VOD (1)
Obsahy(1)
Filmové publikum a jeho proměny v době online komunikace aneb když si filmaři mohou přečíst, o čem si jejich diváci povídají po skončení filmu... První filmový portrét Československé filmové databáze, kontroverzního fenoménu současné české kinematografie. Sedmý díl z osmidílného cyklu obrazově vytříbených autorských dokumentů inspirovaných péčí o české filmové dědictví v době digitalizace. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (65)
Z "dokumentu" je cítit zaujatost, kdy autor šel na ruku zapšklým filmovým kritikům, filmovým učitelům a filmovým akademikům, kteří si nejspíš myslí, že když nad nimi v jejich oboru nestojí žádná vyšší entita, tak mají patent na pravdu. Problém těchto filmových učenců je, že jsou často tak trošku čůráci. Mermomoci se snaží prosadit důležitost filmové vědy jako vědní disciplíny - svými bláboly nudí studenty na nepoužitelných vysokách školách, píšou vykonstruované sračky do cinepuru a hlasují v prestižní paralympiádě jménem Český lev. Logicky ruku v ruce s tím musí jít i odsouzení jakékoli komerční filmové databáze... Senilní starci spolu s mladou generací pavoučích pseudointelektuálů a grafomanů se asi nikdy nedokáže srovnat s tím, že nejčtivější filmová recenze je taková, kde autor otevře tím, že nepochopil děj (Fuka), nebo taková, která vlastně o filmu, ani není (verbal)... 2/10 ()
POMO, odkedy som ho videl naposledy, už nehovorí po slovensky, ale po česky. Asi aby naplnil pojem Česko-Slovenská v názve databázy. Užívatelia nemajú radi dlhé komentáre, skôr pocity videného. Filmoví odborníci čsfd používajú, ale chráň Boh, aby sa registrovali. Pretože oni ako mladí čítali Kafku a Dostojevského a o filmoch debatovali melancholicky, po nociach chodili Brnom ak videli nejaký ruský film, kdežto dnešní mladí debatujú o nich prevažne technicky. Vachka mám ako režiséra rád, no tu nejaké bohvieaké brilantné názory nepredviedol. Zhruba v zmysle, že plkať sa môže o čomkoľvek, aj tak je to jedno. Vadí mu, že každý môže do komentára napísať čokoľvek. Prázdniny pána Hulota však majú na databáze slušné hodnotenie, čím ju zobral ako-tak na milosť. Režisér dokumentu vidí rozdiel medzi filmovými cinefilmi a používateľmi čsfd na línii Vláčilova Holubica vs. Edwardsova Godzilla. Používateľ Douglas píše najdlhšie komentáre na čsfd. Učiteľ na vysokej škole dáva horšie známky tým, ktorí používajú údaje z čsfd, pretože sú lživé a zavádzajú. ČSFD je kontroverzný projekt, Vachkov Záviš, kníže pornofolku je kontroverzný film. ČSFD je kúl. ČSFD je pop. O Holubici sa nediskutuje. Užívatelia sú zobrazení ako drzí a hanbliví introverti, čo sa uvoľnia až pri klávesnici doma v teple. Ste z týchto viet múdrejší? Nie? Ani ja som nebol. Ale tiež ma zaujalo, ako mnohí spolukomentátori berú čsfd strašne vážne. Myslel som si, že tu je väčší nadhľad. No - neni. Nič to nemení na tom, že dokument veľa nového nepriniesol. Otázne je, či vôbec mohol. Skôr taká znôška raz nudných, občas interesantných zaujímavostí pre tých, čo na databázu chodia denne. ()
Vše důležité už tady za mě napsali jiní, nebudu to proto natahovat. Režisér by měl hrát s divákem od začátku na rovinu a přiznat, že v dokumentu se nesnažil cokoli objevit, odhalit, představit, nýbrž že si pouze potvrdil svůj názor o fenoménu, který se neobtěžoval ani lépe prozkoumat a pochopit. K tomu pak důmyslně používá nereprezentativního výběru postav, komentářů podsouvajících divákovi určitý názor a šikovného střihu. Dokument tak bohužel o ČSFD a jeho uživatelích nevypovídá vůbec nic. Na druhou stranu, kdyby mi bylo čtyřicet a nezvládal bych na lépe než podprůměrné úrovni ani svou vlastní práci, asi bych byl taky trochu zapšklý. Pouze mě mrzí, že na podobné věci jsou plýtvány veřejné prostředky. Ale tak nějak věřím, že tenhle snímek by se jednou mohl stát hvězdou na festivalu Otrlého diváka, protože aspoň směšné to bylo docela dost. ()
