Nezdolná Kimmy Schmidt

1. série: Přesto, že se tento seriál může zdát jako úplně debilní, praštěný a bez smyslu, naopak je tento sitcom pro znalé a inteligentní diváky, kteří se orientují v americké kultuře a politice. Scénář je napsaný naprosto úžasně a geniálně, ale až časem a postupem epizod dívák pozná, že je mířený hlavně satiricky, ironicky, politicky nekorektně a sociálně-kriticky. Už jen to, jak jsou zdejší postavy naprostými alegoriemi na odporné lidské vlastnosti, se kterými se setkáváme všude a každý den. Často vypouštějí z úst to, co se nikdy neříká a nemělo by se říkat nahlas. Obzvláště se tu poukazuje na rasismus, nadřazenost bílé rasy, vztahy Američanů s původními obyvateli, sílu médiií, alkoholismus, užívání drog a spoustu dalších společenských tabu, o kterých se moc nemluví. Tina Fey je prostě geniální tvůrkyně, která nebude asi nikdy patřičně doceněná a lidem, kteří se rozhodnou Kimmy sledovat jen pro zábavu a nebudou číst mezi řádky a poslouchat skryté narážky, unikne podstata celé této tvorby. 2. série: Nejslabší série celého seriálu. Opravdu dost pokulhává humor, a ač se soustředí nejvíce asi na postavu Tita, bohužel to nestačí a scénář má hodně hluchá místa a některé epizody opravdu nudí. To ale není důvod, proč bych to s tímhle seriálem měla vzdát, protože další série slibují hodně. Ve 3. sérii: se z Kimmy stává vysokoškolačka a k tomu feministka, proto tu máme hodně dílů o ženské síle, nerovnosti žen, ženách jako objektech, ale taky o virálním šíření příspěvků na internetu, církvi a spousty dalších ožehavých témat. Sice kvalitou dílů asi nedosáhne na první sérii, ale pořád je to hodně kvalitní záležitost, co se humoru týče a nepřestává mě to bavit. 4. série začíná přitvrzovat, co se společenské kritiky týče a dává na odiv problematiku spojenou s hnutím #metoo, pracovní morálkou a korupcí a nakonec dává i jedinečnou příležitost podívat se na díl, který ukazuje, kam by osud Kimmy směřoval, kdyby se v patnácti letech rozhodla nenastoupit do reverendovy dodávky. Kvalitativně hodně podobné první a třetí sérii. Je mi hodně líto, že Kimmy končí, ale myslím, že konec zvládli tvůrci zapracovat elegantně, dojemně, ale zároveň i šťastně a nechali nás rozloučit se s Kimmy opravdu oduševněle a příjemně. Ač je to už dlouho, co jsem tento seriál dokoukala, často si na něj vzpomínám a myslím, že není vyloučeno, že si ho někdy sjedu zase od začátku. (29.02.2020)

Další hitovka ze stáje Netflixu? No slušelo by se, pokud je z pera Tiny Fey a tematicky to evokuje můj oblíbený film Dožeň, co se dá. Její 30 rock považuju za vůbec nejvtipnější věc z televizní produkce a se slzou v oku na to pravidělně vzpomínám. Tohle je tomu poetikou hodně podobné, ale spíš to tíhne k takovým těm šílenějším věcem, co Liz Lemon prováděla. Tracy Jordan by tu působil jako jeden z normálnějších elementů. Stejně jako 30 rock to není nic co musíte nutně vidět dalším dílem kvůli ději, ne tady koukáte na další a další další díl, protože je to neskutečně vtipný. A tomhle případě i svěží, hlavně když to srovnám s většinou po himymovsko bigbangovských sitcomů. Narozdíl od nich jsem tu ani přes trhlost námětu i provedení necítil tu pachuť trapnosti. I když se nemohu zbavit dojmu, že bych si to užil více před 12 lety a to ještě kdybych měl pohlavní ústrojí uvnitř těla. Pořád to má neskutečnou lizlemonovskou kadenci vtipů, ve které se našinec snadno ztratí, ale i tak by to podle mne byla chyba minout minimálně bez zkoušky. 8/10 (07.03.2015)

V roce 2017 jsem projel první sérii a kousek druhé - seriál mě nenadchnul, částečně vinou slabší druhé série a tehdejším přesycením sitcomů z New Yorku. Teď, o tři roky později jsem, coby nadšený fanoušek interaktivních pořadů (choose-your-own-adventure), zkouknul interaktivní speciál Kimmy vs. the Reverend a následně během tří týdnů i kompletní UKS. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem o něco více dospěl, jestli jsem více znal parodované reálie, jestli jsem trpěl nedostatkem nezdolného optimismu Leslie Knope nebo jestli to byla pouze shoda s prezentovanými myšlenkami, a morálními poselstvími, každopádně jsem si to užil o dost více než v roce 2017. Je to celé sympaticky osobité - kde jiné sitcomy jdou klasickou cestou kariéra-protějšek-dítě, zde se převážně řeší pouze to první. S vyjmenovanou trojicí často přicházejí emotivní momenty, zde jsou tyto mnohdy neoddělitelně spjaty s pobytem v bunkru, na který se nezapomíná ani po čtyřech sériích. (10.09.2017)

Americká odpověď na Bridget Jones. Sem tam mrazivě povědomá; jindy (a povětšinou) zase tak moc vzdálená, jak jen to je technicky možný. Obsazení Ellie Kemper byl super tah, neboť ta typicky feyovský hlášky a ksichtíky ještě vytuční, přičemž hlavní postavě jednim tahem dodává na roztomilosti, která je zde obzvlášť potřeba. Co se dalších postav týče, hemží se to tu prvoplánovkama (Jacqueline, Dong, ale i Titus "Bald by choice" Andromedon), stejně jako relativně originálníma a správně cáklýma charakterama, z nichž mě asi nejvíc bavila nenápadná paní správcová Lillian. --- "You know, Disney lies to little girls. Step mothers aren't scary. And nannies aren't magical. And dwarfs do NOT let you sleep in their house without expecting something." --- Edit po druhý sérii: Nic, já jsem se regulérně zamiloval. Na pět hvězdiček a zařazení do topky mě definitivně zviklala role pro autorku samotnou, která možná neni napsaná dokonale, ale v kontextu seriálu dokonalá je - cynická, až dekadentní, Kimmy slušivý zrcadlo nastavující. Nezvykle explicitní apel na zavržení Redskins závěrem velmi potěšil a zhruba potisící zdokumentoval, že Tina Fey moc dobře ví, jak psát a co psát. Sofistikovaná zábava pro, um, nesofistikované? --- "So I don't get pissed off. I get pissed on!" (14.03.2015)

Stylizací überpřepálená záměrná afektovanost, která se více úspěšně než neúspěšně snaží o sofistikovaný společensky kousavý absurdní situační humor s břitkými nahláškovanými dialogy (a ne, není to zase až takový protimluv, jak se zdá). Dle všech zákonitostí by to nemělo fungovat, ale díky Tině Fey, dialogům a obsazení (v čele s půvabnou Ellie "Chica Hamburgesa" Kemper) to navzdory všemu funguje nad veškerá očekávání. Místy snad i lépe než ve více než jen podobném Studiu 30 Rock. Největší rozdíl mezi nimi je, že tady chybí "chlapácká" postava (a tedy i styl humoru) à la Jack. Každopádně je naprosto nepopiratelné, že jde o ztělesněnou "love it or hate it" záležitost, tohle vskutku není pro každého. | S1: 4/5 | S2: 3/5 | (07.07.2017)