Pravidla moštárny

Lasse Hallström patří spolu s Milošem Formanem k těm evropským režisérům, kteří se nejlépe adaptovali v amerických poměrech a dokázali evropský smysl pro umělecké ambice skloubit se slušným řemeslem a komerčními zájmy velkých studií. Hallström stejně jako Forman se v nových podmínkách zaměřili na adaptace význačných děl slavných romanopisců a dokázali je zpracovat s mimořádnou pečlivostí a citem pro detail. Pravidla moštárny jsou kultivovaný a citlivý film o dospívání, hledání životních hodnot, smyslu pro povinnost a o lásce i přátelství. Není jednoduché zasadit film do prostředí sirotčince a vyvarovat se lacinému sentimentu, ale Hallströmovi se to myslím podařilo dokonale. Často objevuju v podobných filmech falešné tóny, ale tady podle mě nezazněly. Snímek má výborné herecké obsazení, Maguire i Caine hrají uměřeně a přesně, oba patří ve svých generacích k velmi významným a nepřehlédnutelným hercům. Jedinou vadou na kráse může být u některých diváků pomalejší tempo, ale to mi určitě nevadilo. Irwin nepatří ke spisovatelům, kteří by se filmovali lehko, ale Hallström v tomhle případě zabodoval. Celkový dojem: 95 %. (06.11.2011)

Nablýskaný a vyleštený Miramax so všetkým, čo k tomu patrí. Čiže aj s tými negatívami. Hallstrom má aj lepšie filmy, tak sa trochu čudujem, že týmto získal najväčší ohlas. Na druhý krát ma to chytilo o niečo viac, ale stále platí, že na rodinkára Hallstroma sa jedná o jeho štandard. V jeho prípade to znamená však v Hollywoode vysoký nadpriemer. On totiž chytí za srdce aj vtedy, ak ho aj náhodou nemáte. (15.07.2009)

Spolu s Gilbertem Grapeem určitě nejlepší Hallström. Je nabitý emocemi, velmi soustředěně zrežírovaný (samozřejmě svou roli hraje předloha Johna Irvinga) a ještě lépe zahraný. Oscarový Michael Caine, dětsky nevinný Tobey Maguire, Delroy Lindo až příliš milující vlastní dceru a pochopitelně Charlize Theron, která druhé housle hraje s grácií a už tehdy dokazovala, že není pouze vytáhlou hezkou blondýnkou (s krásným zadkem). Hlavní postavou je učenlivý sirotek Homer, který chce poznat (skutečný) život mimo stěny sirotčince, což se nelíbí jeho sarkastickému mentorovi doktoru Larchovi, který si užívá tišivého oparu éteru a který tu představuje nejen lékaře a nejvyšší autoritu, ale pro mnoho dětí zejména náhradního otce. Jsme v dobách, kdy za oceánem zuří válka, a Homer (který viděl jen jediný film) může díky „nemocnému“ srdci okusit práci v moštárně mezi několika nevzdělanými černošskými česači jablek. Výsledek je svěží a přitažlivý, má milou atmosféru a kouzelnou hudbu. A ačkoliv do sebe vše až příliš jednoduše zapadá, nějaké drápky vystrčíme, aby nešlo o příliš slazenou limonádu. Přitvrdit víc se samozřejmě mohlo, ale ono to funguje i takhle. (28.06.2015)

Nejpřímočařejší irvingovský film. Z toho bohužel vyplývá - též nejslabší, samozřejmě, že ne herecky ani scénářem, ale bohužel mi tady nikdo nevymluví, že výš než na nadprůměrný doják pomýšlet nemůže. Film mi byl čím dál tím více nepříjemný zvláště tím, že se jednoduše nedokáže vyhnout "hlubokým" proklamacím a vtíravému životnímu moudru nové generace, co se týče životní morálky, a starým "laskavým" pravdám v podobě "humanitně vyspělých" postav. Je to škoda, snad kdyby se byl Irving držel zpátky a nesnažil se získat slávu i na filmovém poli. (08.04.2005)

Na konci jsem skutečně brečel. Tohle musí dostat každýho. Krásný, dojemný příběh, citlivě natočený. Jak to ten Lasse Hallstrom proboha dělá, že každý jeho film je opravdovou filmovou událostí? A herci? Strašně moc se mi líbí úsporné herectví Tobeyho Maguireho, Michael Caine byl výborný (ale nemůžu si pomoct, na Oscara to nebylo) a Charlize Theron už dávno není jenom ta modelka, která hraje, ale opravdu dobrá herečka a navíc nesmírně půvabná. A tak na závěr, přátelé, poděkujme osudu, že se to nedostalo do pařátků Jana Svěráka. Ten by tam zase narval "smutné oči Barči", nebo něco podobného a filmový divák by přišel zase o jeden hluboký zážitek. (20.09.2003)