Křížová palba

Dost jsem se těšil a trailery byly vynikájící, ale nakonec to není taková pecka jak jsem čekal. Všichni tu jsou sice sympaťáci, ale nic, než rutinní přestřelka to není. Navíc jsou všichni hned postřeleni do noh, takže se pak už víceméně jen po skladišti plazí. Ani nijak moc brutální to není, rozhodně nečekejte žádné krvavé cákance jak u Tarantina nebo Johna Woo. Ten eRkový rating je spíše za sprostou mluvu. 6,5/10 (08.07.2017)

Je zde černý humor, ale možná trochu kazím partu , ale jaký je smysl toho všeho? Je to film bez duše. Jsou zde jen Halloweenove kostýmy a střelecká artilerie. Připomínalo mi to když jsme hráli na Václavském náměstí v Praze ve třetím patře v katakombách paintball pět proti šesti. Ne každý film se může stát dalším Titanikem. (11.05.2020)

Velice zvláštní, dobře obsazená, budgetovka. Kdo viděl trailer, tak v podstatě ví. 2 party vesměs psychicky nevyrovnaných osob mají v plánu uzavřít obchod se zbraněmi, ale něco se samozřejmě nepovede, a to je celé. Jak už napovídá název, celý film je o jedné velké přestřelce, která občas dokáže strhnout, občas rozezní nějakou pěknou hudbu, ovšem po hodině mi přišlo, že to 90 minut mít nebude, ale třeba 120. Jako jednohubka dobré, ale vidět to už nepotřebuji...5/10 (14.06.2017)

Parta lidí v ostentativně sedmdesátkových hadrech po sobě hodinu a půl křičí a střílí v jedné staré tovární hale. Je to sice trochu zdlouhavější a méně přehledné, než bych čekal (minimum celkových záběrů Wheatleymu na druhou stranu umožňuje postupně odhalovat nová zákoutí haly), ale jako stylovou, nekomplikovanou zábavu, která nabízí přesně to, co slibuje trailer (a nic moc navíc) si to lze bez větších výhrad užít. Ben Wheatley si zřejmě chtěl vyzkoušet, zda podobně high-concept materiál zvládne přetavit v záživnou žánrovku. Zvládl a zřejmě si to i s herci, z nichž většina své postavy modelovala na základě jednoho charakteristického znaku (vzhled, věk, akcent), takže vám nesejde na tom, kdo schytá kolik kulek, náramně užil. Jen nečekejte film, který by vynikal svou sofistikovaností nebo přepisoval pravidla žánru (za jeden z nejchytřejších scenáristických tahů považuji to, že většina aktérů je krátce po začátku střelena do nohy, takže jim následně trvá mnohem déle překonat poměrně krátké vzdálenosti a příběh tak nekončí po půl hodině). Oproti Tarantinovi má Free Fire mnohem jednodušší vyprávěcí strukturu (žádné skoky v čase) a tedy i přímočařejší průběh, jakkoli je v něm patrná jistá snaha o rytmizaci pomocí odhalování nových skutečností (byť ve výsledku vlastně stejně na ničem z toho nezáleží, což nám film sám dává ironicky najevo pointou scény se zvonícím telefonem). Oproti Scorsesemu zase není tak vymazlený, pokud jde o kameru a střih. Wheatley vyprávění občas nakopne prudkým nájezdem, záběrem z velkého nadhledu nebo prostříháváním mezi dvěma akcemi, ale o soustavném využívání určitých stylistických postupů nelze mluvit. Filmu nejvíc pomáhá, že odmítá brát vážně sám sebe, natož své postavy, což je pro brutální slapstickové scény, kdy se máme smát tomu, jak někdo někoho střelí do hlavy, ideální výchozí nastavení. Stupeň absurdnosti a neúcty k tomu, co se sluší a patří, je chvílemi takový, že jsem si vzpomněl na Monty Pythony („Já nejsem mrtvý“), což je asi jedna z největších poklon, kterou lze vyseknout filmu, jenž chce diváka především dobře pobavit. 80% (30.03.2017)

Má to vtipnej začátek - zábavné dialogy party stupidních idiotů s roztodivnými akcenty, atmosféra postupně houstne a člověk jen čeká, kdy se to celé posere. No a jakmile se to zvrtne, film vrcholí závěrečnou přestřelkou. Problém je, že onen vrchol nastane po dvaceti minutách a přestřelka trvá dvě třetiny stopáže. Vtipné dialogy ustanou a postavy už prakticky nevypouští nic zajímavého, jen na sebe křičí, do toho po sobě naslepo střílí a je to prostě celé děsná nuda. (28.12.2017)