9. duben

Docela jsem se pobavil nad některými komentáři (kola proti tankům a podobně), když cyklistickými rotami či prapory disponovala téměř každá evropská armáda (německou nevyjímaje). Pěší divize byly na počátku války opravdu pěší, takže kola představovala při rychlých přesunech obrovskou výhodu. Ale k filmu. Užil jsem si ho. Potěšilo mě, že dánští tvůrci ze svých vojáků nedělali něco víc, Američané i Rusové by si z nich měli vzít příklad, celý snímek na mě proto působil krajně autenticky. Potěšily mě i velmi pěkné záběry na Pzkfw II i SdKfz 222/ 223, nadchla mě tísnivá atmosféra prostoupená bezmocí a myslím si, že se tento film, na rozdíl od mnohých válečných velkofilmů, opravdu povedl. (23.10.2019)

Tak nějak mám pocit, že tu leckdo hodnotil onu samotnou kratinkou anabázi i její rozporuplné výsledky a nikoliv film. Já osobně si myslím, že byl natočen skvěle. Nepostrádal napětí ani první náznaky strachu z toho rachotu od shromažďujících se vojsk tam za hraniční čárou, kde se rozprostíralo Německo. Opravdu mi nešlo situaci nepřirovnávat k roku 1938 krátce po mobilizaci. Takhle totiž by nějak podobně asi začala válka u nás. Jistě, naše opevnění by si žádalo nasazení paravýsadků a Praha a další hlavní města by asi shořela po náletech luftwaffe, ale další boj ve vnitrozemí se mohl odehrávat přesně takto... Velitel jednotky ve filmu to řekl přesně: ,,Někdo musí být první''. Řekl to jako chlap a jako voják své země, které hrozí napadení. Každý z koloroty věděl, co to pro ně asi bude znamenat - být první. Bylo opravdu dechberoucí sledovat komunikaci veliteství s jednotlivými stanovišti na hranicích, odkud dalekohledy směřovaly tam kde se hromadila nejmocnější a nejvycvičenější armáda té doby. Tak jak ona stanoviště postupně umlkala, bylo jasné, že Němec nedělá jen provokativní manévry těsně kolem čáry... Ve filmu dojde k pár slušně zpracovaným bojům a já tento film úplně s klidným svědomím řadím do své sbírky válečných snímků. Jednak je to zase kousek historie týkající se brutální okupace Evropy a také bez ohledu na to, že se Dánsko vzdalo aniž by to ony jednotky věděly, splnili hrdě svůj úkol. Bránili svoji zemi proti hordám nepřátel statečně se vším co měli k dispozici. Navíc proti přesile jak technické tak početní. Film je jim tak velmi solidní poctou. * * * * (30.09.2015)

Film je to výborný a není k tomu mnoho co dodat, ale komentář si přesto neodpustím, zejména po přečtení názorů výše, z nichž některé srovnávají situaci Dánska a Československa. Pro ty, kdo mají v dané tématice drobné mezery: onu možnost hrdinství nám neupřel prezident Beneš, ale alibistická, sobecká a zbabělá politika našich "spojenců" Francie a Velké Británie, která je před válkou nakonec stejně neuchránila. V roce 1939 jsme už dávno neměli nejen "příhraniční pevnostní systém", který byl už půl roku v rukou Německa, ale ani toho prezidenta Beneše, ten už nějaký čas pobýval v emigraci a jeho místo dávno zaujal prezident Hácha. A s naším bojem se to má tak: naše vláda přijala (neboť těžko mohla dělat cokoliv jiného) Hitlerův diktát a kapitulovala, podobně jako dánská vláda ve filmu - a stejně jako v Dánsku se i u nás špatně informované jednotky postavily na hrdinný a marný odpor - o nich mluví ve svém komentáři flanker.27. A světe div se - oni o tom ti Dánové netočí filmy NA ROZDÍL od nás, ale STEJNĚ jako my. O frídeckém incidentu vznikl už v roce 1956 Sequensův snímek "Neporažení", který stojí (i přes své pochopitelné dobové ideologické zabarvení) za shlédnutí zrovna tak, jako "9. April", třeba jen proto, aby bylo o nějaký ten zbytečně sebemrskačský komentář méně. (06.12.2015)

Pokud dostanete 40 nábojů na osobu a se svojí cykločetou se máte bránit německé (byť pěší, ale s obrněnými vozidly a tanky) divizi, tak bych si moc velké naděje nedělal. I když vás podporuje motočeta na sajtkarách s pár kulomety a vaše četa má taky jeden kulomet. Zajímavé byly vzpomínky dánských pamětníků- učástníků bojů na závěr. Jak je vzpomínán otec jedno z nich pronesl, radši bych byl, kdyby můj syn padl než aby nebojoval. Pilou Asbæk jako by v roli poručíka Sanda byl předkem kapitána Clause Pedersena z Boje (méně bojové, ale rovněž doporučuji). Forma je rovněž dobře zvolená Jak píše flanker.27 podobný film by u nás mohl vzniknout na téma boje o Czajankový kasárna v Místku(14. březen 1939) a nebo boje na Podkarpatské Rusi (14. až 24. březen) proti Maďarům. I když z první události se inspiruje volně film Neporažení z roku 1956. Ale myslím, že ten kvalit 9. dubna (aprila) nedosahuje. Obavám se, že nový film by mohl být horší a být aprílem v uplně jiném smyslu. (09.02.2017)

„Zaslouží si vědět, co se děje.“ - „Ano. Ale to není naše rozhodnutí, poručíku.“ Cyklistika je prospěšná činnost, ale jednomu u ní může jí i o zdraví aneb pokud si říkáte, že nemůže být smutnější pohled než na Poláky snažící se wehrmacht zastavit na koních, podívejte se na Dány, kteří se o to pokouší na kolech…. Stačí jedno nezvykle urputné noční probuzení a vojáci rychle pochopí, že tentokrát nepůjde jen o cvičení. A odvaha možná bude brzy to jediné, s čím si budou muset vystačit, až se vydají vstříc temné noci, během níž netuší, co je vlastně čeká…Malý, nenápadný film, který sice nenabízí tu nejvýpravnější válečnou podívanou, ale to neznamená, že by neměl sílu. A výborně ukazuje citové pohnutky nejen řadových vojáků, nýbrž také důstojníků, jejichž život není jen o popíjení koňaku při poslechu gramofonu, ale též odpovědnosti v té největší nouzi. A nechybí ani ta deziluze při uvědomění si, jak zoufale marné to snažení bylo. Za mě solidní 4*. „Velitel samozřejmě řekl, že to nebylo zbytečné. Ale cena…ta byla pro někoho až příliš vysoká.“ (10.10.2021)