Čarodějnice

Takový milý příjemný film na nedělní večer, jen někdo měl té rodině říct, že na krvavého vražedného králíka platí svatý handgranát... No dobrá, dosti cynismu. Film, po kterém se mi nebude dobře usínat. Ne pro nějaké obzvláštní množství strachu, ve skutečnosti jsou těmi hlavními pocity nepohodlí, neklid, těkání myšlenek. Ve středu záběru jsou lidé, jejichž myšlenkový svět je plný pověr vidících ďábla nikoli jen za každým stéblem trávy, ale v každém pohledu, slově, čemkoli, co neodpovídá představě oddanosti boží pravdě. Tahle bigotní víra se pod tlakem událostí mění ve fanatismus, z mysli změněné vírou v tuhou pevnost se pod tíhou reality stává ruina a nakonec to nejhorší jsou vzájemná nedůvěra a podezírání, které de facto žádného skutečného ďábla nepotřebují, protože víra sama z něj udělá skutečnost, aniž by se o to on sám rohatý musel obzvláště snažit. Snad právě proto mě mrzelo, že jsou ve filmu temné síly přímo přítomny, protože bez nich by vyznění filmu bylo ještě silnější. I tak jde ale o velmi kvalitní ani ne horor, spíše velmi drsné psychodrama o rozkladu jistot, o které se mohl člověk opírat jako o hůl, ale které mu nakonec cestu do zkázy ještě urychlily. A pak, když z toho světa zbudou jen ruiny, pak je vhodný čas na smlouvu. (04.04.2016)

Horror? Ale kdeže....sociální drama o rodině, která je v zajetí tmářství a bludů. Nekonečné bláboly o Bohu natahují nijak napínavý ani originální snímek. Z větší části jsem měl pocit, jako bych sledoval švédský seriál Raskenové (1976), pak Čarodějky ze Salemu, trocha z Vesnice a štipec Záhady Blair Witch. Nejlepší tak jsou les, černý kozlík a pošmourný vizuál. Z osazenstva mě zaujala jen dvojčata. Zbytek nehezké rodiny je amatérský přehrávající ansábl z HorníDolní. O co více jsem se těšil, o to více jsem byl ubit nezáživným blábolem bez atmosféry a napětí. Děkuji sám sobě, že v kině jsem tuhle bosorku nestihl... (25.04.2016)

ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl tak přesný, tak výstižný film, kde logika vývoje ve vzájemně neodlučitelných rovinách světské i duchovní ani na okamžik nezaváhá a vymezuje děsivě jednosměrnou cestu ke znepokojivému cíli jasně determinovanému ve vůbec první scéně prvním hříchem. nejen vzhledem k ohromující autenticitě při vystižení dobové mentality, k dokonale cílevědomému zpracování, které mi z nějakého důvodu připomnělo přísnou soustředěnost režie Michaela Hanekeho, a velmi výstižnému, uváženému a uvědomělému uchopení nadpřirozeného elementu, ale především zmíněnou determinovaností v logice pevného řetězce událostí budil film takovou hrůzu a plně si zasloužil zařazení do kategorie "hororu". bojím se, že přesně takto se věci měly a mají. (28.03.2016)

Filmařské mistrovství obtěžkané výbornými hereckými výkony (především děti), atmosférou tak hutnou, že by se z ní mohla materializovat samotná Deprese a tíživým smyčcovým koncertem. Pouze je dobré si uvědomit, na co vlastně do kina jdete. Čarodějnice a těch několik málo záběru na ní samotnou rozhodně nepatří mezi to, na co byste se chtěli dívat každý večer před usnutím. To je tedy hnus se vším všudy. Ale i když zrovna není před kamerou, je její astrální tělo cítit ve všem kolem. Depresivní masakr. S blížícím se koncem přichází i lekačka hlásící se vehementně o dvojitý bypass, samotné finále na čarodějnickém sabatu s rituálním tancem patří k vrcholným momentům filmu. Eggers natočil osobitou a jedinečnou agónii s charismatem stejným jako je hlas Ralpha Inesona. 1 milión dolarů(rozpočet)/29 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (28.03.2016)

Po strašně dlouhé době odcházím z kina s 5ihvězdičkovými dojmy. Ikdyž co jsem pochytil ohlasy lidí v sále, většinu lidí to nebavilo nebo to evidentně nepobrali a nepochopili. Nevím co od toho čekali, ale zaznívali věty typu - to byla ale píčovina atd. Omezenost a nevkus lidí prostě nezná hranic a Čarodějnice je toho živým důkazem. Lidi jsou evidentně přesycený Hollywoodskejma kravinama a odklon od klišoidních a stereotypních sraček pak nedokážou rozdejchat. Pravdou je, že film nestaví na lekačkách ani gore efektech, ale za to má ouplně jiný zbraně. Hlavní zbraní je atmosféra. Už dlouho jsem neviděl tak pochmurnou a potemnělou atmosféru, která se navíc táhne po celý film. Po celou stopáž filmu jsem byl napnutej jak struna. Další zbraní je určitě perfektní kamera, která dokázala vykouzlit dechberoucí vizuál. Další zbraní je mrazivá hudba a zvukovej doprovod. Samozdřejmě nesmím opomenout herce. Herecký výkony tenhle film táhnou taky hodně nahoru. Obsazení herců bylo vybráno mistrovsky - počínaje nejmenším mrňousem a konče hlavou rodiny. Chápu, že pro mnoho lidí bylo ve filmu přehršel náboženské vaty. Ale i já ( zarytej antikřesťan ) jsem pochopil, že k té době v jaké se film odehrával to neodmyslitelně patří. Mě tahle story o rodině sužované zlem z lesa prostě pohltila a moji pozornost si udržela až do úplnýho konce. Pro mě je to za posledních pár let určitě nejlepší horor, kterej šel do kin. (27.03.2016)