Most u Remagenu

Naprosto vynikající válečný film bez příkras, bez velkolepé výpravy a o to lepší, působivější a realističtější. Jeho zobrazení znepřátelených armád je skutečně realistické a lidské a tak to nějak skutečně mohlo být. Na obou stranách se najdou zbabělci i stateční vojáci, oddaní své věci. Konec války a pád fašisitckého Německa nabývá plných obrátek. Vojáci obou armád jsou zdecimovaní, unavení. Američané jsou tisíce kilometrů od svých rodin, jsou nalomení a pološílení. Seržant Hartman ve skvělém podání George Segala je válkou unavený férový chlap, který nechce nic jiného, než přežít a zachránit co nejvíce svých mužů. Ben Gazzara výtečně zahrál vojáka Angela, obyčejného až prostého člověka. Právě s ním jsem se stotožnil asi nejvíce. Osm let po "Sedmi statečných" se Robert Vaughn zhostil mírně fanatického, ale silného a statečného majora Paula Kreugera, který ovšem za svoji statečnost a neśtupnost tvrdě zaplatí. Spolu se "Skleněným peklem" jedno z životních děl Johna Guilermina. V malých rolích si můžete povšimnout Rudolfa Jelínka a Víta Olmera, poněvadž byl film natočen v Československu. Nejsilnější scéna je pro mne nejspíš ta, jak pološílený Hartman jde bezhlavě a nepřítomně kolem bitevní vřavy za zvuků nádherně mrazivého pochodového soundracku Elmera Bernstaina. (17.02.2005)

Marec 1945. Nemecká armáda sa sťahuje za Rýn a poslednou vstupnou bránou pre spojencov cez túto rieku je most v mestečku Remagen. Malá motorizovaná jednotka na čele s poručíkom Hartmanom (George Segal) dostane za úlohu tento most dobyť. Film zaujme hlavne tým že sa natáčal vo vtedajšej ČSSR a Rýn tu zastúpila Vltava. Inak scény bojov sú viac než zajímavé. Uvidíme tu aj tanky M-24 chaffee uprostred bojov v meste alebo aj scény kedy sa deti a chromí starcovia v skopčáckých uniformách húfne vzdávajú spojencom. Nádherná ukázka toho že Hitler v závere vojny vyčerpal väčšinu ľudských zdrojov. Ďalšou zaujímavou scénou je útok bombardérov B-24 liberator na mesto a záverečný akt kapitulácie nemeckej posádky. Inak medzi hercami určite poznáte Rudolfa Jelínka alias Jirku Hradce z majora Zemana alebo Víta Olmera. (12.02.2012)

Velkoryse natočený válečný film o zmatcích i nesmyslnosti války. Evokuje i atmosféru Pražského jara právě tím, že byl natáčen u nás; v předcházejících letech by šlo o cosi nepředstavitelného (finančně hladová normalizace teprve měla nastoupit a dnes zapomenutý pojem devizového cizince byl takříkajíc v záběhu). Tragédie nesmyslných smrtí (v Německu dezertéři z vokssturmu-lidobrany nebo branné moci-wehrmachtu byli omilostněni až před několika lety; do té doby měli být bez nároku na invalidní důchody oni, zatímco jejich vdovy či sirotci zase bez možnosti pobírat za ně v případě smrti příslušné sociální dávky; u válečných zločinců tomu často bylo jinak). Poznání, že válka je stejně krutá a nemilosrdná jak na svém počátku, tak ve fázi svého vyhasínání, je deprimující. Stejně tak jako pohled na mrtvoly dětských vrahů v nacistických uniformách. Pohled z obou stran tento tísnivý nečernobílý dojem jen dále umocňuje. Přítomnost amerického filmařského štábu měla pro nás i jednu aktuálně hořkou příchuť: jejich vozidla posloužila ruským lhářům z Pravdy, agentury ANP a dalším jako důkaz o údajné přítomnosti západních armád na našem území. Nepřímo a nechtěně se tak spolupodílela na srpnových událostech druhé okupace. Film je nevšední nejen kvalitou svého zpracování, tehdy snad poprvé přibližující válečné události opravdu bez příkras z blízka, ale i těmi dnes čtyřicet let starými událostmi svého nedobrovolného kontextu. I v tomto případě nevšední znamená po čertech dobrý. (11.10.2008)

Jde spíše o průměr, kterému tu jednu hvězdičku přidají české lokace a některé i dnes fantasticky vypadající záběry a scény explozí a demolic. Možná že v roce 1969 bylo zobrazení Angela jako zlodějíčka mírně podvratné a postava majora Kreugera trochu narušovala zažité stereotypy o zlých Němcích, ale dnes jde jen o provařená klišé. Herecké výkony jsou velmi matné, Segal nemá co hrát, Gazzara jede na půl plynu, van Eyck celkem rychle zmizí. Snad jen Vaughn se trochu snaží, ale tragickou ironii, která na něj dopadla, mu stejně nevěřím. A tak jsou největšími hvězdami paradoxně Jelínek s Olmerem, kteří si kradou veškerý čas před kamerou pro své české diváky. Ale ani o nich nelze napsat, že by nějak hráli. (30.08.2013)

Věšinou mám podobný názor jako většina hodnotících, ale v tomhle případě tomu tak není. Staré válečné filmy mám rád, protože se prostě uměly točit. To částečně platí i o Mostu u Remagenu. Kamera je většinou velmi dobrá, hudba správně burácí, ale mně to prostě nějak nesedlo. Bitvy mi přišly sice monstrózní, ale hodně nepřehledné. Měl jsem hodně problém orientovat se, kdo je kdo. A je to škoda, ten námět byl zajímavý, ale přišel mi prostě zabitý. Nehledě na to, že "náckové" tu mluví anglicky, což mi teda přišlo dost hloupé. Z herců vyniká asi jen Vaughn, který si roli užil. Ostatní mi pár hodin po zhlédnutí splývají, což není dobře. Na druhou stranu tehdejší natáčení v Československu asi muselo být hodně zajímavé a tiché role českých herců jsou třešničkou na dortu. Přesto ale víc jak tři nedám, protože to tak prostě necítím. 50% (09.08.2010)