Komuna

Co zbylo se slibného námětu společného soužití volnomyšlenkářské skupiny, ve které všichni zažili šedesátá léta v nejlepším věku? Jakýsi bludný kruh, ve kterém se míchají (ne)naplněné potřeby se skrývanými city a falešným úsměvem. Ano, základní dějová linie je řešení neřešitelného. Ona, On a Ona o dvacet let mladší. Vše ostatní, námětově možná mnohem zajímavější, se zde děje velmi nahodile a zpovzdálí na sebe jen zoufale upozorňuje. Skvěle zrežírovaná, nicméně pro mě nepříliš záživná romance, jež se mohla odehrávat prakticky kdekoli. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (28.03.2017)

Rozpad jednoho intelektuálního manželství v prostředí komuny dospělých lidí. Čekal jsem, že to bude víc o komuně jako takové, že všichni členové dostanou víceméně stejný prostor a uvidíme, jak může takové společné soužití vypadat, jaké vztahy tam mohou vznikat, jak se lidi můžou navzájem ovlivňovat a organizovat a jaké má výhody/nevýhody, ale komuna je tu jen pozadím pro jeden milostný trojúhelník. Rozhodně se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Dyrholm a Thomsen hrající ústřední pár jsou výborní. (23.01.2021)

O radikálech vyznávajících volnou lásku na troskách jejich osvícenství. Trine Dyrholm zdařila zachytila vnitřní boj ženy středního věku, která objevila novou svobodu sedmdesátých let, ale zároveň se stala její obětí. Její Anna nedokáže sjednotit své srdce s hlavou. Ulrich Thomsen ztvárnil podrážděného Erika. Jeho milenka je medicína pro jeho zvětralé manželství. Každopádně je to neobvyklý pohled na rodinné drama a na nové limity osobní svobody v sedmdesátkách. (05.12.2020)

„Nudím se, Eriku. Něco se musí stát. Ty nezavřeš pusu. Seš milej, ráda se s tebou směju. Ale jako bych to už všechno slyšela.“ - „Aha.“ - „Chci mluvit i s někým jiným. Jinak se zblázním. Tahle fantastická vila se musí zaplnit fantastickýma lidma!“ Jen aby se to Anně nepřejedlo aneb kdo chce kam, pomozme mu tam…Co uděláte, když zdědíte velký dům? Prodáte ho za tučnou sumu? Anebo se tam nastěhujete s partou lidí a pokusíte se žít ve společenství? Zpočátku to vypadá krásně. Zábava, podporování se, budování něčeho nového a velkého. Divák ovšem tuší, že mezi takhle různorodými lidmi to dřív či později začne skřípat. A přestože Komuna kvalitou nedosahuje jiných Vinterbergových filmů, postupně se hlavně v psychologické rovině solidně rozjede, a to i herecky (vládne Dyrholm). Nejlepší jsou společné kuchyňské scény, z nichž většina obstojně graduje (zároveň nabízí i různorodý mix emocí publika). Jen je škoda, že konec vyznívá utopisticky. Přesto na rozdíl od jiných hodnotících neskončím u průměru a přihodím 1* navíc. (10.11.2023)

Na to, jak jsem se jinými Vinterbergovými filmy dokázala nadchnout, Kollektivet považuju za vyslovené zklamání. Jako retro vzpomínka snad obstojí, ale pro reálné pochopení toho, jak moc je filmový námět vzdálen tehdejším náladám na předměstí Kodaně, většině diváků chybí kontext. Takto zbývá příběh o jednom velikém egu, který je pouze ohlupující a smutný. Lépe zvládnuté téma můžeme najít ve filmu Co kdybychom žili společně? (16.01.2021)