Bez konce

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. (31.08.2023)

3,5*/5...Bez Konca je tak trochu filmom svojej doby. Nie, že by nebol aktuálny aj dnes, ale celá politická línia príbehu je reflexiou jednej etapy dejín Poľského národa, Solidarity a jej stúpencov/odporcov a režimu. Priznám sa, že ma viac bavila paralelne prebiehajúca mysticko-psychologická rovina, tam je Kieslowski doma a prakticky v danej kategórii nemá súpera. Kieslowského filmy sú pre mňa takmer vždy výnimočné a silné filmové zážitky, preto je laťka očakávania postavená extrémne vysoko. Tentokrát moje nadšenie a dojem nebol taký na aký som u Maestra zvyknutý. (04.12.2010)

Vynikající osobnost neprávem podceňované polské kinematografie Krzystof Kieslowski v tomto sugestivním filmu naznačil až s krutou důsledností skutečnou tvář tzv. socialismu v Polsku osmdesátých let. Předčasně zesnulý tvůrce v zemi, kde nábožensky cítit stále znamená v lidovém povědomí skutečně žít, sahá po paralelnich dějích - duchovém, klíčícím v duši smutkem sklíčené vdovy, která nejen nechce, ale také nedokáže a neumí zapomenout, a reálném, který ony mystické zážitky sráží nesmlouvavým pohledem vědy do roviny projevů bolestně zasažené a těžce zraněné psychiky. Touha po splynutí s mrtvým je silnější než vdovino mateřství i vůle žít. Ani zoufalá snaha zahlušit toto vnitřní osobnostní zemětřesení (nikoliv propadnutí prostituci) nestačí. Děj i vdovin život spějí k hrůznému, ale nevyhnutelnému závěru, jenž v sobě zahrnuje i mravní a hodnotový marasmus pozdně stalinistických režimů ochabujícího vnějšího sovětského impéria. U nás neznámá, krásná Szapolowska hraje svůj part s virtuozitou geniální dramatické umělkyně, kamennou tváří, která skrývá dmutí a otřesy, jež jí prochvívají, takřka dokonale. Více než různé dramaticky i herecky nedomrlé domácí české pokusy prostředkuje skvělý Polák i poučeným našincům duchovní korozi naší normalizace a totální rezignace společnosti té doby. Přes pomyslný piják tohoto negativu jako bychom sami sobě najednou rozuměli podstatně líp. (20.10.2007)

Krzysztof Kieślowski pro mě patří spolu s Andrzejem Wajdou k nadčasovým režisérům. Zatímco Wajda byl jakýmsi mluvčím Polska, Kieślowski sice vychází ze své kultury, ale nevyhýbá se všeobecnějším vztahovým tématům. Jedno mají společné - dokáží zaujmout, nenudí a umí mistrně vykreslit figury. Bez konce není jen politické téma, ale pracuje s každodenními lidskými pocity. (11.12.2022)

Po dlouhé době opět film, který mě pořádně chytl za vnitřnosti a roztročil je jak na centrifuze... Těžká deprese, až Bergmanovské dusno a minimum naděje... Nechá vás sáhnout si hluboko do morálního svědomí a pořádně si připomenout a užít všechny vaše bolestivé ztráty...a přitom se pořád nejedná o nesnesitelně těžký film, Kieslowski zapojením metafyzična dokáže vnitřně kruté scény střídat s jímavě lidskými a dojemnými... výjmečný zážitek, kterému jsem zcela podlehl - na konci mě autoři měli přesně tam, kde chtěli a to je dobře. (31.10.2007)