto sú tá réžia, keď niečo takéto dokázali splodiť. Farár na Slovensku už môže byť aj čert a osoľ, len aby rástli preferencie. Bože, ako hlboko sa dá klesnúť, len aby bol prospech, popularita a netreba k tomu IQ na farára. Ako má potom normálny človek vnímať velebnosť po zhliadnutí tohto dokumentárneho monštra. (11.05.2018)

Mám tisíc otázek a žádnou vzpomínku. Proč nás veřejnoprávní televize trápí po celé vánoční svátky dokumenty o slovenských cikánech? To je vtip? Zlomyslnost od ředitele? Navztekanost za naši neochotu solit měsíčně koncesionářské poplatky? Dobře, chápu. No, tak jsem se dnes díval na asi už třetí reprízu. Viděl jsem bídu a utrpení, agilnost dákeho farára a obrovskou ochotu cikánů něco robit, tu popílit, tu porubat, tu jít ochotne na radnicu zaplatit pokute. Bolo to ako rozprávka. Přeci se mezi těmi zlými bělochy našly dobré duše, které "kmeni" poskytly pomocnou ruku. Přeci došlo na ukázku toho, jak se celá plejáda pitoreskního obyvatelstva, těch přirozených tanečníků a muzikantů, těch roztomile okatých dětiček, umí natřásat před kamerou a vytvořit tak rozhodně věrohodný dojem o tom milém etniku. Po zhlédnutí tohoto srdečného dokumentu si pokládám otázku, jak takoví milí, pracovití a poctiví lidé se mohou vůbec ocitat na okraji společnosti, jak mohou žít v zastaveném soukolí času, přežívat na sotva udržitelné hranici životního standardu? Proč jim už nikdo další nepomůže? Proč nejsou více středobodem našeho světa, vždyť bychom se mohli mnoho od nich učit. Jejich stmelení, cit pro rodinu, odolnost vůči nepřízni osudu, vůči nedosažitelnosti svého Kanaánu, schopnost vyžít s málem ve středověkých podmínkách bez elektřiny a dalších zdrojů na nehostinném území, které jim ti zlí Slováci milostivě poskytli. Však nikoho nepohnul k slzám příběh opravdového člověka z náhradního Pandžábí? Ne? Kde jsou teď všichni ti multikulti prsobijci? Proč ti, co nejvíce volají po multikulturizaci, nevezmou si jednoho z nich domů? Vždyť tolik lásky je mezi takovými. Snad neštítí se vyhastrošeného cikána s vykotlanými zuby, páchnoucího po laciném alkoholu a tabáku a výkalech rozsetých kolem svých příbytků, snad nebojí se prchlivé povahy každého z nich, primitivních reakcí a neosvojených principů slušného soužití moderní společnosti? Bojí se snad o svůj majetek? Vždyť dokument ukazuje, jak hluboce se mýlíme a jak krásní lidé to jsou. Já už se radši na nic ptát tedy nebudu. Včerejší produkce šla do bezvědomí, nastává dedukce, co na to svědomí. Svých pěti hvězd rozhodně nelituji. Bez ohledu na obsah, dokument je filmařsky výborný. Mistrně mystifikuje a přitom zcela přirozeně zachytává okem objektivu vše kolem sebe, dovede vtáhnout... Ačkoliv to v českém divákovi zabublá, jakou gloriolu tu vlastně nasadili na hlavu člověka za to, že vzal jednou neobratně fanku do ruky, zatímco on, sedřený pracující s nezdravě utaženým opaskem, jen bezradně zírá, jsa v obavě, zda mu zítra zas nedají někde přes držku nebo ho vyšťouchnou ve frontě s narvanými vozíky plnými žrádla a elektroniky nebo neoznačí za zkurveného rasistu, pořád se užasle dovede dívat až do konce a říct si pak bezděčně: "ano, o Vánocích jsem viděl opravdu zajímavý dokument." (30.12.2014)