Trabantem do posledního dechu

Obdivuhodný je, že se kvalita jednotlivých dílů stupňuje směrem vzhůru! Taky je paráda, že z toho tvůrci vlastně už udělali film a ne jen "dokumentární" film. Co mi tam trochu chybělo, tak žlutá čára na mapě, která by mi přímo ukázala kudy že to tihle dobrodruzi projíždí. Co se týče humoru, tak už sem se dlouho takle v kině nenasmál :o). Je to doslova prošpikováno hláškami, od "obyčejných" lidí. Je to prostě bomba, že tam není nic nahranýho. Dan si s sebou vzal svoji mladou, což podle mě byla osudová chyba této výpravy a to nejen, že na těžkým terénu nezvládala řízení, ale bylo na ni vidět, že to moc nedává. Takže si myslím, že na další výpravu zůstanou drahé polovičky doma, páč to uplně zbytečně hrotila :o). Už se těším na další dobrodružství, který na sebe snad nenechá dlouho čekat. Jo, viděno v HK v Centrálu v Garsonce, což samo o sobě je filmový zážitek. (12.04.2016)

Přibáň a jeho parta v ďalšom svojom dobrodružstve. Bohovanie, nádavanie, padanie, opravovanie a potom znova zase bohovanie dodáva tejto prazvláštnej expedícií špecifický nádych. Keď som so sériou o Trabantovi začínal, vyčítal som celému konceptu to že sa z neho nedozvieme nič svetoborné o krajinách cez ktoré naši hrdinovia prechádzajú. Možno len to, že aj tam sú úrady na prd a že trabant sa furt kazí. Teraz si ale uvedomuje, že je to o parte kamošov, čo sa bláznia a užívajú si všetko čo cesta podobného razenia prináša. A v zásade môžem hovoriť čo chcem.. aj tak by som najradšej sedel v tom trabante s nimi a kecal nejaké primitívne vtipy a užíval si každú muchu v mojich zuboch počas obrovského úsmevu, ktorý na cestách mávam :) (09.09.2016)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Začínat téměř od konce asi nebylo ideální, tudíž (zatím) nevím, co se v předešlých putováních událo, či jak moc se cestovatelská skupinka vyvinula. Ale popravdě, až tak extrémně z toho nadšený nejsem. Cesta byla docela fajn, některé situace překvapily, jen mi holt obsazení nepřišlo kdo ví jak charismatické. Místy jsem trochu vypínal soustředění, ale jinak se na to koukat dalo docela slušně. 70% (07.09.2017)

Za mě se moc předváděj, jsou úplně prvoplánově sprostý a nedozvěděl jsem se ale lautr nic. Ať si řiká kdo chce co chce, tak mezi čé-té-důchodcovskym "zajeli jsme se podívat i na místní vyhlášené trhy, kde jsme ochutnali mnoho exotických lahůdek" a mezi timhle "kurva, píča, bláto, auu, je to urvaný, se na to vyseru" stylem existuje i něco, co by mě bavilo a třeba bych si z toho i něco odnes. Asijská část to aspoň trochu zvedla. Btw. místní ubrekánci můžou slavit, protože na tu skálu se za našich životů už nikdo legálně nevyšplhá. (65%) (17.11.2019)