Manželé a manželky

Woody Allen je bystrý pozorovatel lidských vztahů a rozpitvávat partnerské svazky je jeden z jeho nejoblíbenějších filmových motivů. Manželé a manželky se dají považovat za jakousi učebnici manželského, resp. partnerského, života, za jakousi filmovou obdobu populárních knih našeho dr. Plzáka. Najdeme tam všechny základní typy manželských problémů, krizí a jejich možných východisek. Tenhle snímek patří ke komerčně nejúspěšnějším pracím Woodyho Allena, protože v téže době se rozpadl jeho dlouholetý svazek s herečkou Miou Farrow a rozpadl se mimochodem opravdu divoce za škodolibé asistence bulvárních médií. Divácká obec i kritici měli tendenci nahlížet na tenhle film jako na rodinou realitu Woodyho Allena. Film je tradičně pečlivě obsazený a skvěle odehraný, ale oproti ranným Allenovým pracím mi přijde méně zábavný. Je to opravdu spíš výborně natočená příručka než film, který by mě emočně dostal tak jako třeba Hana a její sestry. Mia Farrow tady má zajímavou roli na první pohled křehké submisivní ženy, která ale dokáže nenápadně manipulovat se svým okolím a ve skutečnosti vychází jako nejméně sympatická postava z té šestice nešťastníků, na jejichž počínání shlíží Allen zhůry. Celkový dojem: 65 %. (02.06.2011)

Doporučovala bych všem, kdo chtějí točit vztahovky, ať vážně či nevážně, ať si nejdřív dobře prohlídnou tento film, aby se přesvědčili, jestli to Woody Allen už nevybádal a nenatočil za ně, a přitom vzal téma nevěry, stárnutí, stereotypu (který ovšem nemusí být vůbec na škodu), svědomí a pochopitelně lásky a sexu vůbec pěkně od podlahy, z různých perspektiv, s nadhledem i porozuměním, jak to asi umí jenom on a jak to stále rozvíjí ( a někdy bohužel opakuje) ve svých dalších filmech. Kdyby to bývalo mnoho tvůrců učinilo, mohli jsme být ušetřeni různých smrtelně vážně se beroucích "skvostů" nebo třeskutě trapných komedií na téma nevěra (dosaďte si sami tu svoji "jéžišmarjá, to je volovina!"). Tady je nejlepší Judy Davis a v závěsu Woody Allen. Mia Farrow mi film dost kazila, nemám ji ráda, a to odjakživa, ne kvůli jejímu tyjátru při rozchodu s Allenem. Nelíbila se mi snad v žádném filmu a třeba Velkého Gatsbyho podle mě úplně pohřbila, stejně tak jsem kvůli ní nedokoukala Johna a Mary. Pro mě je prototypem zdánlivě slabé a empatické, přitom ve skutečnosti silné a sobecké ženy - pasivně agresivní, jak to Woody Allen trefně nazval, a to prosím v době, kdy ji měl moc rád. (09.07.2012)

Všichni moc dobře víme o události, která pověst vytříbeného pisatele dialogů na čas poskvrnila. V roce 1992 herečka Mia Farrow objevila kompromitující fotky, které usvědčovaly Woodyho z poměru s její adoptivní dcerou Soon-Yi. Soudní a mediální teror, který Mia rozpoutala, značně zkreslil fakta a mnozí dodnes netuší, jak to celé vlastně bylo. My víme, že to bylo paradoxně v období, kdy Allen vyrukoval s moralistickou komedií Manželé a manželky. I v ní se naneštěstí objevil jistý hořký stereotyp, vyplývající právě z potřeby obsazovat svou milou Miu do téměř každé role. Přesto je tenhle Allen znovu velmi silný v základech, ač v mnoha momentech i přes tu silnou hořkost spíš vlažný. Ale na čtyři hvězdy se vydrápal. (09.03.2016)

Další z řady Allenových snímků, který se zabývá mezilidskými vztahy. Allen má zvláštní kouzlo v tom, že dokáže divákovi servírovat jedno životní moudro za druhým a vy se velmi často dostanete do bodu, kdy s ním prostě musíte souhlasit. Velmi chválím vyprávěcí prostředky, režisér prokládá příběh výpověďmi jednotlivých postav a divák má tak možnost pochopit motivy jejich jednání více do hloubky. Hodnocení snižuji za to, že u Allena v příbězích neustále postrádám "něco", co by v ději znamenalo jakýsi zlom. Osobně mám pocit, že až si na tento film třeba za rok vzpomenu, nebudu schopna ´děj dopodrobna popsat, protože mi zde chybí nějaký milník, kterého bych se chytila. (08.12.2011)

Můj v pořadí patnáctý film, který jsem od Allena viděl, z toho desátý s nejvyšším hodnocením. A stejně mě Mistr dokáže znovu překvapit, až z toho neumím přestat žasnout. Vždyť s tolika zkušenostmi s jeho nešikovným nimralstvím ve vztazích bych ho měl mít přečteného se vším všudy, ale přesto nedokážu odolat. I přes správně navádějící název filmu jsem nečekal, že na mě vybalí studii manželských vztahů v pravém slova smyslu, silně kousavou, s dostatkem objektivity, ale zase bez přehnaně chladného nadhledu - a že v ní vyjádří myšlenky, na které se snadněji dívá než o nich po závěrečných titulcích mluví. Občas navíc přihodí trochu nepostradatelného humoru, tentokrát se silně hořkou příchutí (nejvíc ho ve svých horoskopických hláškách pobrala jednodušší Sam). A jako kdyby to nestačilo, dokáže divákovi připravit i hřejivou atmosféru, to při srdečných promluvách s nadanou studentkou (civilním způsobem krásná Juliette Lewis). Už x-tý film, u kterého říkám, že patří k režisérově úplné špičce. A zdaleka ne poslední. Silvestrovská projekce 2006 (31.12.2006)