Jak paradoxní a příznačné, že cyklus audiovizuálních esejí na různá témata týkající se kinematografie a přístupu k ní (od archivnictví a restaurování/remasterování, přes manipulativnost a realtivnost sdělení po reflexi, prožívání i materiálnost filmu), zůstane radikálně nepochopený a narazí naopak na zeď apriorního odmítnutí a zatvrzelé neochoty reflektovat a uvažovat. Při tom právě o podnícení reflexe zjevně tvůrcům šlo. Navzdory neadekvátnímu zdejšímu označení labelem "dokumentární", má cyklus Arzenál blíže k formátu video esejí než k dokumentu, alespoň ne v jeho obecně přijímaném významu. Jeho cílem není informovat či prezentovat fakta a hodnocení, ale předkládat divákům podněty v souladu s tím, že není jedna neotřesitelná autoritativní odpověď, stejně jako film potažmo obraz nemá jeden jediný význam. Místo, aby se zdejší nadšenci filmu věnovali podnětům, které se týkají předmětu jejich zájmu a jeho podstaty, které se rozebírají v jiných dílech, především "Ostře sledovaná digitalizace" a "Nová věčnost", tak naopak řeší svůj vlastní obraz. Navíc obraz, který sami utvářejí, takže o to víc jsou pobouřeni jeho podobou. Výkřiky, že je pořad zaujatý jsou poněkud absurdní v momentě, kdy dává prostor k vyjádření různým stranám a naopak se zjevně snaží ukázat absurditu elitářského přístupu sarkastickými mezititulky. Nejvýmluvnější pro podstatu ČSFD je pak výtka, že tvůrci nezahrnuli reprezentativní vzorek uživatelů. Ta odhaluje potenciál k egocentrismu a zaslepenosti vlastní jakémukoli sociálnímu médiu, kterým je také ČSFD. Každý jednotlivec na sociální síti sám sebe vidí jako onoho vzorového, což souvisí s tím, že vytvářením si bublin konvenujících názorů se potenciálně inklusivní a demokratické platformy transformují na rozdrobené více či méně radikální enklávy elitářů. Je pak otázkou, jestli vůbec může vzniknout pojednání o ČSFD, které by konvenovalo všem jejím uživatelům, potažmo jak by mělo vypadat. Zatím na jakékoli i sebestřízlivější pokusy popsat tento fenomén vždy jistí uživatelé zareagovali velmi emotivně a odmítavě. Tvůrci naopak přišli se zjevnou úctyhodnou myšlenkou ony domněle znesvářené světy vně a uvnitř ČSFD propojit, i když samozřejmě narážejí na prostý fakt, že ne každý člověk je ochotný se vyjadřovat na kameru, nebo je zkušený řečník. Nicméně to, že onen dialog nevyšel, už není jejich vinou. Naopak fakt, že diskuse, které mohou vést k tříbení názorů, nahradilo vyblití se do klávesnice bez zpětné reflexe, není vlastní pouze ČSFD, ale právě všem sociálním médiím v době jejich masovosti. To ale není chyba této eseje, která se naopak snaží spojovat bez ohledu na nějakou předpojatou adekvátnost oněch spojení. Výmluvně zde nakonec dochází k dialogu oněch některými stále zarputile oddělovaných vysokých a nízkých rovin kinematografie v závěrečné koláži obrazů z Vláčilovy Holubice a Ewansovy Godzilly. A je to dialog užší a překvapivě funkčnější než mezi znesvářenými sférami filmových nadšenců opevněnými v zákopech, které si sami vykopali a sami je zatvrzele vystužují. Ale naděje tu je, jak ukazuje setkání Pomotyho a Vachka, které je samo o sobě grandiózně roztomilým kontaktem dvou protilehlých pólů spojených vášní k filmu. () (méně) (více)
Uživatel Solifuga píše, že "kouzlem nechtěného jsou samotné reakce uživatelů zde, které jsou opravdu zajímavé z psychologického a sociologického hlediska. Možná by se hodilo sebrat komentáře a použít je pro další dokument." Popravdě se domnívám, že na tom nic nechtěného není. Co se Radimu Procházkovi povedlo jeho účelovou provokací - s níž mu rozšafně vypomohl i Jaromír Blažejovský, který je v rozporu se zde zaznivšími závěry velmi neelitářský divák s vypěstovanou citlivostí vůči jakémukoli filmu a s touhou porozumět rozmanitým typům diváctví? Získal k tomuto okamžiku coby dokumentarista už šestačtyřicet velmi cenných příspěvků uživatelů, jež snaha vymezit se vůči jeho filmu vede k definování jejich představy o tom, co pro ně znamená být uživatel ČSFD, jaká je role ČSFD v jejich vztahování se ke kinematografii, čím se chápou v porovnání s tradičnějším pojetím cinefilie. V kině se mu diskuzi vyvolat nepodařilo (kdoví, jestli v to vůbec doufal), tady ano... Tím se nijak nevyjadřuji k tomu, zda je jeho film dobrý. Ale funkční? To asi je. ()
Galerie (4)
Související novinky
Fenomén ČSFD.cz tento pátek na ČT Art
Jedinečný cyklus osmi půlhodinových dokumentů od pěti režisérů nabízí originální pohled na české filmové dědictví i péči o něj. Série vznikla v úzké spolupráci s Národním filmovým archivem (NFA).… (více)
Reklama