Dellamorte Dellamore

Skvelé a vskutku originálne dielo. Jedna z najčiernejších komédií akú som mohol vidieť vsádza v prvej v polovici hlavne na obľúbených zombiekov, a tá druhá je surealistický mindfuck. Celé je to popretkávané technicky dokonalými zábermi, ktoré pôsobia na diváka priam magicky, hlavne kvôli neopozeraným uhlom pohľadu. Ako ďalšie ťažké plus vidím v krásnej symbolike motívov lásky a smrti, ktoré sa neustále miesia do seba spolu s otázkami o nejakom tom zmysle života, keď aj tak všetci skončíme pod zemou. A Rupert zahral undertakera bravúrne, proste drsnejšieho flegmoša, len tak skoro nenájdete. Silno zaslúžených 5*. (05.10.2011)

Hodně originální zombie horor a navíc hezky prošpikovaný humorem. Úděl hrobníka, kde ožívají mrtvoly, není jednoduchý. Mrtvolky po týdnu ožívají a je potřeba je střílet a vracet zpátky do hrobů. To jde hlavnímu hrdinovi náramně. Do toho nějaká ta zvrácená romantika a je o zábavu postaráno. Dellamorte Dellamore je svým způsobem docela zvláštní film a nabízí také umělecký zážitek. Humor možná není takový ten, kdy se popadáte za břicho, ale úsměv na tváří dokáže vykouzlit. Mezi klasickými zombie horory je Dellamorte Dellamore jako takové ošklivé káčátko, ale ne svou ošklivostí, ale tím, jak z žánrovky vybočuje. Makabrózní netradiční podívaná! (17.09.2019)

,,Jen přes mou mrtvolu!" ,,Tak to hned napravíme!" Popravdě jsem čekal větší taškařici, ale nakonec jsem byl spokojen. R.Everett je skvělý herec, souhlasím, že nedoceněný, i když nevím, zda to skutečně souvisí s jeho přiznanou homosexualitou. Ovšem obří nahé prsy Anny Falchiové rozehrává s bravurou a jejich milování na hrobě je bizarní a vášnivé zároveň. Prostředí hřbitova je úchvatné ve dne i v noci, mnohý obraz by stačilo zastavit a pak pověsit na zeď. Zaujalo mě ztvárnění Ostrova mrtvých ( švýcarský malíř Arnold Böcklin) jako miniatury uprostřed hřbitova. A kostnice! Nádherná, temná, připomene gotické horrory, Hammer studio, ale i Fulciho. Zdaleka ne tak vtipné jako Evil Dead, což je možná dobře. Hřbitov, smrt, život, smrt, osudová žena, život po životě, boj a klid. (10.01.2012)

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. (28.01.2008)

No jo, úlet jako hrom, o tom žádná. Ovšem osobně raději preferuju menší náklad šaškovských opiček. Jinými slovy vážnější tón by tomuhle v mnoha ohledech jasnému žánrovému masterpiece slušel mnohem víc. Ale i přesto mne Argentův žák nezklamal, fantasticky personifikovaná smrt, absurdní dějové zákruty a finální výjeb s divákem posunují Dellamorte Dellamore na mém žebříčku pohledných "hovadin" docela vysoko. A v neposlední řadě i Anna Falchi a její "zombie vamp". Nikdy bych neřekl, že by se mi sbíhaly sliny na rozkládající se fešandu. (31.03.2016)