Noční recepční

Night Manager má skvělou zápletku, kterou kazí fakt, že postavám jsou vnucovaná rozhodnutí ne na základě logického vývoje, ale opravdu jen proto, že to zápletka přesně takhle vyžaduje. Příkladem budiž chování Roperovy metresy Jed, která dlouhé roky žije ve vztahu, ze kterého se snaží dost zoufale utéct ve stylu týrané manželky (což není), nebo zásadní rozhodnutí hlavní postavy se do celé akce zapojit. Ano, dostanete jakási vysvětlení, ale příliš realistická nejsou. A přitom tohle téma propojení politiky a špinavého byznysu by si realističtější zpracování tolik zasloužilo... Nepřidá tomu ani fakt, že je zbytečně primitivně dál potvrzovaná divácká averze vůči obchodníkovi se zbraněmi Roperovi (je rasista, třeba), čímž tvůrci zbytečně couvají z šedých odstínu postavy do černé. Jako celek je ale tenhle seriál lepší než soubor mých výtek, už díky pomalu budované atmosféře a skvělému Lauriemu, jehož obsazení byl vynikající castingový tah. (20.09.2016)

Mnoho lidí přirovnává tento seriál k Bondovi kvůli tomu, jak je seriál zpracován. Proto jsem se rozhodl, že se něj podívám. Anglických seriálů jsem viděl už mnoho, ale Night Manager patří mezi ty lepší. Sice jsem se zde nedočkal velkého množství akčně vypjatých momentů jako v Bondovi, ale o tom to tady není. Do hlavní role byl obsazen možný budoucí nástupce nejznámějšího britského agenta, tudíž bylo zajímavé, jak se se svou rolí popasuje. Podle mě si Tom Hiddleston počínal excelentně. I Olivia Colman si počínala na jedničku. Kdyby se v seriálu neobjevil Hugh Laurie v roli hlavního padoucha, tak by seriál sám o sobě spadl do průměru. Takto do byla velmi dobrá podívaná s gradujícími momenty. Za mě dávám 80% (12.06.2016)

První dva díly přinesly spoustu informací o příběhu a postavách, takže tempo bylo pomalejší, ale seriál si tohle mohl dovolit. Díky tomuto načrtnutí si totiž zbytek epizod vystačil s napínavou a promyšlenou hrou na kočku a myš, přičemž nebylo vždy jasné, kdo zastupuje kterou roli. Všechno se to navíc obešlo bez fyzické akce, různých přestřelek či honiček, i když na pompézní scény taky dojde. A úvodní titulková sekvence je krásně nápaditá a připravuje na to, co přijde. (17.05.2017)

Jsem přesvědčenej, že to je předevšim kvůli Hiddlestonovi, kterýmu prostě zobu z ruky (a do kterýho bych už, bejt ženská, byl naprosto jistě zabouchlej), ale mě to prostě bavilo - výběr tý hlavní herecký pětice je totiž i "chemicky" vyladěnej dokonale (Hiddleston, Laurie, Hollander - Debicki, Colman). Stačí podle mě, aby člověk měl rád aspoň jednoho z týhle pětky, a pak ho Noční recepční prostě musí minimálně bavit - a to i díky nepřepálenýmu formátu; těch šest dílů je tak akorát. Celý to je samozřejmě (POZOR, TROLEJ) tak trochu příběh o tom, jak hnusnej a cynickej zloun dostal od sympaťáka roku na pamětnou, ale vůbec to nevadí, protože hra na kočku a na myš Laurieho a Hiddlestona prostě funguje díky jejich obrovskýmu charismatu skvěle. Líbila se mi i nejednoznačná postava Debicki (Jed) nebo nevyzpytatelnej Hollander (Corky) - trochu superhrdinskejm zjednodušením některejch částí seriálu souvisejících s geniálnim plánem Hiddlestona a Colman se to ale samozřejmě nevyhnulo (inscenace únosu hned na začátku, výlet do Laruieho tajný pracovny i bezproblémový sdílení fotek, grandiózní finále odehrávající se ve stejnym hotelu, kde vznikla záminka Hiddlestonovy pifky na Laurieho - a kde jen po pěti letech už z mnohadesítkovýho personálu očividně nebyl až na jednoho kuchaře příhodně nikdo, kdo by Hiddlestona jako dřívějšího hotelovýho manažera znal nebo si ho i jen pamatoval, atd. atd.) - o to víc mě potěšil ten krásnej fail těsně před koncem, kterej se jim podařil s tou sledovačkou konvoje. Celkově je to za mě parádně zábavná akčně-konverzační exhibice Hiddlestona a Laurieho, která by sice zrovna bez těchhle herců asi ničim moc zajímavá nebyla, ale právě proto, že zrovna s nima je, tak za zhlídnutí rozhodně víc než stojí. (23.04.2019)

Jediné, co mi z téhle špionážní minisérie zůstalo v hlavě, je naprosto nevhodně obsazená postava Jonathana Pinea. Hiddleston v roli okolnostmi zmítaného agenta v utajení působí zkrátka jako pěst na oko a kvůli té jeho nekonečné přehlídce široce sladkých úsměvů ho od nynějška nejspíš budu mít problém akceptovat v jakékoliv vážné roli. Le Carrého knihu neznám a nedokážu tedy posoudit, nakolik je nezáživnost propírané látky vinou předlohy, co ale vím určitě je to, že většina přednesených hereckých výkonů (včetně Laurieho) je někde na úrovni ochotnického spolku. Britské televizní produkci to občas prostě ustřelí do neskrývaného teatrálna a to je potom peklo. Škoda, na tuhle chuťovku jsem se docela těšil. (25.01.2017)